Miluj ma! Prosím...

Tento typ filmů nesnáším. Herecký projev Hartnetta je plochý, bez hloubky. Jenomže, ač to nechci připustit, se mi tenhle film líbil. Sice není nic snadnějšího, než působit na diváka tím, že pustím na závěr osvědčený flák od Coldplay, ale i tak v mě film tím nejprimitivnějším způsobem vzbudil nějaké ty emoce. Normálně bych dal ***, jenomže ve filmu jsou tři opravdu nádherné herečky, jedna krásnější než druhá, takovou koncentraci jsou už dlouho ve filmu neviděl. Žádně sexbomby, prostě holčiny zajímavé. A taky zde hraje nádherná ambientní hudba. Nemyslím ty popové songy, co tam sem tam pustí, aby se prodával soundtrack, ale tu originální filmovou atmosférickou elektronickou hudbu. Bouhužel celé 4*. Ale nechtěl jsem. (06.05.2005)

Kdybych neznal CSFD, tak bych si tenhle film nikdy nepůjčil, tomu věřte. Očekával bych tuctovou romantickou komedii...Ovšem zdejší interesantní hodnocení mě donutilo zkusit to. I tak moje očekávání byla stále poměrně nízká. A vyklubal sez toho velmi rafinovaný film, něco mezi romancí, detektivkou a thrillerem. Často jsem byl v napětí a pořád jsem byl zvědavý, co se bude dít dál. Chytrý scénář, zajímavá práce s časem, dobrá režie. Diane Krugerová mě vůbec nezaujala, ta opravdu neumí hrát, zato Rose Byrne ( sakra kdo to je? ) je vynikajicí, rozhodně nejlepší postava filmu. Sakra, já jsem dokonce uvažoval o pěti hvězdách! Díky, CSFD!! (14.06.2005)

Velmi zajímavý, dobře natočený film o lásce, chvílemi se ztrácíte, nechápete, pak porozumíte a už jen čekáte, jak to dopadne a hrozně si přejete, aby to dopadlo dobře. Co si ale celý film uvědomujete velice dobře je, jak láska bolí. Josh Hartnett v hlavní roli potěšil a obě ženské role byly obsazeny zajímavě. (20.08.2005)

Baví mne vyprávění příběhů zamotaných v čase i prostoru a romantické okamžiky překonávám s chlapáckým úsměvem, takže tento snímek měl uspokojit mé filmové choutky, ale bohužel mám k němu drobnou leč zásadní výhradu. Nějak mi má prostá hlava nepobrala skutečnost, že se dva lidé, kteří znají svoje adresy i telefonní čísla, nedokáží během dvou let kontaktovat, což ve mně vyvolává pocit, že soudruzi z USA někde udělali chybu nebo se ze mě někdo snažil udělat většího blbce než obvykle. (21.02.2012)

Jako kdyby Ińárritu natočil Magnolii s prvky romantiky, detektivky a dramatu dohromady. Jistě chápete, co je tím myšleno. Precizní scénář zručně pracující s náhodou a shodami událostí, notně zašmodrchaný děj s mnoha flashbacky, které dovysvětlují hlavní dějovou linii. Obsah je zvládnutý geniálně, McGuigan dostává prostor pro formu. Moderním stylem vypráví netradiční romantický příběh, který byste za normálních okolností označili za kýčovitý nebo triviální. Ale režisér vás svým obrazovým vyjádřením naprosto omámí. Rozdělování obrazu (daleko efektivnější než ve “24 hodinách“), zpomalování, bezprostřední prolínačky, zmíněné flashbacky, za podpory výborné práce kamery je stále se na co dívat a co obdivovat. S ubíhajícími minutami se začíná děj zhušťovat a počáteční nevinnost příběhu vystrkuje své růžky. Divák může kroutit hlavou, ale až do první vzpomínky, kdy docvaknou některé souvislosti. Když už se vám zdá, že tápete příliš, tvůrci opět hodí stéblo. Je jasno. Vzápětí ale při dalším skoku zpět máte nad čím přemýšlet. Až v závěru doceníte vyšperkovanost scénáře – vše bude řečeno, vše zodpovězeno. Ke konci jsem seděl zaražen v sedačce se srdcem rozbušeným a myšlenkou, že některý ženský dokážou být fakt svině. (08.08.2006)