Deň vďakyvzdania

Dík by měl být vzdán, že se uvolil tvůrce natočit slasher. Nápaditý, nutno podotknout. Rok od nebývalé tragédie v obchodním domě, kdy v rámci výprodejového šílenství padlo za oběť několik lidských životů, se na scéně objevuje zabiják v masce, co vraždí jako pominutý.  A jeho plán nabírá hrozivé rozměry. Terorizované maloměsto rázem vyčlení spoustu postav, které byly přímo přítomny rok staré tragédii. A i přes nemalé množství okruhu podezřelých je celkem zřejmé, kdo je vrah. Čekal jsem, že se to v závěru zamotá a sázka na identitu zabijáka nevyjde, ale nestalo se tak. Tohle mínus ovšem předčilo gore. Většině zabití nechybí explicitní nasnímání a různé způsoby úmrtí. Zabiják je kupříkladu zručný ve vrhu sekerou nebo vidlemi, i jeho bleskurychlé přemístění z jednoho místa na druhé je záhadnější než on sám. Herecký sbor byl vesměs zatlačen do pozadí. Z omladiny si lze povšimnout Nell Verlaque, ale těch momentů je pramálo. Největší hvězdou zůstává Patrick Dempsey v roli šerifa. Pozornost, jak už to tak ve slasherech bývá, je upřena na vraždy a jejich provedení. A v tomto ohledu to opravdu stojí za to. Finále chyběla větší intenzita a moment překvapení. Eli Roth se režijně vyznamenal. Nejenže natočil svůj nejlepší film, ale také oživil lepší hororové zítřky pro slasher. 9|10 (22.01.2024)

Při scéně Přepadení nákupáku, jsem celou dobu čekal, kdy se ukáže, že tohle se někomu jen zdálo. Postava se celá zpocená probudí a začne děj. Jenže to se nestalo. Takže zde máme adepta na největší WTF moment roku. První hodina mě vyloženě nebavila, nesympatické postavy, tajemný vraz a atmosféra trošku vykradená z Vřískotu. Něco se vykrádá z prvního Halloweenu. Kdo je vrahem jsem vlastně tipoval správně a při scéně kdy se jednu z postav strčí do trouby jsem získal prakticky jistotu. S blížícím se koncem tomu jisté kvality a zábavnost (černého humoru je tady spousta) upřít nemohu, ale stejně This is cinema, tohle určitě není. 50% s bídou. (07.02.2024)

Eli Roth horory miluje a Den díkůvzdání je tomu důkazem. Ne snad proto, že by si jeho Den díkůvzdání mohl rovnat původnímu Halloweenu nebo Vřískotu. Jde pouze o důstojnou poctu slasheru, která se ani nebrání tomu, že jí točí někdo, kdo má nakoukáno a sází především na to. John Carver má ovšem styl, film se neštítí černého humoru a přiznání své směšnosti. Výsledek je i proto fajn a zatím nejlepší film režírovaný Rothem.... (08.12.2023)

Na plný počet to zrejme asi až tak nie je a Ja tak trochu preháňam, no je to po dlhej dobe slasher, ktorý je dostatočne krvavý, s výborným gore, no a v neposlednom rade, nápaditý aj z pohľadu mordovačiek, čo je pre tento druh subžánru doslova kľúčové. Som veľmi spokojný a na záver len dodám, kam sa hrabe 168 pokračovanie už dnes trápneho Vreskotu, ktorý drží pri živote už len štýlová “ghost face” maska, pričom toto je presne ten druh filmu, ktorý Eli Rothovi sedí ďaleko najlepšie. Po “Green Inferne” a “Hostely”, další zárez na pažbe. (20.12.2023)

5/10. Je to průměrný příběhově až podprůměrný horor, ale sdělení Eliho Rotha mi jsou už od Hostelu sympatická a spočívají v tom, že (někteří) Američani jsou prostě jednodušší křupani co si jsou za zlevněnou mikrovlnku schopní ušlapat ruce a nohy. Ta scénka na začátku je snad to nejlepší na celém filmu, hned na druhém místě je hostina na konci, která ale měla větší potenciál "šokovat", a nakonec působila jako taková sušší jednohubka než plnohodnotný "blood dinner". Milovníci useknutých hlav, končetin a hektolitrů krve si budou libovat. (11.12.2023)