Dokonalé dny
Perfect Days
Perfect Days
Perfect Days
Perfect Days
Réžia:
Wim WendersKamera:
Franz LustigHrajú:
Kódži Jakušo, Min Tanaka, Tokio Emoto, Arisa Nakano, Aoi Jamada, Jumi Asó, Sajuri Išikawa, Tomokazu Miura, Ron Mizuma, Bunmei Harada, Šunsuke Miura (viac)Obsahy(2)
Hirajama pracuje ako čistič toaliet v Tokiu. Žije spokojne vo svojej starostlivo zostavenej rutine a voľný čas trávi čítaním kníh, počúvaním starých rockových kaziet, alebo fotením na svoj analógový fotoaparát. Zo životnej harmónie ho vytrhne séria nečakaných stretnutí, ktorá postupne odhaľuje čriepky z jeho minulosti. (Filmtopia)
Recenzie (133)
Až příliš na jistotu. Kódži Jakušo zachraňuje a vyvažuje před pádem do kýče. V každé práci lze najít smysl, a dokonce v ní nalézt zálibu. Ani čištění záchodů neumenšuje nic z lidské důstojnosti. Mlčenlivé opakování každodenní rutiny pojaté v maximálně pozitivní podobě. Ovšem sledovat totéž cca první hodinu je odvážná hra s diváckou trpělivostí, jak ostatně polohlasně konstatovala jedna divačka. Výsledný dojem záleží na divákově očekávání. Zda touží po hlubším ponoru do lidského osudu, anebo naopak si vystačí s pozitivní zprávou o strastech a radostech obyčejného života. ()
"Next time is next time. Now is now".Feel good movie u kterého se na chvíli zastavíte a podívate na život jednoho člověka. Závěr chytil za srdíčko :). ()
Moje obavy, že si nebudu rozumět s japonským duchem filmu se nenaplnily. Právě naopak. Pan Hirayama mi byl sympatický od začátku - (!obsah) jeho rituály, skromný příbytek, sazeničky javorů, o které se s láskou stará, klid ve tváři, mlčenlivost a pokora, pořádkumilovnost, MG kazety s The Animals a Janis Joplin, knihy atd. Stromy - ty mají vůbec pro Hirayamu zvláštní význam - s oblibou fotografuje jejich koruny, aby zachytil Komorebi - sluneční světlo pronikající skrz listy stromů... Je to samotář - dívá se na svět očima ale vidí srdcem. Má zvláštní, černobílé sny, které patrně souvisí i s jeho minulostí, ta je však pouze naznačena. Někteří se na něho dívají skrz prsty, protože uklízí veřejné toalety, ale ti kteří se k němu dostanou blíže, jsou okouzleni a cítí respekt. Jeho podstatou je jednoduchost bez předsudků. Snaží se o duchovní klid a čistotu každý den. I tančícímu bezdomovci vzdáva úctu. Film s jistotou (nejenom) naznačil, ke kterým hodnotám bychom se měli vrátit a jaký postoj k životu zaujmout. V závěrečné scéně s detailním kamerovým záběrem je to zachyceno naprosto přesně. Pan Kódži Jakušo si ocenění právem zaslouží. Velice zvláštní snímek...Perfect days má přímo očistné účinky s následkem znovunalezení duševní rovnováhy. Arigató gozaimas. ()
Je to fajn - ale pořád je to jen odvar z Jarmuschova Patersona. ()
Dokonalé dny jsou prostě dokonalé. Je to snad první film, co jsem v životě viděl, kde jsem si v duchu říkal „ prosím, ať se nic nestane, ať se nic neděje“. Příběh? Věřím, že každý si tam dokáže najít něco svého, něco osobního. Mě vlastně fascinuje, jak výstižný je tento film, film kde se téměř nemluví a kde sledujeme muže jak čistí toalety v Tokiu. Reflektuje tolik věcí a tak výstižně. Rozhodně bych o něm mohl napsat mnoho odstavců, ale neboj, to neudělám :-). Shrnu to tak, že mnou projely veškeré emoce co jsem schopen vnímat a možná i nějaké co jsem neznal. Koji Yakusho je geniální a po jeho šichtě čistých 100% ()
Meditatívna oslava všednosti a uspokojivej jednotvárnosti. Chýbal mi tu však akýkoľvek dramatický náboj, film bol v podstate bezdejový. Hlavný hrdina len deň čo deň chodí čistiť záchody, fotí si koruny stromov a večer sa vracia do svojho malého bytu. So svojím životom je vyrovnaný a zdanlivo spokojný. Jeho bežnú rutinu občas narušia náhodné stretnutia, ktoré však miznú ako kruhy vo vode a nič trvácne z nich nikdy nevyplynie. Pri nich sa ale ukazovalo, že pod optimistickou maskou skrýva smútok. Na ploche krátkometrážneho filmu by absencia zápletky, deja a tým pádom aj vyvrcholenia a záveru toľko nevadila, ale roztiahnuté na dve hodiny sa mi to sledovalo naozaj ťažko. Hrá k tomu ale fajn muzika, to zas musím uznať aj ja. 5+/10 ()
Minimalistická poetika o každodenních radostech, držení se rutin s melancholickým nádechem a kontrasty/stíny. Úvod je tichý, skoro dokumentární pohled na život bez komentáře, až s přibývajícími interakcemi se poodhaluje osobnější vhled do dění. Hudba trefně napovídá o rozpoložení málomluvného hrdiny. Někomu to bude připadat mdlé, dokonce úmorné. Užil jsem si to, milý a emocionální 8 z 10, 4*. P.S. Po hlavních titulcích vás čeká vzkaz. ()
Několik všedních dnů ze života vyrovnaného a usměvavého života čističe tokijských záchodků. Nevzrušivé.(max.70%) ()
Taká “Čistá duša” čistiaca čisté tokijské záchody do čista a japonský Russel Crowe: charizmatický hlavný predstaviteľ právom ocenený za svoj neverbálny výkon (Cannes 2023: najlepší herec) a film ktorý vo mne prekvapujúco milo pôsobí aj niekeľko dní po zhliadnutí ako oslava jednoduchého spôsobu života ktorý volí nejeden introvertnejší a osamelejší Európan, Japonec či Američan/ka. I tak še da… ()
Odteď už je každý den dokonalý... hlavně když si poslechnete Perfect Day a dáte si vodu s ledem. ()
Krásne vo svojej jednoduchosti. Škoda len tej dlhšej stopáže, lebo so šikovnejším strihom v poslednej štvrtine by bola táto oslava každodennosti (a miernej OCD) úplne dokonalá. 85 % ()
Dokonalé dny ve mně vzbudily chuť jít uklízet kinozáchody. Ne, vážně, klid & balanc, který se celým hrdinovým životem linou, byly přesně to, co jsem potřebovala a byly podaný s takovým bezprostředním kouzlem, že se jimi musel vyresetovat snad each and every divák. Gotta enjoy the little things. I know I do. ()
Film z prostredia Tokia, so známym soundtrackom. Film nie je rozhlasová hra, preto vidíme viac ako počujeme. Ticho je vo filme veľmi dôležité, viac ako rozhovory. Hlavná postava je mlčanlivý pán, ktorý vie ľuďom pomôcť, keď to potrebujú, hoci sám toho nemá veľa. Teší sa zo života, z prítomného okamihu, teší sa z dažďa rovnako ako zo slnečného dňa. Vie, že akákoľvek práca, ktorú vykonávas poctivo, ti dokáže robiť radosť. Teraz je teraz, potom je potom. ()
S Wimom Wendersom máme otrasnú históriu. Alica v mestách, Nebo nad Berlínom, Stav vecí, Americký priateľ, nebavilo ma nič 😂! Ale sú aj takí filmári, ktorí ma bavia najviac, keď sú na sklonku kariéry, napríklad Marty Scorsese. Dokonalé dni sú veľmi detailnou, ale zároveň dialógovo minimalistickou sondou do ľudskej duše obyčajného človeka, ktorý nám v dobe narastajúcich socioekonomických nerovností pripomína, že spoločnosť stojí na tých najmenších článkoch rovnako, ak nie ešte väčšou mierou ako „bohatšia“ horná polovica. Prostredie tokijskej metropoly pre západniara ešte umocňuje atmosféru tak trochu iného sveta a dokonale do filmu zapadá. Keď pôjdete nabudúce na verejné toalety alebo vám vo foodcourte odnesú tácky s jedlom, prosím, úctivo pozdravte týchto ľudí, aj za Wima 😊. 8 z 10 ()
Joo záchodky v Tokiu, to je úplně jiná liga. Uklízet je, poslouchat hitovky 70. a 80. let, fotit stromy, číst knihy z výprodeje, s rutinou jsou dny perfektní. A co se stane když tu rutinu sem tam něco nabourá? Vznikne poetické, všednodenní a pomalé drama, pro pocit příjemně strávených dvou hodin. ()
Óda na všednodenní rutinu. Jakušo dal svou postavu výborně a vlastně jí rozumím. ()
Zaprvé Jakušo. Krásný muž s přímo hmatatelným charismatem. Pamatuji si ho už z filmu Babel. Tam i tady mu věřím každé gesto, každý pohled. Zadruhé hudba. Nevzpomínám si na film, kde by hlavní hrdina tak souzněl s hudbou, kterou si pouští. V Dokonalých dnech s hudbou nejen dokonalou, hudbou excelentní! Fláky ze šedesátých a sedmdesátých let (Lou Reed, Nina Simone, The Kinks, The Animals...) i pro mě dosud neznámá Kanenobu mě ovanuly jistotou, že režisér, který volí takovou hudbu, je "můj člověk" a odpustím mu ve filmu cokoli. Ne, nemusím mu odpouštět nic. Film mě uhranul. Teď je teď. Tolik moudrosti ve třech slovech! Dokonalé dny nejsou filmem o obyčejném životě. Jsou filmem o ukotvení se v životě, o nalezení sebe sama, o radosti z každého dne. Teď je teď a teď je dar. Výborná kamera, práce se světlem, s kontrasty v zobrazování interiérů i města. Výjimečný film, kompaktní. Drží při sobě všemi výrazovými prostředky. Stojí na pevných základech rituálů (nejen hlavního hrdiny) a opakujících se scén, které na mě určitě platí. Teď je teď. Zastav se. Užij si tu chvíli. Pusť si starý fláky a koukej jen tak na zahradě do korun stromů. ()
Wenders si dělá z lidí prdel a místní polointelektuálové mu na to skočili. ()
Občas člověk potřebuje film, jako je tento. Jasných 5*. ()
Súvisiace novinky
Nominace na Ceny Akademie zveřejněny
V úterý 23. ledna 2024 byl v Samuel Goldwyn Theater v Beverly Hills z úst herců Jacka Quaida a Zazie Beetz oznámen kompletní výčet nominací pro nadcházející 96. ročník předávání cen americké Akademie… (viac)
NEJ filmy a seriály roku dle žebříčků ČSFD
Blíží se konec roku, a tak opět nastal čas na bilancování toho, které filmy a seriály z letošní produkce se umístily nejlépe v ČSFD žebříčku, jehož podoba není ovlivněna ničím jiným než celkovým… (viac)
Byly rozdány Zlaté palmy v Cannes
76. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Cannes se uchýlil ke svému závěru a nastal tedy čas, aby byly rozdány Zlaté palmy. Hlavní ocenění prestižního festivalu díky rozhodnutí poroty, jíž… (viac)
I přesto, že hlavní hrdina vede zcela obyčejný život – bydlí v malém bytě a jeho práce spočívá v umývání záchodů – vypadá to, že se neskutečně baví. Ráno vstane, vyčistí si zuby, upraví si knírek, oholí se, zalije květiny, autem vyrazí do práce, kde si na staré kazetě pustí svou oblíbenou písničku z mládí. Následuje práce čištění záchodů, které se věnuje s obdivuhodným zápalem. O přestávce se posadí v parku, sní si oběd, pozoruje stromy, a když ho něco zaujme, občas si to na starý foťák nafotí. Po práci se jde umýt do veřejných lázní, na kole jede navštívit tatínka nebo si zajde na skleničku a něco dobrého do levnější restaurace. Poté se vrátí domů, přečte si kus paperbacku a jde spát. A my jako diváci jsme právě dostali lekci z přítomného okamžiku. Dokonalé dny by se mohly zdát jako návod na život. Režisér se vysmívá moderní instagramové době, ve které se všichni předhánějí v tom, jakou dopaminovou nálož vysají z rychle dostupných potěšení. Ukazuje nám, jak člověk může být autenticky šťastný i s málem a že naše honba za dalšími vzrušujícími zážitky a věcmi je zbytečná. Adorace analogové doby je všudypřítomná. To dokládá například celá ta epizodka v obchodě s analogovými kazetami, fakt, že je film natočen ve staromilském formátu 4:3. Nebo skutečnost, že hlavní hrdina nemá smartphone, počítač a na televizi se podívá jen tehdy, když si zajde do restaurace na jídlo a po očku sleduje baseball, nebo když se na ni dívá s tatínkem v domově důchodců. Ne každý Hirajamův den je ale tak poklidný. Občas se stane, že se na něj vykašle kolega v práci a on musí pracovat přesčas dlouho do noci, jindy ho zase čeká nečekaná návštěva mladé neteřinky. Hirajamovi, stejně jako každému z nás, život přináší lepší a horší dny – nudnější nebo více vzrušující. I když klidné vlny občas střídají ty prudší, jsou to právě ty jeho každodenní rutiny, díky kterým proplouvá každým dnem s úsměvem na tváři a užívá si svoje „Dokonalé dny“. Ale i když Hirajamův prostý způsob života působí idylicky a podrobuje většinovou společnost kritice, trochu překvapivě je předmětem režisérově kritiky i sám Hirajama. Pod vrstvou spokojeného života, ve snových sekvencích probublává něco znepokojivého až hororového. Film to nikdy explicitně nevysvětlí, ale myslím si, že se do snů promítá to, co několikrát ve filmu v náznacích probleskne – samota hlavního hrdiny. Hrdina citelně selhává ve schopnosti si do života implementovat plnohodnotné vztahy. To je podle mě důvod, proč jsou jeho sny tak znepokojivé, proč ho tolik zasáhne setkání se sestrou, ze kterého je cítit spousta nevyřčené historie a emocí, a proč v poslední scéně hrdina pláče. Dokonalé dny na mě udělaly obrovský dojem. Za mě si v sobě nesou dvě ponaučení. Tím prvním je, že krásný život si lze užít i s málem, klidně můžete mejt hajzly a i tak být šťastní jako blecha, stačí být pozorní k přítomnosti a vysát radost z každé sekundy. A tím druhým je, že i když se ocitnete v nebi, pokud ho nemáte s kým sdílet, není to nebe. I když Wim Wenders není Japonec, natočil ryze japonský film o japonském minimalismu, kvalitách analogové doby, důležitosti žití v přítomném okamžiku i nepostradatelnosti mezilidských vztahů. Nepamatuji si, kdy naposledy se mi stalo, že bych po dokoukání filmu začal tolik doceňovat drobnosti vlastního života a stal se na ně o tolik citlivější. I více než měsíc po první projekci v brněnském Špalíčku jsem film musel znovu vidět, tentokrát v úplně plném sále kina Světozor na Václavském náměstí. 今度は今度。今は今. (Kondo wa kondo. Ima wa ima.) 10/10 () (menej) (viac)