Starý dub

Točiť sociálne drámy chce veľkú odvahu, pretože sa dotýkajú pálčivých spoločenských tém, ktoré vždy dokonale polarizujú. 87-ročný Ken Loach tú odvahu stále má a odo mňa má za ňu obrovský obdiv. Hoci je jeho najnovší film príbehovo predvídateľný, rozcítil ma až príliš rýchlo. Pretože to nie je filmový príbeh, je to realita našej spoločnosti. A verte mi, že sa zapotíte, kým sa pod tými vrstvami ťažoby prederiete k akej-takej nádeji, ku ktorej to tento dvojnásobný držiteľ Zlatej palmy, koniec koncov smeruje. | Videné na Be2Can 2023. (18.10.2023)

Předvídatelné, často velmi doslovné, možná i lehce sentimentální v pár momentech, ale stále angažované jako vždy. Loach drží prst na tepu doby s obdivuhodným vytrváním navzdory svému věku. Je kritický i empatický zároveň a nepřestává věřit v sílu komunity a soudržnosti. Vše co mi vadilo přehlížím ve světle toho, že Loachovu zápalu a přesvědčení bezmezně věřím. Ukazovat společnosti jak být lepší umí málokdo tak dobře a relativně nenásilně jako on. 75% (09.10.2023)

Tento film je po dlouhé době důkazem toho, že v jednoduchosti je krása. Když porovnám s ostatními filmy z festivalu, tak The Old Oak přináší asi ten nejlidštější příběh. Žádné přehnané zápletky, žádné WTF zvraty, žádné emoční ždímání ani žádné mindfucky, které jsou dneska oblíbeným nástrojem tam, kde je nedostatečně kvalitní obsah. Tohle je příběh o obyčejných lidech, o střetu kultur, o těžkostech začlenění se, o přijímání neznámého… The Old Oak je obyčejný, minimalistický a zároveň velkolepý ve vzbuzených emocích. Je dojemný ale dokonale vybalancovaný, netlačí na pilu… [Festival de Cannes 2023] (30.05.2023)

9/10. Myslím, že jsem ještě neviděl film, který by mě emocionálně tak rychle strhl jako The Old Oak. Hned od začátku jste vtaženi do niterných a mocných emocí tohoto díla, které jen zřídka poleví. Zachycuje události poté, co je skupina syrských uprchlíků umístěna do bývalého hornického města na severovýchodě Anglie. Navzdory tomu, že jde o fikci, realismus, který Loach do filmu vnáší, a skutečnost, že kdokoli žijící v Británii tento jazyk a sentiment bohužel pozná, z něj činí silně zničující film. Ukazuje také to nejlepší z lidstva a to, jak se lidé dokážou shromáždit kolem sebe, což také vytváří skutečně inspirativní film. Vlastně si myslím, že u filmu, jako je tento, jsou technické prvky (i když jsou většinou skvělé) ve skutečnosti irelevantní. Poselství tohoto filmu je tak zásadní a silné a je tak dobře předáno, a to je nejdůležitější. Není možné se tímto filmem nenechat emocionálně rozhýbat, a to tak, jak to dokážou ti nejlepší filmaři. Toto dílo je nejdůležitější než kdy jindy, a proto se z něho stává absolutní film, který musíte vidět. (16.04.2024)

Méně dramatická a více předvídatelná “sociálka” než Loachův předešlý film Sorry We Missed You, ale pořád lidsky a emocionálně angažující. Střet britské vesnické kultury se syrskými uprchlíky. Loach chápe i konzervativnost starousedlíků, kteří si coby dělnická třída prošli svým. A empaticky snímá kulturu a vnitřní bol přistěhovalců, kteří nejsou v ničem horší nebo méněcenný než “domácí”. Nejsilnější životní příběh má ale za sebou stmelovač obou kultur, provozovatel místního baru, kterému nechybí ani lokální výbušnost, ani pochopení či ochota pomáhat. Vizuálně tradičně jednoduché, ale lidsky úpřimné Loachovo režijní vedení, ze 100% zaměřené na postavy. [Cannes FF] (28.05.2023)