Shortbus

"Shortbus...se tak nakonec stává bolestně trefným portrétem tápajících bytostí a svědectvím o křehkosti jejich duší. Jen je tu víc ztopořených penisů, než jsme v tomhle žánru zvyklí." - Vojtěch Rynda, cinemamagazine.cz. A za sebe jenom dodám, že v Shortbusu znalci identifikují Danielu Sea z L Wordu, její přítelkyni Bitch nebo JD Samson z Le Tigre. (27.09.2009)

Dlho som rozmýšľal, či do môjho hodnotenia zapojiť aj subjektívne rozporuplné pocity, ktoré som mal z absolútnej sexuálnej otvorenosti, pretože bez nej by zostal film vlastne asi úplne nepovšimnutý. Aj keď rozoberá témy, ktoré sú pre iné filmy stále tabu. Tento odvážny prístup sa však cení, pokiaľ niekomu nie sú proti srsti aj detailnejšie zábery na partnerské súžitie a zostane filmu a jeho témam rovnako otvorený ako ja. A uvedomujem si, že takýto film už asi znova tak skoro neuvidím, takže aj preto tá pomerná spokojnosť. 75%. (25.02.2008)

"Story in a game is like a story in a porn movie. It's expected to be there, but it's not that important." (John Carmack) Provokatívny režisér John Cameron Mitchell sa s naostrenou mačetou v ruke prediera newyorskou džungľou neosobnosti a zasahuje do mozaiky intímnych vzťahov poznačených sexuálnou frustráciou a márnym hľadaním šťastia. V primitívnom, no predsa skalopevne prítomnom epizodickom príbehu niekoľkých párov a jedincov s veľkou otvorenosťou pristupuje k formám a prejavom túžby po materiálnom, fyzickom uspokojení, dávajúcom životu zmysel. Tiež ukazuje, ako vyššie citovaný Carmackov výrok dávno stratil platnosť - nielen, že explicitné sexuálne scény všetkých druhov a orientácií do naratívu hladko zapadajú, ale dokonca ho naďalej rozvíjajú, posúvajú a sú zdrojom šialeného humoru, ktorý odľahčuje skleslosť bezcieľne sa pretĺkajúcich protagonistov. Campová estetika a plošné zámerne poloamatérske spracovanie s nehercami inklinuje k väčšej realistickosti a napĺňa rolu simulakra, ktoré naberá na plastickosti zobrazenia bytia. A len na okraj, pokiaľ ste trochu tolerantnejší, je to film veľmi zábavný a pravdivý. Len sa trochu divím vkusu porotcov v Cannes. 75% Mimochodom, postava ex-starostu Tobiasa je priamym odkazom na skutočného newyorského starostu a homosexuála Eda Kocha, ktorý pôsobil na poste v rokoch 1978-89, teda v období vypuknutia epidémie AIDS. (04.12.2014)

[puberta alert, někdy to třeba seškrtám] Absolutně otevřeně a bez předsudků natočený snímek o slastech a strastech newyorských odpadlíků - undergroundové večírky plné více či méně otevřených sexuálních orgií (v jedné či dvou scénách prý figuruje i samotný režisér v řekněme "zajímavé úloze"), zkouška pevnosti vztahu gayů Jamieho a Jamese, sexuální terapeutka, dychtící konečně po svém prvním orgasmu, a také nějaký ten výpadek proudu - to vše, plus trocha toho milého, s nadsázkou si ze sebe utahujícího kýče a povětšinou opravdu skvělé hlášky, se skrývá v tomto malém milém originálním snímku. . . . . Já na Shortbusu byla při jeho české premiéře 12. 11. 2006 v rámci festivalu Mezipatra - po skončení promítání nám byl na zodpovězení případných otázek k dispozici sympaticky bezprostřední John Cameron Mitchell - a kdo ho nezažil na vlastní oči/uši, ten vůbec neví! Zmíním zde aspoň jeho odpověď na otázku, zdalipak se v Shortbusu také někde mihnul - prý ano, údajně se účastnil scény orgií v "sex room" - jak se nám svěřil, prováděl tam orální sex nějaké slečně - prý poprvé v životě (je gay) - a ačkoli mu při tom prý nestál, bavilo ho to. Chtěl po nás dokonce vědět, jak se "pussy eating" řekne česky - takže slovenská slečna překladatelka, zkažená asi týdenním pobytem v neustálé blízkosti "slušňáčka" Johna, po chvilce váhání vyhrkla "lízat kundičku" - John se toho samozřejmě okamžitě chytnul a co chvíli si toto libozvučné sousloví v různých souvislostech převaloval v puse.....Holt v životě člověka jsou občas zážitky, které jsou prostě k nezaplacení... (15.11.2006)

Mám chuť být po dlouhé době sprostý, když jde o shortbus, ale zkusím se udržet. Začíná to být zvykem, že jediná možnost, jak být kontroverzní a šokovat (v rámci doby, která je zvyklá již na ledacos je natočit film plný sexu (obvyklého, neobvyklého, nechutného i všech ostatních variant) nebo nechat ve filmu umřít, co nejvíc lidí, co nejdivnější smrtí. Shortbus je pokusem o přiblížení světa sexuálních problémů, které má pravděpodobně (film to trochu tvrdí) každá osoba na světě. Sledujeme zde příběh jedné japonské sexuální terapeutky, homosexuála, který pomalu ale jistě připravuje svých závěrečných rozlučkových 15minut slávy pro svého milence a jednu milovnici BDSM, která hledá svoje místo na světě a nějakou přítelkyni. Každý má nějaký problém a všechno končí a začíná sexem nebo vyvrcholením. Nebudu zde rozebírat, jak nechutný pohled může být na homosexuální trojku plnou mužů nebo na ejakulaci do vlastních úst. Postavy přicházejí se svými problémy, ale film je neřeší. Nechá vše plynout až najednou z ničeho nic, se ve všech postavách zrodí řešení, které nepostřehnete a pouze jste svědkem, jak všichni docílí toho po čem toužili. Má tedy smysl pohled na sexuální orgie, rozhovory o sexu, ukázka BDSM a všechny další "šokující" praktiky? Shortbus není o sexu a o praktikách, ale chtěl by být. Je filmem, který by chtěl být plný myšlenek a odpovědí na sex a vše okolo něj, ale ve výsledku je prázdným pohledem na sexualitu, který pouze ukazuje a nechce být ten, co soudí. PS: Nepovažuji se za zasraného snoba nebo puritána (viz. komentář hirnlego), ale tenhle film mi nedal nic, co by ve mě nebylo, kromě lítosti nad ztraceným časem při jeho sledování a pousmání nad opětovnou snahu "nějakého" režiséra být kontroverzní a zajímavý. (15.07.2007)