Málo mě znáš
Réžia:
Tomáš KleinScenár:
Tomáš KleinKamera:
Kryštof HlůžeHrajú:
Iveta Bartošová (a.z.), Ladislav Štaidl (a.z.), Petr Sepéši (a.z.), Svatava Bartošová (a.z.), Helena Vondráčková (a.z.), Heidi Janků (a.z.) (viac)VOD (1)
Epizódy(3)
Obsahy(1)
Dokumentárna séria o živote a kariére Ivety Bartošovej Málo mě znáš sa v troch epizódach zameria na cestu sebavedomého, talentovaného a spočiatku neskúseného dievčaťa z Frenštátu pod Radhoštěm do veľkého sveta, na éru pod umeleckým vedením Ladislava Štaidla a na obdobie, keď sa Iveta Bartošová z jeho vplyvu postupne vymaňuje a etabluje sa v jednom z najúspešnejších muzikálových predstavení našej histórie. Dokument tiež odkrýva príčiny Ivetinho následného ústupu z verejného života a okolnosti záveru jej života. (TV Markíza)
(viac)Recenzie (32)
Velmi citlivě, s úctou, láskou a respektem natočený dokument, ve kterém dostaly prostor k vyjádření veskrze inteligentní osobnosti. Věřím, že zcela záměrně se opomíjí poslední léta I.B., což nijak dokumentu neubírá na vypovídající hodnotě. Protože dle mého názoru bylo jeho cílem hlavně připomenout, jak schopná, krásná a talentovaná byla Iveta Bartošová, a na co všechno se hlavně díky bulvárním médiím zapomělo. Jejich záběry a závěry tady nepochybně neměly místo. Moc mě dostala úvaha jednoho novináře vystupujícího v dokumentu, který se tak zamyslel a řekl, že v době, kdy na ni bulvár útočil a psalo se o ní jen v něm a v podstatě pořád špatně, že oni raději psali o jiných a "zajímavějších" tématech a že možná měli tím spíš psát o I.B. a v lepším světle, aby tím bulvár konfrontovali. Nezbývá jen říct, že je škoda, že se třeba tak nestalo. Je smutné, že to skončilo, jak to skončilo a snad už jsme se nad sebou všichni zamysleli a až se někdo bude nedejbože zase topit, tak mu nabídneme pomocnou ruku. ()
Konečně někdo ( Tomáš Klein) natočil něco skutečného o a ze života Ivety. Přiznám se, že i já jsem před těmi 10 a více lety byla už znechucená a vlastně i znuděná tím bulvárním pohledem na ni a říkala jsem si, koho to zajímá vždyť si za to může sama, je trapná a bez špetky sebeúcty. Seriál Iveta mi to jen potvrzoval a hlavně nebavil. Ovšem tento dokuživotfilm mi konečně otevřel oči a já prohlédla. Najednou jsem JI pochopila. Díky jejímu nešťastnému!? výběru partnerů a spolupracovníků vlastně vůbec neměla šanci. Je smutné, že na to většina lidí i kritiků přišla až 10 let po její smrti. Nechť se toto dílo stane Mementem mori pro všechny další umělce s křehkou duší...Za mě zasažených 85% ()
Ani po třech dílech dokumentu divák Ivetu nezná. Je mu představen jen glorifikovaný obraz oběti usoužené manažery a bulvárem - která možná takovou obětí nebyla, ale to je něco, co se alespoň tady nahlas neříká. Ze všech partnerů, co si prošli její postelí (a notně přispěli její sebedestrukci), se zde řeší jenom Štaidl a letmo zmíněný Hrušínský. Neúspěšná manželství, opakované pokusy o sebevraždu, alkoholové excesy, nadužívání léků... Nic, ani slovo, uzavře se to hezky v období, kdy byl na ni ještě libý pohled. Potěší alespoň neznámé záběry ze soukromí a nevymáchaná pusa Svobodové, dnes Pizingerové. ()
Dokument se u mě dělí na 2 části. V té první polovině můžeme vidět spoustu dobových záběrů (nutno podotknout skvěle zařazených) a celkově se na to dívá velice dobře. Druhá polovina dokumentu už je ze slabšího těsta a poslední díl místo toho, aby vzdal hold IB, tak se pokouší o existencionální "cosi", které alespoň na mě absolutně nefunguje, a vy se vlastně vůbec nic nedozvíte. Zároveň byl přeskočen úplný konec jejího života (život v Uhříněvsi, Macura vs. Rychtář) a působí to tak nedodělaně aneb když si tvůrci dali práci se začátkem její kariéry, tak proč se absolutně vyflákli na její konec? Je to škoda protože jak jsem psal, úvod byl víc než slušný. Chybělo mi i zmínění jednoho z viníků celého vyvrcholení IB, a to pana Novotného, kterého já osobně beru jako jednoho z tvůrců její sebevraždy. ()
Po prvním dílu jsem čekala víc, ale nakonec ji pořád znám málo. *** Seriálu se povedlo nechat diváka letmo nahlédnout, že Iveta Bartošová měla zárodek osobnosti s talenty, nápady, touhami, vhledy i částečnou sebereflexí (uvědomovala si např. svoji křehkost, zranitelnost, predispozici k romantizujícím postavám...) a také snad zárodek mnohem většího hereckého, hudebního i obecněji kulturotvorného potenciálu, než jaký v ní odhalili a zneužili přízemní slouhové socialistického i kapitalistického režimu, šoubyznysu a patriarchátu. *** Ale vlastně se mu už nepodařilo nic víc. Dramaturgická linka z prvního dílu ještě patrná a budící zájem a důvěru v ambice tvůrců se bohužel rychle vytrácí ve prospěch chaotické koláže ze všeho, co se dalo sehnat k jednotlivým obdobím života Ivety Bartošové, přičemž vše je bez hlubší struktury jen otrocky poskládané na časovou osu života sledované osobnosti. To není žádný kumšt a nedává to ani smysl - zkoumání fenoménu určitého typu zneužití by slušela mnohem promyšlenější a provázanější struktura, než "poskládáme všechno, co najdeme v archivech a co k tomu vytáhneme z komentátorů, na osu jejího života a skočíme smrtí". *** Navíc výběr i přínos mluvících hlav je sporný, celý tvar hlavně napovídá, že rozhovory s nimi byly špatně a málo dramaturgicky vedené, takže výsledek se rozjíždí a rozpadá, výpovědi jsou často jalové a plytké, vzpomínky souputníků kusé a roztříštěné, akademické teze zase příliš obecné a uměle roubované, protože - hlavně v druhém a třetím dílu - je tu vlastně nabídnuto málo konkrétního materiálu k hlubším a přesnějším analýzám ad hoc. *** Každopádně se to takhle bohužel trapně jeví, že "Iveta" zase lacino posloužila, aby se k jejímu případu kdekdo důležitě, ale banálně vyjádřil (přičemž na vině nejsou jednotliví mluvčí, ale to, jak hloupé dramaturgii ve výsledku posloužili) - jen tentokrát se to šroubuje na v soudobé popkultuře přitažlivější (víc prodávající) diskurz moci a jejího zneužití ve spojení s fenoménem křehkosti a obecněji údělem žen, přičemž ale fakticky mezer a otázek ohledně toho, kdo skutečně byla Iveta Bartošová, o co jsme v ní přišli a kvůli jaké tragédii a jaký přesně reprezentuje fenomén a proč, zůstává stejně jako dřív mnohem víc než skutečně osvětleného. *** Dramaturgie je nesoudržná, už v devadesátkách přestává sledovat nějakou sjednocující vyprávěcí linku, chybí tu víc spojovacího materiálu a ke konci se pak už dílo úplně rozpadá do nepřehledného a dramaturgicky nezvládnutého chaosu - dál netuším, co se vlastně Ivetě stalo, citace z bulvárních článků o jakémsi únosu a sexuálním zneužívání, narážky na předěl, po němž to už byla jiná Iveta, dobové záběry z nějaké komunitní oslavy ani kusé útržky vzpomínek mluvících hlav mi to neosvětlí a dramaturg se o to nepostaral - a pak už je náhlý konec, jak Ivetina života, tak bohužel i "dokumentu". Celkové vyznění je proto víc než rozpačité - připadá mi to prostě odfláknuté a hloupé, jako trestuhodně špatně napsaná diplomka, přičemž ale vypsané téma a nabídnutá perspektiva stejně jako archivní zdroje i kvality oslovených mluvčích poskytovaly výborná východiska pro výrazně lepší práci. Za mě tedy velké rozčarování. Ty tři hvězdy snad opravdu jen za ten nasbíraný materiál, z něhož jsem si ledacos dovodila sama. *** (B12, 23. 4. 2024)*~ () (menej) (viac)
Reklama