Oči čierne

Na rozdiel od niektorých tunajších komentárov, ja v pasivite a pomalosti nevidím takmer žiadne negatíva. Pomaly a dôkladne si vychutnávať na maximum radosti života, pospomínať svieže časy lások-nelások v objatí vína a cigar(-iet) a popritom si všeličo prifabulovať, veď plnokrvný príbeh vášní a citov sa tak dobre počúva. Prečo nie? Áno široká je ruská duša, skryje aj dušu dôkladných márnotratno-márnomyseľných lenivcov, zaujímajúcich sa len o pohodlie, komiku a grotesknosť situácie, naplnený bachor a príjemné laškovanie s opačným pohlavím. Michalkov to vystihol s typickou nostalgickou snovou noblesou, obsahujúcou jemnú, ale pritom prenikavú kritiku takéhoto spôsobu života. Ale zároveň trochu pochybujem, či sú tí, čo nadávajú na neschopnosť a nečinnosť hrdinov filmu naozaj presvedčení o tom, že celoživotné ustavičné naháňanie sa za majetkami, ideami, teóriami a kvantitami čohokoľvek ako škrečok v koliesku je vôbec nejakým spôsobom zmysluplné a k pocitu spokojnosti vedúce. (08.09.2012)

Nikdy jsem moc nechápal označování Juraje Jakubiska za Felliniho východu, já bych ho viděl právě v N. Michalkovi (i v návratech jakoby do světa dávného dětství a snové minulosti, případně správně sympatické jisté adoraci lenivosti). Přesto si myslím, že jeho interpretace Čechova je spíš postmoderní variací na něj, (30.03.2011)

Ani silná trojka Čechov-Michalkov-Mastroianni nezabránila tomu, aby som sa chvíľami netopil v záplave dialógov, ktoré nemali šancu ma zaujať. Oceniť môžem vykreslenie dobovej atmosféry, presvietené obrazy, ktoré mi pripomenuli Sladké hry minulého leta a postavu stvárnenú Marcellom Mastroiannim. Očakával som však viac. (11.10.2012)

Pekný film. Zvažoval by som aj 5*, keby už neexistovala adaptácia prekonávajúca predlohu. Hlavne prostredná časť je skvelá; to odďalovanie a trblietky. Za mňa zatiaľ najlepší Michalkov. Ps: Prečo vždy, keď sa niekde objaví nesvojprávne alkoholické šaškovanie, majú ľudia potrebu argumentovať takzvanou “ruskou dušou”? (24.11.2023)

Měl jsem problém s kašírovaností a schématičností tohoto koprodukčního produktu. Nejživější - ale ne moc zábavné - mi dlouho přišly jen scény z Itálie - jako od Viscontiho. Michalkovův smysl pro úchvatné dryjáčnictví, jak jej znám z Příbuzenstva a Urgy, dostal příležitost až ve scénách z Ruska, ale tam mi je na konci přebili nepatřičně filmoví omdesátkově pouťáčtí cikáni v krajině nad ránem. Ty jsem fakt ne a nezbaštil. Koprodukčnost a filmový přeprodej národních artiklů mi už pak zpětně osvětlil i diskomfort z lázeňských scén prve: když se začne v díle uvažovat v povšechných charakteristikách (italská pěvkyně, lázeňský život, ruská duše), klepe na dveře nechtěný kýč. Krásných bylo první deset sekund tématu hudby. Krásná byla scéna po milostné noci s pláčem a také scéna v kurníku. Tím mi to končí. Končalovskij mi přijde jako lepší filmař. (07.01.2019)