Jar, leto, jeseň, zima... a jar

Scénář: Ki-duk Kim .. V. Tím, že Ki-duk Kim provedl ono duchovní očištění sám na sobě, chtěl možná skutečně něco smýt, kdo ví. Jeho duchovně učenlivá báseň zasazená do čtyř ročních období je o tom, že život bez boha a duchovní rovnováhy může člověka přivést do neštěstí a maléru. O tom, že každý zločin si najde zasluhující trest. Staré známé pravdy v příběhu tak průhledném, jako horský potůček. Kamera je výborná, minimální hlasová komunikace postav je v tomto případě pochopitelná, ale opět jako už u několika předešlých filmů Kima nemám nad čím jásat.. (27.03.2006)

Nebudem sa tváriť, že mi je celý film jasný. Mám mnoho dier, čo sa týka porozumenia. Je to krásne, je to čisté, ale aj nudné. Nájdete chabé scény, pri ktorých by bolo jednoduché zaspať. Ki-duk Kim údajne hovorí o svojich režisérskych kolegoch ako o príliš intelektuálnych. S niečim takým sa dá polemizovať, keďže 4 (+1) ročné obdoba sú prefilozofované a až moc intelektuálne vyžarujúce. Možno keby by som mal k tejto kultúre bližšie, film by na mňa zapôsobil inak. Možno.. Rád by som aj dodal, že všetka kritika nie je z nesympatií. Určité časti sú jednoducho geniálne, no však pri pohľade na film ako celok, nemôžem vyjadriť potešenie, zábavu, či vnuknutie hlbokej myšlienky do srdca. Vážne si myslíte, že niekto natočí xx scén, pri ktorých je xxx záberov na prírodu a ja si z toho pustím do gatí? Nie, pardon, toto skutočne nebol môj šálok kávy. (09.04.2010)

Ročné obdobia predstavujú plynutie života a táto filmová galéria najzákladnejšie ľudské emócie silou , ktorá nepotrebuje slová. Človek v lone prírody prežíva lásku k dieťaťu, žene, hnev, túžbu a učí sa vyrovnanosti, ktorú dokážu týmto spôsobom aplikovať iba „východní“ ľudia. Je to najcennejšie čo majú a úcta k tradícii vybraných chráni rovnako, ako ich život v spoločnosti môže ničiť. Zabíjajú nás túžby a hodnotenia okolia, od ktorých je tak ťažké sa oslobodiť. Závidím im a zároveň som rada, že takého diela vznikajú, aby sme vedeli, že sa máme čo učiť. (28.10.2005)

Scéna pokání více než připomíná tu s Robertem de Nirem v Misi(i), avšak zatímco Mendoza putuje se svým břemenem za odpuštěním a na konci své cesty se setkává s vykupující láskou, která smývá viny, mnich z "Jara, léta, podzimu, zimy... a jara" hledá asketické sebeočištění, ne spásu. Film vedle svých vizuálních kvalit působí především jako autentické duchovní podobenství zakořeněné v úctyhodné buddhistické tradici; ta se v tomto podání zdá ve své prostotě a čirosti být hlubší než křesťanství plné dogmat, pouček, přikázání a katechismů. Z tohoto snímku skutečně vane podmanivé kouzlo Východu, avšak jsou v něm nevědomky naznačeny i meze buddhismu, jakožto učení bytostně individualistického, pragmaticky sebezachranitelského, ukazujícího cestu k vysvobození jedince z utrpení.... Avšak je to dost? Skutečně k tomu nemůže křesťanství se svým učením o Bohu, který se stal z lásky člověkem, proto aby člověka zachránil a k sobě v lásce připodobnil, již nic podstatného říci? (20.06.2007)

Vskutku zvláštní snímek (zvlášť pro mě jako naprostého amatéra přes asijskou kinematografii). Moc se v něm nemluví, přesto je příběh celkem dost jasný, velký důraz je kladen na obrazovou a zvukovou složku filmu. Avšak plný počet to nebude, člověk se sice tak nějak připraví na pomalejší tempo, ale aby se chvilkami nudil u cca hodinu a půl dlouhého filmu, to je špatně. A moc se mi také nepozdávalo to (podle mě nadbytečné) mystično kolem starého mistra. Jinak spokojenost, pozoruhodný pohled na koloběh života. (11.04.2011)