VOD (3)
Obsahy(1)
Elektřin komplex v elektrizujícím filmu. Dušezpytný námět o předčasném dospívání se potkává s explozivní imaginací, pomocí níž se režisérka noří do hrdinčiných traumatických vzpomínek ve všech odstínech monoklů. Setrvale hravý a místy hrozivý film nejen o tom, jak najít vztah ke svému vlastnímu tělu. (MFF Karlovy Vary)
Videá (1)
Recenzie (40)
Ojojoj. Tady toho tvůrci chtěli v půlhodině sdělit tolik, až se jim to rozpadlo pod rukama. Samozřejmě se dá namítnout, že byl záměr, aby se to všechno jen tak nějak v náznaku prolínalo - sny, vzpomínky, představy... já v tom vidím ale jen jeden velký, ambiciózní zmatek. Trochu mi to připomnělo film Valerie a týden divů - další z těch chválených, ale i neuchopitelných filmů, u kterých si jejich obdivovatelé spíš přejí, aby všechny ty metafory, vrstvy a aluze dávaly dohromady smysl (než že by to tak opravdu bylo). ..... Všechnu tuhle kritiku nicméně píšu dost nerad, protože Electra má nesporné řemeslné kvality a už jen díky nim si zaslouží pozornost. Doufám, že příště Daria zkusí být trochu přístupnější... ()
Úžasný krátky, výstižný a miestami šokujúci film. Dokonalé spojenie hraných a animovaných scén. To čo nám Kashcheeva chcela povedať, sa jej podarilo. Tak ako sa Electre zapísali do mysle jej desiate narodeniny, sa mne zapíše toto dielko. 5 víťazstiev na festivaloch v Čechách, ale aj v Toronte a Ottawe, hovorí za všetko. ()
Svoji osobnost si budujeme ve formujícím věku podle vzorů, které dětství a dospívání provázejí, přičemž největší vliv v tomto procesu mají obvykle rodiče. Právě tak toto utváření sama sebe ovlivňují události a traumata, která prožijeme - a protože k objektivnímu posouzení situace v daném věku nemáme výbavu, stává se, že naše interpretace těchto událostí se míjejí s realitou. Hodně se mi zamlouvá, že Daria Kashcheeva tento proces utváření vlastního "já" konceptualizuje v podobě plastových figurín s více či méně lidskými rysy, jejichž jádro vyplňují memorabilie vztažené k formujícím vzpomínkám, ale zároveň s figurínami pracuje i na dalších rovinách. Ta nejsamozřejmější je pochopitelně samotný artefakt (barbie) panenky, coby dárku od otce, který je ale zároveň obtěžkán dalšími význami (nerealistický model krásy, předčasná touha po fyzické dospělosti). V jiné scéně, kde svlečené ženské figuríny sdílejí své vzpomínky, přičemž zjišťujeme, že všechny se jmenují Elektra, režisérce zaměnitelnost plastových těl umožňuje zobrazit množství jednotlivých person (hlasů / vzpomínek / náhledů) překřikujících se v hlavě Electry. A konečně figurína, která ztrácí lidské rysy nebo se dokonce rozpadá, může také reprezentovat blednutí vzpomínek na situace a jednotlivé aktéry, kteří se v průběhu dalších let víc a víc stávají jen plochou s několika málo záchytnými body, kam můžeme projektovat libovolné významy. Electra je nepochybně do nějaké míry filmu o proměně vztahu ke svému tělu, ještě víc mi ale připadá, že je snímkem o sebepojetí - o snaze zformovat svou vlastní osobnost v dospělosti a odhodit při tom co nejvíc zátěže, kterou si neseme právě z oné formující doby dospívání. Tohle je aspekt snímku, který se mnou nejvíc rezonoval, ale nutno říct, že rovin, které by bylo možné rozebírat, je ve vyprávění mnohem víc - což by samo o sobě mělo svědčit o jeho kvalitách (podtržených, nutno dodat, brilantní formální stránkou). ()
Zatím stále jen kuloární zvěsti o kvalitách dalšího krátkometrážního počinu Darii Kashcheevy nejen nelhaly, ale dokonce ani nepřeháněly. Elektra je špičkovým, formálně i tematicky precizním dílem, které strká do kapsy vše, co letos na poli tuzemské audiovize vzniklo. A možná ne jen letos. Kashcheeva propracovala každou součástku bezmála půlhodinového filmu, díky čemuž příběh o jedné smutné vzpomínce na dětství emočně funguje a navíc jej lze donekonečna analyzovat. Gejzír nápadů, vizuálních detailů a do sebe zapadajících významů vede k tomu, že až to bude možné, budeme chtít tenhle snímek vidět opakovaně. A pak ještě mnohokrát. Nejen v rámci své kategorie unikátní počin. ()
"Electra" je intenzivní audiovizuální valcha. Divákovi nezbývá než s úžasem zírat na zdejší zcela maniakálně náročnou stop motion animaci a pixilaci, skrze kterou Daria Kashcheeva na plátno otiskuje zničující symbolistní výjevy. Vytváří pod kůži se zarývající metafory emocí, traumat i pocitů pojících se k tématům genderových imperativů, zoufalé snahy se do nich vměstnat a s vidinou prchavé náklonnosti se vzdát vlastní identity. ()
Galéria (6)
Fotka © Miyu Distribution
Reklama