Jar, leto, jeseň, zima... a jar

Hned počáteční scenérie mě nadchla, příběh byl umístěn do krajiny klidu a harmonie. Nejvíce co mě na celém filmu zaujalo byli zvířata, jenž v každém období bylo jiné (ryba, kohout, kočka, had, želva), nejdříve jsem si myslel, že to je podle čínských roků a vyvarovali se tygra, draka apod. ale symbolika bude nejspíš jinačí. Celkově je to velmi fascinující dílo na zamyšlení, hlavně o změnách v životě, které nám čas přináší. 85% (27.02.2010)

Dokonalý buddhistický film natočený člověkem, který je sám katolík. Navíc film patrně bere jako svého druhu pokání, což dokládá i rolí, do které se v něm obsadil. Obrazově opět dokonalé, duchovně meditativní, celkově občas dětsky hravé až zlomyslné. Pokud jste to ještě neviděli, nevěřte, že můžete pochopit, co je to za film, z cizích textů. (27.10.2006)

Meditativní snímek o životě, o vykoupení, o krutosti každé lidské duše, o nekonečném utrpení. Většina filmu se odehrává v dřevěném minichrámu uprostřed jezera, kde si svůj asketický život žijí dva mniši – mistr a učeň. Jaro – tvrdá škola života zahrnuje také uvědomění si smrti, pomíjivosti života. S létem přichází nemocná dívka, jejímž lékem se ukáže být sex. Jenže dívka musí odjet a mladý mnich se – hnán chtíčem – vydává za ní. Sebere kohouta a odchází, zatímco jeho mistr se uchyluje k duchovně naplňujícímu bušení dřevěnou palicí do jakési duté nádoby. Výše popsané je náplní první hodiny filmu, druhá je sice o něco málo zajímavější, ale rozhodně neslevuje na poetičnosti. Jaro, léto… je plné metafor, které však lze vnímat také doslovně. Něco vidíme, něco cítíme, vytvoříme si k tomu nějaký vztah. Je to jeden z těch filmů, kterým se snadno dává pět hvězdiček, protože budí dojem něčeho natolik "přesahového", kterým se však stejně snadno dává odpad!, protože vás zoufale nebavily. A když nad tím tak přemýšlí, je mi celkem lhostejné, jak tento film ohodnotím. Dáme čtyři? Dáme čtyři. 80% Zajímavé komentáře: Adrian, kiddo, Marius, H34D, meave, numi, mm13, Aidan, Anticque, wipeout (22.11.2006)

90% -Tento film, to je pastva pro oči a meditace pro duši. Málo mluveného slova, zato však krásná řeč ticha a zvuků. Stále stejné prostředí, ale pořád poutavý děj. Po shlédnutí této krásné podívané jsem se cítil o něco starší a o trochu moudřejší. Dlouho mi to sice nevydrželo :o/ , ale i tak můžu prohlásit, že tento první film, co jsem od Ki-duka viděl se mi moc líbil, a rád si ho někdy zase dám. (17.04.2006)

Kim Ki-Duk dokázal umělecky vyzdvyhnout TO, co mám na Japonsku a Číně tak rád. Žádné starosti, žádný stres- tohle jsou prostě slova , která se v téhle končině nedají použít. 300 let starý strom, za ním stará chajda ve které bydlí stařičký mistr se svým učněm, jsou naprosto meditativní pojmy, které vám vaši bolest hlavy hned vyléčí. (13.04.2008)