Miluj ma! Prosím...

Tenhle film jsem poprvé viděla sama na chalupě a jen proto, že mě zaujal článek v televizním programu a protože tam hraje Josh. Že je něco jinak než tomu bývá v klasických trillerech nebo romantikách mi došlo až v polovině. Na tenhle film se můžu dívat stále dokola a nejspíš mi dojde pokaždé ještě nějaká nová souvislost. Herecký kvartet ztvárnil postavy dokonale, záverečná scéna s coldplay hudbou mě dostala a zlým jazykům neustále tvrdících: to neměli mobil?Nebo internet? vzkazuji: Představte si, že se to odehrává třeba v padesátých letech. (Protože o mobilech a internetu tohle opravdu není) (02.11.2008)

Čím víc lásce věříme, tím víc nás ničí. Ale někdy za to pak ty šťastné chvíle stojí a my jsme ochotní trpět a nebo dokonce i podrazit někoho blízkého nebo mu dokonce i zničit život. A právě proto, že by toho byla schopna většina těch, kteří umí milovat, mi Alex nepřipadala jako záporná postava, ale jen jako někdo, kdo se neumí vyznat v tom, co je správné či ne a jen prostě poslouchá srdce. Ve filmu samotném je chvílemi trochu obtížné se vyznat v tom, co je přítomnost, co minulost, co pozdější minulost, ale jakmile jsem pochopil, jak to všechno je, tak jsem jen čekal, ať to proboha dopadne dobře a finální scéna na letišti na pozadí songu Scientist od Coldplay je jeden z nejsilnějších romantických finišů, co jsem kdy viděl. Když připočtu výtečné výkony ústřední čtveřice (počítám i mírně odlehčenou postavu kamaráda), vychází mi výborný a nezapomenutelný film. (07.10.2005)

Baví mne vyprávění příběhů zamotaných v čase i prostoru a romantické okamžiky překonávám s chlapáckým úsměvem, takže tento snímek měl uspokojit mé filmové choutky, ale bohužel mám k němu drobnou leč zásadní výhradu. Nějak mi má prostá hlava nepobrala skutečnost, že se dva lidé, kteří znají svoje adresy i telefonní čísla, nedokáží během dvou let kontaktovat, což ve mně vyvolává pocit, že soudruzi z USA někde udělali chybu nebo se ze mě někdo snažil udělat většího blbce než obvykle. (21.02.2012)

Proč bankéř, když byl fotograf??? A navíc to byla pěkná slátanina. Jestli si někdo myslí, že flashbacky a přeházením scén vytvoří napínavo a zajímavo, ne ne, nevytvoří. Jen zmate. A ignorováním a překrucováním logických věcí - jako třeba používání mobilů a mailů - zase jen naštve. Myšlenka dobrá, ale realizace slabá:-( Možná, že na uni stupidy to funguje, ale náročnější divák se nudí od 2. minuty. (26.07.2007)

Jako kdyby Ińárritu natočil Magnolii s prvky romantiky, detektivky a dramatu dohromady. Jistě chápete, co je tím myšleno. Precizní scénář zručně pracující s náhodou a shodami událostí, notně zašmodrchaný děj s mnoha flashbacky, které dovysvětlují hlavní dějovou linii. Obsah je zvládnutý geniálně, McGuigan dostává prostor pro formu. Moderním stylem vypráví netradiční romantický příběh, který byste za normálních okolností označili za kýčovitý nebo triviální. Ale režisér vás svým obrazovým vyjádřením naprosto omámí. Rozdělování obrazu (daleko efektivnější než ve “24 hodinách“), zpomalování, bezprostřední prolínačky, zmíněné flashbacky, za podpory výborné práce kamery je stále se na co dívat a co obdivovat. S ubíhajícími minutami se začíná děj zhušťovat a počáteční nevinnost příběhu vystrkuje své růžky. Divák může kroutit hlavou, ale až do první vzpomínky, kdy docvaknou některé souvislosti. Když už se vám zdá, že tápete příliš, tvůrci opět hodí stéblo. Je jasno. Vzápětí ale při dalším skoku zpět máte nad čím přemýšlet. Až v závěru doceníte vyšperkovanost scénáře – vše bude řečeno, vše zodpovězeno. Ke konci jsem seděl zaražen v sedačce se srdcem rozbušeným a myšlenkou, že některý ženský dokážou být fakt svině. (08.08.2006)