Púder

S odstupem času si člověk uvědomí, o jak nadčasový snímek se jedná. A je vcelku jedno, kolikrát byl podobný příběh o zlu, smrti, lásce, kráse a naději zfilmován, protože takových příběhů je stále zapotřebí jako sůl. Přesvědčivý výkon Flaneryho je místy až strhující. První napínavá scéna začíná lžičkou a pak už se další jen přidávají. Nechybí ani citovky na balík kapesníků, kdy prim hraje otcovské obětí. Konec je přese všechno plný naděje ve věci lepší a zřejmě také jediný správný. (13.10.2022)

Byl výjimečný, byl krásným člověkem, byl něčím, co nás průměr nemůže dokázat pochopit, byl něčím víc a rozhodl se stát něčím ještě víc...fascinující film o tom, jak lidský strach brzdí lidstvo, jak obyčejný lidský strach znemožňuje, abychom se posunuli dál a ubližuje těm, kteří si to nejméně zaslouží. (10.05.2013)

Přesto: více Bělásků.¬         Bělásek není vyloženě dobrým snímkem. Je poznamenaný americkou produkcí víc, než je mé oko a srdce schopno snésti. Člověk přirozeně srovnává, a nemohu než vzpomenouti na skvěle zpracovaného Forrest Gumpa s Tomem Hanksem, příběh také tak trochu přitažený za vlasy, ale daleko lépe zpracovaný a podaný. (Podotýkám, že ani Tom Hanks v úloze Běláska by to nezachránil.) A nezachránila by to ani skvělá kamera nebo hudba; pokus vytvořiti "nekomerční" příběh zvláštního, odlišného člověka a jeho údělu se prostě tak docela nepodařil: scénář možná nedával příliš prostoru vykřesati něco lepšího. Vazby mezi lidmi, prostředí bylo podáno jaksi roztržitě, bez soustředění, kvapně, byť se snahou o podchycení různých (po)citových vazeb. Ale přes to: více Bělásků; více děl, snažících se zachytiti do úpletu jemná vlákna duše člověka a světa, a méně sraček postavených na líbivosti a násilném psychologickém účinku na lidskou povahu, jako je, v poslední době, film Avatar J. Camerona & spol. (04.02.2011)

Tento film rozvíjí už celkem dobře známé a mnohokrát zpracované téma, ale rozvíjí ho nečekaným a originálním způsobem: Pohádkově. Vypráví příběh vyjímečné individuality, ke které je okolí pro jeho mimořádné schopnosti a neobvyklý zjev silně netolerantní a nepřátelské. Jeremy, kterého hraje k nepoznání změněný Sean Patrick Flanery, představuje osobnost s neobvyklými až nadpřirozenými schopnostmi a vzhledem dráždí latentní i otevřené rasisty. Vždyť je bělejší než bílá, inteligentnější než tři Einsteinové dohromady... Skoro nemluví - to je v době, charakteristické epidemií inflace slov skoro neodpustitelné. Žvatlat a neustále o něčem kecat se prostě musí. Opak je nenormální... To nutně musí dráždit obyčejné lidi nenavyklé jinakosti a libující si v primitivních iracionálních rituálech (ten se lžičkou je symptomatický). Jeremy tak představuje jakéhosi pomyslně dokonalého člověka, který se však trápí ve špatném a naprosto nedokonalém světě. Film je od začátku do konce pohádkový a lze mu odpustit, že občas balancuje na hraně klišé, že vlastní příběh je velmi jednoduchý. Je to rodinný film, který překypuje dojemností a v některých případech až vyhraněnou afektovaností jednání některých postav. Film s nadčasovým tématem a potenciálem silně chytit za srdce. (26.02.2010)

Sice slabé, ale čtyři. Každopádně doporučuji shlédnout, protože takových filmů se netočí mnoho. Je tam opravdu tuna sentimentality, pár zcela šablonových postav a ten děj jsme už taky viděli stokrát, ale nad běžné dojáky to vyčnívá jednak snahou o hlubší poselství a dvěma - pro mne - ultrasilnými scénami, u první jsem měl knedlík v krku, u druhé jsem brečel jako malej kluk (Powder se dvakrát dotkne smrti, víc neprozradím). Prostě si odmyslete ty chybičky a nechte ten film plout, rozhodně Vás nezklame. (18.01.2008)