Smysl pro tumor

Jeden z nejlepších dramatických seriálů ČT za poslední roky! Fakticky jsem rád, že někdo probořil ledy týkající se onkologické tématiky ve filmografii. Česká tvorba do dnešního dne spíše na tomto poli klouzala po povrchu (když už), ale nikdy to nerozpracovala do takové hloubky, jako to nabídl Smysl pro tumor. Za to palec nahoru pro režisérku Kopáčkovou a celý tým za ní. Jasně, jedná se o adaptaci originálního belgického seriálu, ale i tak si to zaslouží obdiv. A proč se Smysl pro tumor tak vydařil? Velice se mi líbila ta civilnost celé zápletky, opravdu příběh jako z obyčejného života. Takový příliv emocí z různých kategorií, to jsem nečekal. Herecky naprosto excelentní podívaná, Březina s Malou v ústředních rolích by si za svůj výkon mohli odnést Českého lva (a vůbec bych se tomu nedivil). Ale i ostatní zářili (třeba takový herecký matador Bartoška). A ten dojezd se mnou zamával jako máloco z tuzemské tvorby. Mít to lepší rozjezd, dal bych pětihvězdu. Ale i tak silná čtyřka. Uvidíme, jestli nám česká kinematografie přinese něco lepšího. Bude to mít náročné. Za mě dávám 8,5/10 (09.03.2024)

Neokoukaný Filip Březina je moc fajn. Pokud je mezi kamarády nebo s kolegy z neurochirurgie, diváka těší přirozenost dialogů i chování postav. Jakmile ovšem do příběhu započne promlouvat mladíkova rodina, začínají vstávat chlupy na zádech. Předpokládám, že je to proto, aby (hloupý) divák rozpoznal, jak viditelnou proměnou zejména jeho rodiče (asi) projdou. Protože nejprve je jeho otec Pavel Řezníček výhradně zahleděný do cyklistického Tour de France a do velikostí a tvarů dlaždic, jeho matka Tereza Brodská pak do dávno potopené umělecké kariéry. A evidentně i do své letité neschopnosti „něco změnit“. Chápu, že jejich linie „kam se poděl náš vztah“ má představovat jisté odlehčení těžkému tématu, ale jejich kroky prostě nefungují, jejich postavy jednoduše nejsou z masa a kostí a jejich inteligence nenasvědčuje tomu, že společně vybudovali prosperující firmu. A pozor, chyba není v hercích, ale ve scénáři. Takhle se prostě nikdo nechová. Pojďme ale k tomu hlavnímu: zpráva o rakovině s (navíc mladým) člověkem jednoduše zatřese. Sebestředný (ale snesitelně) děvkař a floutek. Od dětství rozený vítěz. Úspěšný na praxích i na ragbyovém hřišti. A pak večer s opačným pohlavím. Teď je ale všechno jinak. Na pokoj ho dají s Jiřím Bartoškou. A ten má vnučku. Náš hrdina nad ní zpočátku ohrnuje nos, ale pak začne první vrkání. Asi netřeba popisovat, co přijde. V nejhorším období života ho potkalo to nejlepší. Když jsou tihle dva spolu, je to radost. Protože Alžběta Malá. Pečlivě si vybírá role, odmítá nekonečné pásové seriály a je vážně výborná. Nahota mi nevadila, ale občas byla snaha o cool a fresh dost na sílu. A kupříkladu taková idylka u moře prokládaná jejími ňadry, to už bylo fakt komické. Přešlapů je víc, ale celkově lehká spokojenost. Tři až čtyři hvězdy. PS: Závěrečné výpovědi těch, kteří se z rakoviny vyléčili, silné. Na oba palce nahoru je hlavně téma ztráty vlasů a téma sexu. (17.04.2024)

Profesionálně jistě dobře zvládnutý seriál vypočítaný na city většinového diváka. Nic proti tomu, ale s pravdivým zobrazením zdravotnictví to zas tolik společného nemá, jde spíš o společenskou objednávku "zlidštit" rakovinu a odstranit její tradičně tabuizovaný a mytizovaný obraz. Českým tvůrcům ale vytýkám, že se nenamáhali přenést příběh víc do českých poměrů, které jsou zde značně zidealizované, počínaje úrovní zdravotnického prostředí a zacházení s pacienty, až po nadstandardní úroveň domácností. Absolutorium si ale zaslouží každopádně výkon Filipa Březiny, potažmo i Jiřího Bartošky. Americky pojatý happyend sice asi nenechal jedno divácké oko suché, na druhé straně ale podtrhl jistý kýčovitý nádech celé série. (25.02.2024)

Nemám slov. Asi teda nejsem úplný expert na českou kinematografii, ale i tak si upřímně smysluplnější projekt společně s kvalitním řemeslem asi ani nepamatuju. A už vůbec si nepamatuju, kdy jsem naposledy u nějakého filmu / seriálu na konci takhle bulel... :) Nicméně jsem fakt (mile) v šoku, že ČT vyprodukovalo něco takhle výjimečného. (17.04.2024)

To jsou ty chvíle, kdy si říkám, jestli nemám oční vadu, když čtu, jak je většinový názor nadšený a já přitom vidím odpad. Předně, pokud někomu přijde, že samotné téma filmového díla stačí na to, aby bylo skvělé, tak to je poněkud dětinský přístup. A i kdyby ano, tak rakovina skutečně není na filmových plátnech, či televizníchh obrazovkách, nic neobvyklého. Ten seriál není nic jiného, než rodinné a romantické drama, podle té nejvíce předpokládatelné šablony: máme se dobře, (jsme torchu floutkové), bum! krize, chvíli se bojíme, a pak to dobře dopadne. Co se týče charakterů postav, jsou naprosto umelohmotné, předvídatelné a hysterické, herecké výkony odpovídají zadání, tudíž herci na vině nejsou. Tlačení na city a "hodnotnost" díla přes tu dokumentární složku je laciné a trapné dohánění bodů. A také bych řekla, že se tvůrci dopustili klamavé reklamy: slibovali výjimečnost žánru v tom, že jde o komedii o rakovně, ovšem nic zábavného to nebylo, kluk se úplně normálně (tak, jak se s rakovinou ve fimlech pracuje) hroutil v nemocnici, a jeho okolí taktéž. Kde je ten novátorský, vtipný přístup? A jedno zamyšlení na závěr, když už jsme měli i tu dokumentární složku: jak jeden z pacientů říkal, že se hodně divil, když od něho odpadávali mrtví komáři (protože byl nasáklý chemoterapií), nejsem si jistá, jestli je zdravé s někým takhle jedovatým mít intimní vztah. Zkrátka, promarněná příležitost: Možná, kdyby to byla studie jedné šílené, nevyrovnané holky, co má stokholmský syndrom z nemocnic - a on se jí po vyléčení nemohl zbavit, (a ještě by se u ní vyvinul Müchhausenův syndorm v zastoupení), to by byl novátroský přístup, i třeba s trochou opravdového černého humoru. Tohle bylo prostě slabé, opravdu hodně slabé. (27.02.2024)