Pred úsvitom

Před časem jsem čirou náhodou zhlédl závěrečný díl trilogie a výsledkem byly 4* a pocit dobře investovaného času. Před úsvitem mělo na ČSFD ještě vyšší hodnocení než poslední část a navíc nadšené komentáře. Ke sledování jsem tedy přizval manželku s tím, že nás čeká příjemná romantika a sázka na jistotu. Po chvilce jsem vzhlédl a v jejích očích jsem spatřil nikoliv snad zoufalství, ale zcela jistě nezájem a nevyřčené "Tohle fakt ne...." Po chvilce se skutečně ozvalo: "Nemohl by ten vlak aspoň vykolejit?" Sám jsem cítil, že to není ono. Neměl jsem problém s tím, že se ve filmu stále mluví. Potíž je v kvalitě dialogů, v jejich obsahu a sdělení. Ono se v něm zkrátka spíš plká. Pravda, na mladičkou Julii Delpy se dobře kouká, ale to je vlastně vše, co mi může snímek nabídnout. Síla myšlenek a emocí pro mě přítomná není. Úspěch filmu spočívá ve schopnosti a ochotě diváka projektovat do setkání dvou cestujících své vlastní vzpomínky na první rande a milostná vzplanutí. Takhle sentimentální jsem ale nikdy nebyl. Před svítáním na mě nepůsobí, připadá mi příliš banální a bezobsažné. Celkový dojem: 40 %. (15.08.2017)

Pro mě dost osobní film. Připomíná mi vlastní vlakové seznámení, já ale tehdy nebyl jako Jesse, vystoupil jsem a nechal neznámou, sympatickou cestující pokračovat v její cestě, čímž náš souznivý, dlouhý rozhovor skončil…a pokud se říká, že si skrz filmy plníme nerealizované sny, Před úsvitem je přesně ten případ. Ale přímo k němu. Vyzařuje přirozenost (snad krom gesta barmana), mládí, spontánnost, svobodu, nevyzrálost, nesmělost, lehké, nenápadné jiskření, nejisté, letmé pohledy („hudební box“), oťukávání a prchavost (i kouzlo) okamžiku. Dílo je to úsměvné (vedou „telefonní hovory“), příjemné, plné očekávání a všemožných emocí. Dialogy (zdánlivě) o ničem jsou parádní a člověk si přeje, aby nikdy neskončily. Čas kvapí, blíží se „deadline“, najednou je tu poslední pohled na Jesse, pak Celine…a s dalšími zhlédnutími mně u konce ani trochu nevadí, že „vím“…5* už takřka bez výhrad. „Poslední dobou přemýšlím…znáš někoho, kdo má šťastný vztah?“ - „Jasně, znám šťastné páry. Ale myslím, že si lžou.“ - „Jo. Lidé můžou žít celý život ve lži.“ (08.03.2015)

Je mi jasné, že cynikové budou upozorňovat na to, že ONA by zřejmě z vlaku nevystoupila, že barman by MU láhev červeného prostě zadarmo nedal, že by si hned nevykládali o tak intimních tématech, že OBA by nepotkali tolik anglicky hovořících pouličních „umělců“, kteří jejich počínající vztah kamsi posouvají. Souznění, netriviální dialogy, všední i nevšední témata. Zdánlivě obyčejné povídání, které má ovšem přesný autorský záměr. A divák se může hravě ztotožnit s tím, co sleduje. Něco přes půlden bloumání po městě, vzájemné přitažlivosti, ostýchavosti, prvního polibku, prvního tance, první skoro hádky, prvního rozchodu i narychlo spíchnutého slibu. Nakonec si slíbili, že se sejdou za půl roku. Víme, jak dlouho to nakonec trvalo, ale podstatné je, že i podruhé to trio Delpy-Hawke-Linklater zvládlo dokonale. Začalo to hádajícím se rakouským párem ve vlaku směřujícímu do Vídně a pak Paříže, kdy si ona raději přesedla, skončilo dalšími dvěma milými zastaveními, které je nutné mít ve filmové sbírce. Tři nezávislé kousky, tři nenápadné skvosty. (12.03.2017)

Slyšel jsem na to až moc oslavných ód, abych po shlédnutí nebyl lehce zklamaný (takhle je to skoro vždycky, proto nečtěte recenze a nechoďte na csfd!!! :-) ). Přesto je z toho cítit pohodová atmosféra od začátku do konce (mojí oblíbenou scénou je ta úplně úvodní vlaková), oba herci se přesně trefili do svých charakterů (Hawke je jako extrovertní, ale značně nejistý Amík výborný a Julie Delpy opravdu vyzařuje charizma emancipované, sečtělé mladé Francouzky). Můj druhý kousek Richarda Linklatera, začínám mít toho kluka rád. A jdu shánět Před soumrakem, tak zatím... 80% (02.07.2006)

Nádherný film, nádherná romance. A hlavně ty dialogy, ty byly tak neskutečně skvěle napsané. Jedna velká životní pravda za druhou, jeden z těch filmů, u kterého jsem měla pocit, že mi někdo vlezl do hlavy a přečetl mi myšlenky, ve filmu jsem se našla, viděla jsem se v obou postavách. Se všemi názory a myšlenkami na život a na lásku jsem se plně ztotožnila. Richard Linklater citlivě natočil velmi upřímný film o dvou lidech, kteří během jednoho dne zažívají něco, co člověka potká možná jednou za život, něco, co každý člověk doufá, že jednou zažije. Ethan Hawke a Julie Delpy vytvořili velmi přirozenou dvojici, které musíte věřit každou větu, každý pohled. Krásný filmový zážitek. (25.01.2013)