Oči čierne

Tento titul přivítá pravděpodobně jen vyspělý, sečtělý a kulturní divák (prosím, neplést s divákem TV Nova a jiných komerčních TV). Přitom mu nemusí být nutně šedesát let. Až do šedesátky čekat opravdu není třeba. Chci věřit, že takových kulturních diváků se dost najde i mezi mladší generací. A jaké vlastně ty "Oči černé" jsou? Lehké, stravitelné, prostě nic těžce oduševnělého na způsob některých dnešních nezávislých filmů. Mastroianiho naprostá přirozenost v roli lehkovážného milovníka žen a ten pomalu ubíhající děj zajímavě vyprávěný přivádí diváka do stavu příjemného, občas úsměvného až romanticko-nostalgického stavu duše. Prostě ironizující vyprávění o životě snobských zbohatlíků první poloviny minulého století ve stylu Čechova s nádechem italské komiky. Tedy vkusné propojení. Jde o vyprávění pouhého snu jednoho se svým životem nespokojeného člověka nebo opravdu o vyprávění prožitků skutečně zchudlého a zkrachovalého přiživujícího se bohéma? To už musíte posoudit sami .... (11.09.2012)

Ani silná trojka Čechov-Michalkov-Mastroianni nezabránila tomu, aby som sa chvíľami netopil v záplave dialógov, ktoré nemali šancu ma zaujať. Oceniť môžem vykreslenie dobovej atmosféry, presvietené obrazy, ktoré mi pripomenuli Sladké hry minulého leta a postavu stvárnenú Marcellom Mastroiannim. Očakával som však viac. (11.10.2012)

“… ale nic se nikdy neztratí. Ani den, ani jediný čin. Všechno s námi zůstává až do hrobu a možná i za hrob. Tahle loď ztrouchniví, moře vyschne. Ale všechno dobré i zlé, co jsme způsobili, vždycky někde zůstane…“ Amico mio caro, tohle byla velmi zvláštní kombinace. Itálie střihnutá Ruskem, skvostný italský protagonista v rukou vynikajícího ruského režiséra. S hodnocením jsem váhala, příběh se mi zdál příliš rozvláčný, spousty nepodstatných detailů, které příběh nikam zvlášť neposouvaly, spíš nepochopitelně zpomalovaly a rozmělňovaly. Nicméně za spousty nádherných, až impresionistických, záběrů a momentů a za to, že Michalkov ani na okamžik nesklouzl do romantické sentimentality, slabší čtyři… Challenge Tour 2015 - 30 dní se světovou kinematografií, Vol. 2 (17.10.2015)

Michalkov neměl na vybranou s obsazením hlavní role. Pro Rusko typickou postavu zbytečného člověka vytvářel Mastroianni po Itálii a vůbec po Evropě celý život. Stejně tak dámě pro klobouček do bahna v bílém obleku může nakráčet jedině Mastroianni, kdokoli jiný by zapomněl minimálně na přiložení květů. V nejvnímavějších lidských letech, tedy teenagerovských, mi ta scéna připadala jako vrchol romantiky. Věřil jsem, že je snem mnoha žen, aby jim někdo někdy v životě přinesl klobouček z bahna a zároveň je snem mnoha můžu, aby jim okolnosti, vítr a bahno daly příležitost takové gesto učinit. Vnímání romantiky se však vyvíjí, dnes už vím, že co je skutečně romantické, drtivá většina odsoudí jako psycho. (16.01.2011)

Pekný film. Zvažoval by som aj 5*, keby už neexistovala adaptácia prekonávajúca predlohu. Hlavne prostredná časť je skvelá; to odďalovanie a trblietky. Za mňa zatiaľ najlepší Michalkov. Ps: Prečo vždy, keď sa niekde objaví nesvojprávne alkoholické šaškovanie, majú ľudia potrebu argumentovať takzvanou “ruskou dušou”? (24.11.2023)