Late Night with the Devil

Originálny koncept prezentovania paranormálnych javov sa tvorcom rozhodne uprieť nedá. O tom žiadna. Nuž ale, Ja tak celkom nerozumiem tomu tunajšiemu “aplauzu”. V globále sa 3/4 filmu nič nedeje, pričom za zmienku stojí akurát tak jedna kratšia debata s diablom, vizualizácia fóbie a úplný úplný záver, ktorý je odseknutý za minútku aj dačo a - finito. Toto sa pravdepodobne v červených poličkách dlho neohreje, i keď priaznivcov si tento “snímok z javiska” nájde. Rozuzlenie je plusom, no nič z čoho by mal človek po tej nude padnúť na riť, lebo toto je rozhodne viac konverzačka, než šokujúci horor so silnými kartami, ktoré len tak jednu za druhou - “súka z rukáva”. Medzi dva-3, viac ani o chlp. (19.04.2024)

Davová hypnóza zjevně zapracovala, ale není se čemu moc divit, protože v obvyklém marasmu nabídky žánrových festivalů se člověk tuze ochotně nechá oblbnout čímkoli s nádechem osobitosti či atypickým zpracováním. Bohužel s čistou hlavou se spíš ukazují nedotaženosti celého díla. "Late Night with the Devil" můžeme doufat, že začalo jako ambiciózní projekt, který ale tvůrcům vzali z ruky producenti a řekli jim, že k tomu musejí dodat vysvětlující úvod, aby i těm nejvymletějším divákům došlo, na co se koukají, ale bohužel i jak se to celé bude dál odvíjet. Jenže se spíš skrze mnohé indicie ukazuje, že zdejší autorské duo jsou jen příliš velcí scenárističtí lajdáci, aby vše, co se otrocky doslovně řekne v úvodu, dokázali jakkoli jinak organicky zapracovat do vyprávění. Že to naopak opravdu jde, dokazuje o rok starší a v základu de facto totožný film "Give Me Pity!" Amandy Kramer. Ten nejen že dokáže sveřepě udržet zvolený koncept záznamu televizního pořadu, ale také oplývá reálnou nápaditostí i uhrančivou kreativitou navzdory low-cost produkčnímu zázemí. V porovnání s tím se "Late Night with the Devil" vyjevuje jako zoufalecky splihlá kopírka, která totožný koncept ani nedokáže pořádně obšlehnout, natož ho naplnit, a zmůže se leda tak na blafování netuctovosti, zatímco rozehrává v důsledku prostě jen další brakovou žánrovku se sice možná atypickým rámcem, ale pořád zcela konvenčními peripetiemi. (15.02.2024)

Prvá hodina je skvelá. Perfektne vypointovaná, napísaná aj zahraná. Chápal som motiváciám a oceňoval formu s akou Cairnesovci pristupovali k látke. Má to skvelý vizuál a Dastmalchian je výborný ťahúň na takúto artovú jednohubku. Problém s filmom mám ten, že tú perfektnú gradáciu nenaplní. Koniec je nudnou, prostoduchou blbinou s akože zaujímavým vyústením, ale pravdou je, že ma to sklamalo. Neviem nič o pozadí udalostí mimo náznaky, ktoré sa žiadali byť viac rozvité, skutočný priestor na strach tam nie je takmer žiadny a aj tá pointa pôsobí ako vycucaná z prstu. Veľká škoda. Nápad za tým je výborný a mohol to byť jeden z tých novodobých medzníkov. Takto je to skôr neškodný priemer, ktorý by som do kolonky horor, naozaj nezaraďoval. (23.04.2024)

Tento "horor" bohužel trošku postrádá děsivost, kterou ovšem vystřídalo napětí a očekávání diváků, co se bude vlastně dít, protože tvůrci přistoupili k filmu velmi netradičně a vytvořili tak extrémně zajímavé dílo, kde jste v konstantním napětí, co se bude dít. Chybělo tomu jen kvalitnější finále, které by důstojně uzavřelo tu velmi slušně rozehranou hru. Tohle byla pouze pocta starším hororům a chyběl mi zde alespoň malý myšlenkový přesah, který si fim zasloužil. Výlet do sedmdesátkové talk show opravdu impozantní. Opravdu ve mně film vyvolal pocit, jako bych si zacestoval v čase. Atmosféra sedmdesátek neměla ani tu nejmenší chybu. Herecké výkony až na skinheadku velmi slušné. Ačkoli bych film nenazval hororem, tak se jednalo o nesmírně příjemné překvapení, které překypovalo nápaditostí a originalitou, které vás dokonale vtáhne do dění a cítíte se jako jeden z přímých účastníků této talk show. [80 %] (08.05.2024)

Originální je určitě správné slovo a naštěstí si k němu píši ještě „soudržný“. Tenhle film mohl dopadnout lépe, ale rozhodně i mnohem, mnohem hůř. Pohlcení do 70. let je vypiplané určitě i estetikou, ale především kulturním pozadím, na úrovni explicitních, referenčních (přímo odkazují k věcem a místům, které něco znamenají) i symptomatických významů (myšlenka odvozená od obecných představ určité části společnosti). Od počátku talkshow záznamu v podstatě dýcháme dobový vzduch a máme spoustu otázek ohledně hlavního hrdiny, jeho napojení na Bohemian Grove a úmrtí manželky. Líbí se mi, že satira senzacechtivé televizní sítě je možná dost okatá, ale přece úzce souvisí a podporuje základní hororovou linii kolem protagonisty, jehož David Dastmalchian zahrál báječně – stoprocentně soustředěný a v mimice přesný výkon. Líbí se mi, jak to celé opravdu působí tak trochu cheesy a neškodně, stejně jako formát fiktivního pořadu, v němž moderátor pro vysokou sledovanost provádí psí kusy a vedle senzibila či démonem posedlé dívky si pozve i skeptika, jenž vše viděné a podezřelé arogantně vyvrací jak Babiš ve sněmovně. Úplně se mi nelíbí střídání barevného found footage materiálu s černobílými náhledy do zákulisí, jež prolamují čtvrtou stěnu a jejich styl snímání nenapovídá tomu, že by je měl pořídit někdo, kdo s postavami dané situace prožíval. Kvituji však trpělivě budovanou záhadu, výbuch hororové show i ambivalentní vyústění, jež nutí k přemýšlení tím interpretačně příjemným způsobem – znovu to chci vidět, jelikož si potřebuji srovnat celé schéma a jelikož nepochybuji, že k němu napodruhé pocítím ještě větší respekt a obdiv. A to všechno za 86 minut a s minimálním rozpočtem. Wow. (05.05.2024)