Dym

Osudy několika lidí, které spojuje kouř - nic víc, nic míň, ono vlastně ani nic víc není potřeba. Filmeček působí hodně nezávisle a tipnul bych, že u jeho natáčení panovala obrovská pohoda. Osudy lidí se proplétají plynule, nikoliv křečovitě a s nucenými pointami, jak je dneska v podobně žánrově laděných filmech zvykem a lze si představit, že podobná story na newyorských ulicích někde odehrává. Smoke je film, kde není potřeba nic moc psát - snad jen doporučení, že když se chcete na chvilku nechat unést filmovou pohodou, nenervovat se, nemotat si hlavu zapeklitými pointami, příjemně se pousmívat, je to přesně ta ideální volba. Snad už jen dodám, že Harveyho vánoční příběh je nádhernej a nejsilnější moment filmu (přiznání Rashida u jeho otce s neskutečným výkonem Foresta Whitakera je hned v závěsu) (10.01.2010)

Povídkový film, který se podle mě příliš nepovedl. Z počátku to sice vypadá jako solidně se „rozehraná“ záležitost, ale postupně, jak film běží jsme si připadal čím dál více znuděný celým dějem. Malý obchůdek s tabákovými produkty sice všechny aktéry do jisté míry spojuje, ale toto spojení rozhodně nefunguje „do hloubky“. Nedokázal jsme se k nim přiblížit a stejně tak m celý děj přišel příliš roztahaný s velkým množstvím „vedlejších uliček“, které jsou naneštěstí pro film nedořešeny, jen tak vyplynou z děje a zase do něj zapadnou. Bohužel nemůžu být spokojen. (07.09.2007)

Kvůli tomu konci přemýšlím, jestli nakonec těch 5* nedám. A myslím, že asi jo. Velmi mile mě ten film překvapil, je neskutečně příjemný a i když se v něm neodehrává žádný větší děj, i tak ani moc nenudí a rozhodně zaujme. Vlastně je to povídkový film, co se věnuje hlavně pěti nejvýraznějším postavám a jejich životu. A všechno to, co se zde stane, je fakt jak ze života. Hlavně ten film ale má neskutečně příjemnou atmosféru, díky které se mi ten film nakonec tak líbil. Dokonce tu je i pár silnějších scén (u mě osobně vede každodenní focení trafiky a pak ta úplně závěrečná, ve které Auggie vysvětluje, jak se dostal k focení). Jo, velmi mile mě to překvapilo a moc se mi to líbilo. Místy to je teda trošku utahané, ale to je jen malá výtka. Nakonec těch slabších 5* fakt dám. EDIT: Tak nakonec to měním ze slabých 5* na čistých 5*. Fakt je to skvělý film. (01.03.2020)

Nekouřím a snad nikdy jsem neměl v ústech cigaretu (byť jen nezapálenou), ale překážkou k zalíbení v tomto filmu to vůbec neznamená. Smoke nabízí sled navazujících „kapitol“ ze života několika obyčejných postav trávicích čas u jedné trafiky (a pár dalších lidí kolem nich) a evokuje mi (kratší) televizní seriál na pokračování, v němž si vás možná na první dobrou nezíská úplně každá z postav, ale časem s vyvíjením a propojením příběhů zjistíte, že vás stejně začne zajímat osud většiny z nich a sleduje se to najednou úplně samo... a vděčíte za to scénáři i nezapomenutelným hereckým výkonům. Hodně mě v postavě zádumčivého, nevyrovnaného spisovatele bavil William Hurt, který se už blýskl úvodním zasvěceným vyprávěním o kouření a případné váze kouřu. Na poslední chvíli jsem si ale v závěrečné epizodě díky vyprávění rodinné vánoční povídky stihl plně oblíbit i Harveye Keitela se zálibou ve fotoaparátech. To prosté nalezení stejné vlny v závěrečném dialogu obou chlápků za stolem, ze srdce a čisté úpřimnosti, vytvořilo pro mě první ze dvou nejsilnějších momentů filmu – s nasledujícím černobílým ztvárněním oné povídky, za doprovodu skvělé písně Toma Waitse, pak záhy přišel i ten druhý. [80%] (12.05.2024)

4,5* Nádherný film o životech hrstky lidí, potkávajících se v jednom malém obchůdku s tabákem. Pro mě je to o tom, že nás může osud klidně nakopat pěkně do zadku, ale člověk si stejně vždycky najde sílu pokračovat a žít ho dál, protože mu prostě stojí za to. Hořkosladké vyprávění, které úplně nejlépe vystihuje závěrečná píseň Toma Waitse: Innocent when you dream. Na první poslech drsná, zpívaná chraplavým hlasem, ale přitom tak neuvěřitelně nostalgická a konejšivá, jako celý film. (02.06.2008)