Arnold

Keď verbal nazve niekoho, kto niečo dokázal, honičom, jebkou, samoľúbim a neviem čím ešte, pričom on sám dokázal len to, že sa vyjadruje ako tretia cenová, sám si evidentne honí nad svojimi komentármi, tak to je už iné kafe. Milý verbal, nikto ti neberie tvoj názor, ale vodu kážeš a víno chlastáš až do dna. Ja si nefandím a 99,9% svojich komentárov nestaviam na tom, že som neomylný, vševedúci a všeznalý, mne sa páči Avatar, ktorého mnoho ľudí odsudzuje a tam som si napr. dovolil niekoho skritizovať, ale to je ojedinelý prípad. Nepíšem bludy, píšem väčšinou krátke prvotné dojmy, alebo krátke pocitové vety, keď okomentujem niečo, čo som videl desaťročia dozadu. Nepíšem recenzie, písal som kedysi, ale teraz na to nemám čas, venujem ho zmysluplnejším veciam. Zato každý tvoj koment obsahuje navážanie sa do niekoho, do menšín, väčšín, skupín, jednotlivcov, čohokoľvek, ako keby si ty sám bol na naj vrchole všetkého. Pritom to razíš spôsobom, že všetci sú podľa teba blázni, len ty si lietadlo. Keby som ťa mal sám popísať ale sčasti tvojim jazykom, tak si sám egoistický samoľúby 3,14čús, ktorý onanuje nad svojimi vysokoerudovanými komentármi, ktoré slúžia pre niekoho na pobavenie, pre ostatných si trápny a pre tých, ktorí ťa uznávajú za odvahu, otvorenosť a neviem čo ešte, tak aj to neznamená nič iné, len to, že nech akokoľvek zaobalíš svoje myšlienky do sofistikovanej kombinácie hovna a striebra, tak vo výsledku je väčšina tvojich komentov stále len a len hovno zabalené v alobale, síce pre niekoho úchylného v krásnom, trblietavom alobale, ale v jadre je to stále hovno, nič viac a nič menej. Nie som malý chlapec, ktorému teraz niekto skúša pošlapať jeho modlu, ale kým si Arnolda budú pamätať generácie a generácie za všetko, čo dokázal, tak zato tvoj odkaz je jasný. Možno svoje slová raz prehodnotím, ale nateraz sú to moje prvotné dojmy na tvoj úžasný vygrcaný koment. K dokumentu len v skratke, na to, že to má tri hodiny, vedel by som zniesť aj dvojnásobok, každej časti jeho života kľudne dvojhoďku, obsahu je nekonečno na spracovanie. P.S. Verbal, asi ti pokazím sny, ale Sly, ďalší môj obľúbenec a sčasti asi aj tvoj aspoň z časov dávno minulých, sa hovadí v umelej reality show, čo je popri Tulsa Kingovi doslova ako facka alebo lepšie pravý hák. Toto sa ešte Arnoldovi nestalo. Samozrejme ani jedného ani druhého za to neodsudzujem, ich obraz a odkaz, ktorý ma formoval desaťročia našťastie v mojich očiach nepošpiníš ani ty, hoc máš bodov na rozdávanie. Ja to pre body nerobím. Verím tomu, že sa neurazíš, ak si toto niekedy prečítaš, pretože predpokladám, že rovnako to isté očakávaš od ostatných, keď si prečítajú tvoje komenty a ten môj, nech bol akýkoľvek, tak oproti tým tvojim bol extra mierny. Mier bratku a trošku pokory. Tie tvoje slová by som použil pri iných výplachoch súčasnej tvorby a nie zrovna pri Arniem. (12.06.2023)

S Arnoldom som tu už nejakú dobu, je to môj hrdina s detstva, videl som všetky jeho filmy, prečítal som o ňom niekoľko kníh a vyskúšal som v posilke aj jeho tréningy. Dokument je rozdelený na tri diely a ako aj názvy jednotlivých časti napovedajú prvý je o začiatku života v Rakúsku a bodybuildingu, druhý o jeho filmovej kariére a tretí o politike a živote po skončení guvernérovania. Priznám sa, že som tento dokument zožral aj s navijakom. No pred tým ako sa ma spýtate, čo ma na tom teda mohlo baviť, keď ho poznám ako vlastne trenky, vám odpoviem hneď teraz. Tak 90% možno 95% informácii som už niekde videl, vedel, čítal, počul, pretože už je to niekoľko rokov, čo ho obdivujem a sledujem. No tu je všetko na jednom mieste a hlavne v perfektnej forme. Jasné, nie je tu úplne všetko. O jeho filmoch by sa toho dalo hovoriť oveľa, oveľa viac a taktiež je zaujímavé, že sa nespomenula ani rozporuplná Olympia 1980 alebo niektoré pikošky, ktoré sú v knihe Total Recall, no je tu skoro všetko a možno aj niečo navyše, čo bežný divák neočakáva (steroidy, nemanželsky syn). No dôvod prečo ma to tak veľmi bavilo je ten, že zatiaľ čo celý život zbieram o ňom články, tento dokument všetko spája na jedno miesto a je pútavý ako obsahom, tak formou. A navyše je to dokument o Arnoldovi s Arnoldom, ktorý je cool aj na staré kolená. 95% - 5* (08.06.2023)

Arnold je špičkový mistr sebepropagace, což předvedl i tím, že ať je pod režií dokumentu napsaný kdokoliv, ve skutečnosti to zjevně aranžoval Arnold. Tak si sedí v lázni uprostřed sněhu, kouří doutník a zmoudřele vypráví o životních moudrech, ke kterým dospěl. Přizná sice pár chybiček, ale nic zásadního, a hlavně ho hnal drajv a těžké dětství. Něco pravdy na tom bude. Dosáhl neskutečného úspěchu, třebaže ty chybičky nebyly tak malé, jak je popisuje. Ale tah na branku měl jak tryskáč, a kdyby to bylo v USA možné, klidně bych se vsadila, že se stane prezidentem. Nepovažuji ho sice za obzvlášť dobrého herce, ale typově je téměř nenahraditelný, měl často čich na dobré projekty a dal do toho všechno. Ale, že by si nás pustil do soukromí, to zase ne. Zrežíroval si svůj portrét skvěle. SHRNUTÍ: Arnold tak, jak chce, abyste ho viděli. (19.09.2023)

Dokument neobsahuje všetko, čo by som si želal, a niektoré pasáže z Arnoldovho života preskakuje (mnohé historky z filmov, vzťahy s deťmi) alebo zrejme aj zámerne vynecháva (kontroverzný ročník Mr. Olympia 1980). Väčšiu časť toho podstatného však pokryl a určite by som ho odporučil každému, koho príbeh Arnolda zaujíma. Pokiaľ však máš Schwarzeneggerov trojboj (kulturistika, herectvo, politika) približne naštudovaný, nedozvieš sa nič extra. (14.06.2023)

Ono to ani nešlo moc jinak. Hned od útlého dětství vedl despotický a v mnoha směrech kritický otec Arnolda a jeho bratra k poměřování se. Soutěžili takřka ve všem. Bylo to krátce po válce. Synek měl obrovskou motivaci dostat se do Ameriky. Měl za to, že tam patří. To bylo v době, kdy se zamiloval do kulturistiky, jejíž svět si dokonale podmanil. Dokument jej vykresluje jako člověka s jasnými vizemi, s cíli, u kterých přesně ví, jak je naplnit. Dal si vzápětí další. Ačkoliv neměl žádné hodiny herectví, nerozuměl polovině scénáře, přesto roli Herkula vzal. Roky po pořádném průšvihu se nikdo neozval. Přesto věděl, že pokud dosáhl v kulturistice na absolutní vrchol, pokoří jej i ve filmové branži. Měl to tak v hlavě nastavené. A znovu se nemýlil. Chytl se až s dokumentem o tom, co uměl nejlépe. Pumping Iron se dokonce dostalo až do Cannes. Díky investicím do nemovitostí z něj byl v 70. letech milionář dřív, než se ve filmu uchytil. Takže si mohl na své „velké, hlavní, hvězdné“ role počkat. A tak přišel Barbar Conan. A pak Terminátor. Přelom tisíciletí už nicméně neprožil příliš úspěšně, cítil nedůvěru producentů. Navíc brzy došlo k tomu, že nebylo co dobývat. A potřeboval novou výzvu. Kdysi mu přece taky říkali, že nikdy nebude hercem, tak proč by teď nemohl být guvernérem Kalifornie? Pár obláčků sice přijde, ale jinak je to neustálé hlazení po tváři. Pokud se zastavíme u něčeho negativního, omezí to na pouhé, že „jednal špatně“. Naopak variace vět, jak je úžasný a nejlepší, jede na maximum. A skutečně na dřeň nikdy nejde ani on, ani tvůrci. Je každopádně neuvěřitelné, že chlapík z rakouského městysu Thal úchvatných výkonů dosáhl ve třech různých odvětvích (kulturistika, film, politika). Klobouk dolů!! I když toho nadšení ze sebe sama už je prostě přes čáru. (08.08.2023)