Bournov mýtus

Vyšperkovaná, strhující (a stále realistická) nonstop akce, která nepoleví ani na sekundu. V Bourne Supremacy již nelze rozlišovat na akční scény a "výplň", neboť celý film je jedna dlouhá adrenalinová jízda. Dynamická kamera se ani na sekundu nezastaví a spolu s mistrnou režií maximálně vtáhnou diváka do tísnivé a depresivní atmosféry. Agent Bourne, bezchybně ztvárněn talentovaným Mattem Damonem, jakožto vlk samotář, jenž vyniká nad všemi ostatními vlky svou chytrostí a vynalézavostí, projíždí (a probíhá) filmem doslova jako nůž máslem - tohle je akce, kterou zaručeně oceníte i při opakovaných zhlédnutích. 9/10 (07.06.2008)

......Zde nevidím žádné mimořádné problémy ani dohady, film bude mít určitě z převážné většiny kladnou odezvu a úspěch. Začíná to moc dobře, nástup a už to jede jak na tobogánu. Vše do sebe zapadá, logické, napínavé. Někdo řekl: kupte mu stativ, ale pokud vynechám kameru, která se z ruky doopravdy hodila jen do některých pasáží a pak ten úsměvný honičkový konec alá Bond nebo Kobra 11 a na toto zapomenu, zůstanou mi jen ty nejlepší vzpomínky na pokračování Agenta........ (26.11.2004)

Dvojka získala o mnoho talentovanějšího a chytřejšího režiséra, ale zároveň tratila kus ze své zajímavosti, ostatně to je u pokračovaní jev zcela běžný. A přestože to nebyl takový napínák a bývalí zloduchové měli toho víc do sebe, tak je to hlavně ta syrová atmosféra šedé a nevýrazné Evropy, která mě zcela uchvátila. A už vůbec nehledě na to, že Matt Damon jako agent prahnoucí po pomstě byl jednoduše dokonalý. Závěrečné pokání bylo už jenom stvrzenkou za výborným akčním zážitkem, a to si v tomto žánru příliš nelibuji. (07.02.2008)

Ak keby v tom filme nebolo nič iné, tak kvôli najlepšej akčnej scéne všetkých čias (jasné, že hovorím o moskovskej naháňačke) dám plné hodnotenie. Celé je to komplikovanejšie, temnejšie a lepšie zrežírované než prvý diel a predovšetkým Greengrass urobil z Damona skutočného zabijaka, ktorému každý rozumný človek rýchlo uhne z cesty. O to silnejšie vyznieva nesentimentálne dojímavý záver v byte ruskej devušky, ktorý zanechá v divákovi snáď ešte lepší pocit ako predchádzajúce akčné peklo. (09.06.2007)

Nejsem nejvděčnější divák špionážních filmů. Můj divácký přístup k filmům by se dal popsat tak, že si hledám ve filmu něco realistického (ve smyslu reálného pro mě), čeho se můžu chytit, většinou to bývají emoce stojící za motivacemi postav, a od toho se potom odvíjí můj soucit pro film jako celek a případné nadšení či opovržení, žánry a styly a všechno kolem už je v podstatě podružné. A s těmi špióny se to potom má tak, že já vůbec netuším, jak reálně může vypadat život tajného agenta a co tak třeba dělá nebo cítí, a to vede ke dvěma obvyklým výsledkům: Buďto mi takové filmy připadají jako nesmyslné krávoviny, nebo jsou plné mužů, kteří politikaří o to, kdo z nich má nejvíc moci, potažmo největší penis, a tomu většinou ani nerozumím, ani mě to nebaví. A teď konečně přímo k Bournovu mýtu: Můj soucit s tímto filmem se odvíjí od scény, kdy Matt Damon sleduje Franku Potente vznášející se ve vodě. Když si dám tento obraz do souvislosti se zbytkem filmu a se vším tím pobíháním a hledáním, koho má praštit, aby to už přestalo, dává mi ten film smysl. Jeho největší síla spočívá v momentech, kdy se nesnaží vysvětlovat souvislosti a soustředí se na fyzickou existenci hlavního hrdiny. Jakmile ovšem nastoupí potřeba řádně ukončit konvenční příběh o politických pletichách, stává se z toho dílo s umenšenou hodnotou. Ale je tam díky bohu scéna rozhovoru s Oksanou, která je svým obsahem nářez jako blázen. Osobně si myslím, že tímto filmem to mělo skončit, Bourneovo ultimátum už je jenom formalistická fraška a z nějakého důvodu se právě kritikům líbí nejvíc, ach jo. (21.09.2014)