Dom duchov

O nie panstvo, protiklady sa priťahujú priam osudovo. Žena, ktorá vidí veci, ktoré iný nevidia a je pritom čistá nepoškvrnená a v tom zbadá energiu, živel v ľudskej podobe, ktorý nieje celkom košer a ľuský čistý, ale je to sila, ktorá ju priťahuje a priam pohlcuje a ona sa tej sile oddáva a robí mu zároveň anjela strážneho. (17.08.2009)

Synek měl do školy spáchat prezentaci na magický realismus, tak jsem v paměti zapátrala, co k tomu bylo i natočeno - a vzpomněla jsem si na tento 30 let starý diamant (zpětně uvědoměno - i neskutečně hvězdně obsazený). A zřejmě i proto je to stále dobrý film, který velmi přesně vymezuje žánr. Nadpřirozeného je tam jen maličko, zdánlivě jako by to tam ani nehrálo žádnou roli. A v tom je právě ta krása - nikdo se nad tím nepozastavuje, ani to neřeší (manželé se dohadují a stolek vedle nich levituje). Jen to samo frčí a rámuje silný příběh - většinou rodinnou ságu, propletenou s pohnutými  společenskými změnami. Předpokladem je kvalitní literární zpracování, což ikony magického realismu (Márquez, Allende, Rushdie, Grass) měly prostě v malíčku. (23.04.2023)

Z tohoto filmu mám velice zvláštní pocity. Začátek mi příliš nesednul, nárážím hlavně na telepatické okamžiky hlavní hrdinky, které působily jaksi nevhodně. Ovšem jak se děj rozbíhal, zvýšila se dramatičnost a příběh se stal rázem zajímavějším. Herci předvedli skvělé výkony a nemalou úlohu na celkovém vyznění má zajisté i Zimmerova hudba. (15.06.2005)

Jeremy Irons je sice výtečný herec a chilská příroda krásná, ale nic z toho v mých očích Dům duchů nezachrání před nálepkou nevydařeného velkofilmu. Román je na plátno převeden příliš epizodicky, čas tu ubíhá příliš skokově a rychle a výsledek připomíná spíš líbivou ilustraci ke knize (již jsem nečetl). Snad ze všeho nejvíc mi však dojem kazila zjednodušující politická a náboženská schémata, v nichž se příběh odehrává. Konzervativci jsou diváku předkládáni co zlosynové, zatímco třímači rudých standard co lidumilové, zastánci nutného pokroku a obhájci chudých. Na můj vkus trochu příliš černobílé vidění světa. Jakkoliv moc se může život v Jižní Americe lišit od našeho, i tam je cesta do pekel dlážděna dobrými úmysly revolucionářů. A co říci na vágní esoterické duchovno reprezentované jasnozřivou hrdinkou Clarou? Bylo takové laskavé, nenáročné, smířlivé... a vlastně docela bezobsažné. (08.10.2008)

„Kedysi som ťa nenávidela. Chcela som sa pomstiť. Teraz to ale postupne vyprcháva. Začínam si uvedomovať, že medzi jednotlivými udalosťami sú súvislosti. Pýtam sa sama seba, či mám dôvod prispievať do toho bludného, nekonečného kruhu plného vrážd, pomsty a nenávisti.“ Pôsobivá adaptácia slávneho románu zo žánru „magický realizmus“, ktorý je natoľko originálny, že film nemohol s takým režisérom a hercami (Jeremy Irons bol presne taký tvrdý Trueba, ako som si ho predstavoval pri čítaní) dopadnúť zle. Kniha svojrázne miešala dokopy krvavé scény (nad scénou, v ktorej dievčatko sleduje pitvu staršej sestry som rozmýšľal tri roky v kuse) s poetickými, až nadprirodzenými. Odohrávala sa naprieč desaťročiami a mala obrovské množstvo postáv. Všetko sa to miesilo s úmrtiami, znásilneniami, vraždami i snovými zážitkami, z ktorých zostával rozum stáť (ústredná hrdinka od detstva vie hýbať predmetmi bez toho, aby sa ich dotkla a v obrovskom dome sa motajú priesvitní duchovia). Skrátka látka, ktorá sa nedá ľahko sfilmovať. Tvorcovia to však napriek tomu zvládli. Jediné, čo ma mrzí, je absencia záhadného tvora, ktorý bol v románe predstavený ako kombinácia obrovského psa, menšieho dinosaura a koňa. Je to komplikovaný a dlhý film, pomerne náročný na pozornosť a nedá sa pozerať trikrát do roka. Ale to nie je mínus. (28.05.2011)