honajz2

HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č. 46 - JUGOSLÁVIE - Tohle je jeden z těch filmů, kde už od začátku tušíte něco zlého na pozadí, nervně na to čekáte a v závěru to přijde a je to ještě větší psycho než jste mohli čekat. Teda, ne, že by vás Deja Vu svým závěrem okamžitě vydeptalo, ale jako horor to rozhodně není označené jen tak. Navíc díky tomu, že je to šmrncnuté hororovými prvky (ačkoli by se se mnou puritáni hádali, že je to jen thriller, ale sorry, rámování záběrů, práce se světlem a výstavba scén to povyšují do ještě temnějšího zážitku), je to o to hutnější poctivé psychologické drama s mírně mysteriózními prvky o skrytém traumatu, které začíná pomalu vylézat na povrch. Dobře se zde pracuje jak s flashbacky, tak i s prolínáním minulosti a současnosti, všechny first person záběry jsou chytře zakomponované do celku (a jelikož několika takovými celý film začíná, okamžitě si mě získal) a i herci jsou dostatečně přesvědčí ve svých rolích. Nedokázal jsem od toho odtrhnout oči a jelikož jsem párkrát musel, doufal jsem, že se k tomu budu moct hned zase vrátit. Snad jen škoda postavy věčně naštvaného souseda, který byl jen vtipnou postavičkou a v dění hlubší místo neměl, ale jinak je to banger, který mě určitě donutí k detailnějšímu průzkumu Markovičovy tvorby. Kéž by i u nás vznikaly takhle zdařilé reflexe zrůdností komunistického režimu... Silné 4*

Řemeslně solidní práce, na jejíž propracovanost a chytré (a přitom úsporné) využití zpomalených záběrů je radost pohledět, ale scénáristicky je to celé očividné už od prvních scén a je to ještě horší, když to pak svoji (taktéž očividnou) myšlenku o tom, jak bohatí vykořisťují chudé, neustále opakuje dokola celé dvě hodiny a něco, ve významově naprosto stejných větách. Vlastně je tu málo scén, kde by o tom postavy neustále nemluvily a ty ostatní jsou jen o tom, jak se hlavní hrdinka pod vlivem touhy po úspěchu v gastronomii změnila k horšímu. A když se její symbolický boj se svým učitelem dostane k rozhodující "bitvě", můžete si vsadit, jak se nakonec Aoy rozhodne. Nejspíš to uhádnete už na začátku. Přitom mám filmy z prostředí profesionální gastronomie rád, ačkoli takové, kde zápory převažují nad klady nebo je to aspoň vyvážené a Hunger takový je, ale spíš než ten budu určitě stále víc preferovat Bod varu, který je v tomhle mnohem více fascinující, hutný a nepředvídatelný. Tohle stojí na jednom z nejokoukanějších narativních schémat, jaké existuje a když se vám ho povede rychle prohlédnout, tak pro vás celý film nebude na víc než jedno zhlédnutí. 3*

HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č.45 - DÁNSKO - Ono to fakt vypadá jako "inteligentnější" verze Hostelu, ach jaj... A díky tomu to u mě za Hostelem zaostává, protože jeho zobrazení Slovenska je natolik směšné, že je to aspoň díky tomu zábavné, ale Breeder se bere strašně vážně a jak se v úvodu snaží vypadat jako seriózní thriller/horor, nakonec stejně stojí jen na závěrečné pomstě a záběru na popelnici plnou hnijících mrtvých novorozeňat. Nic jiného ten film bohužel nedělá, ani postavám se víc nevěnuje a vývinu léku proti stárnutí už vůbec ne, přitom na něm mohl stát skutečně komplexní narativ. Takhle ani nechápu, proč si tam těch žen drželi tolik, když spousta z nich pro ně byla k ničemu a jen je mučil Pes. Ani severské horory to nepřipomíná, takže mám spíš pocit, že se tu někdo hodně chtěl dostat do USA a tam točit průměrné horory, ale to se zatím nestalo... Tak těžko říct, jestli to není jen neumětelství. Sice Dahl umí pracovat s prvky opakování i variacemi, ale tam to tak nějak končí. 2*

Několik mužů ve středním věku soutěží ve hře bez pravidel o to, kdo přechčije toho druhého. Součástí hry je vše, body se získávají i ubírají za cokoli a jak hra postupuje, někteří přehodnocují svůj život a jiní chtějí mermomocí vyhrát. Jedni jsou upřímní, další taktizují, ale co si z toho všeho odnesou je těžké říct. Přijde mi, že to celé je o vyjádření pocitu zoufalosti v určitém věku a s ní plynoucí touze být uznávaný i v něčem naprosto bezvýznamném. Spolu s tím je to ale film z řecké divné vlny, takže se nikdy nejde v charakterech postav do hloubky a ani se nic víc nezvrtává - vše stojí na zvláštní premise a na tom, že postavy v ní ji berou jako normu. Tudíž zde jsou všechny klady i zápory řecké divné vlny, ale popravdě mi Chevalier přišel hutnější, než cokoli od Lanthimose. Ten je ve svých námětech až moc okázalý a strašně se z nich snaží dělat víc, než jsou, zatímco Tsangari nechává vše být jak je a o to je mi její přístup sympatičtější. Sice to mohlo překročit svůj rámec a být výraznějším zážitkem než jen typickým divným řeckým filmem, ale pamatovat si to budu spíš v dobrém. 3*

Tohle jsem chtěl vidět jen že zvědavosti, jaký zde bude fantasy prvek a jak moc se s ním bude pracovat. Naštěstí tu je, výrazný a důležitý, ale poprvadě nebýt něj, nedám ani dvě hvězdy a možná to ani nedokoukám. Je to totiž dost unylá gangsterka s mizernou kamerou, "vtipnými" idiotskými policisty, ochotnickými hereckými výkony a omšelou zápletkou, která aspoň trochu za něco stojí jen kvůli tomu fantasy prvku. A když od něj odhlédnu, pak za něco stojí jen Tarantino v roli Johnny Destinyho - jenže ten je plnou součástí fantasy prvku, takže mi pak zbývá, no... pár hezkých lokací? Nebo těch pár ucházejících kabaretních písniček? Nevím, to už se mermomocí snažím hledat další klady. Vždyť i ta lovestory je přiblblá a Lucille mění postoje k situaci jak ponožky. 2*

Interpretace filmu "netolerance odlišných" je jasná už z premisy, ale je fajn, že se z ní Cailley nesnaží dělat prim, protože by mu z toho vypadla povrchní předvídatelná pointa. Z tohohle ranku preferuji jiné filmy (třeba Zootropolis, které jsem si zopakoval chvíli před tím, znovu byl nadšený a znovu docenil propracovanost tématu), ale jelikož se tu s tím moc nepracuje, nechal jsem to být a soustředil se hlavně na zajímavou ústřední zápletku. Ta se mi líbila zpočátku hodně, protože na film o takové nakáze jsem čekal dlouho a nevěřil jsem, že by to mohl někdo seriózně natočit, ale stalo se a opravdu jsem měl oči přilepené k obrazovce. Bohužel jen do chvíle, kdy se odhalilo, že stěžejní je neshoda názorů otce a syna, která je stejně povrchně vykreslená, jako přesah o netoleranci. A tak jsem dvě hodiny sledoval žánrovku plnou klišé, kterou se mi povedlo přesně odhadnout někde ve čtvrtině a na konci jsem se jen zasmál, že jsem tu poslední scénu fakt takhle přesně uhádl. Nechci si tu honit ego, ale tenhle film opravdu nemá čím překvapit a jeho klasická výstavba sice není z podstaty špatná, ale pokud přemýšlíte nad rámec veskrze originální premisy, je to zoufale nenápadité. A přitom efekty jsou fajn, zobrazení transformací je detailní a tím pádem jsem je dokázal prožívat spolu s nakaženým, ale vše, co se tam děje, je opravdu jasné dopředu. A tak z filmu, který by v jiném podání mohl být jedním z mých filmů roku, vypadala v skrytu echt tuctová žánrovka, která na jedno zhlédnutí spíš neurazí, ale kromě nápadu ve mě ani nic nezanechá. Strašná škoda promarněného potenciálu. Slabé 3*

Překvapivě hutný psychologický film, který by patřil do první kategorie japonských psychologických filmů (tz. doslova vše je řečeno), ale takovým způsobem, že své "úplně všechno" chytře graduje. Zároveň je to zajímavý pohled na život stárnoucích gejš (reprezentovaný samozřejmě jednou) v 50.letech, které po "vysloužení" měly jen tři přípustné možnosti, kam v životě dál - vdát se, zabít se, nebo otevřít vlastní bar s gejšami. Vše plyne poklidným tempem, postupně se rozvíjejí všechny důležitější postavy a divák do tohoto prostředí pronikne opravdu dobře. Mezi klady bych dal i skvělou kameru, typickou pro japonskou zlatou éru a určitě i veškeré herecké výkony, jelikož zde všichni moc dobře ví, jaké postavy hrají a umí to tak i podat. Jen mi osobně k silnějšímu prožitku bránil fakt, že je to až moc vztahový film, což mě v nemalém počtu scén, ve kterých jde hlavně o řešení vztahů, míjelo. Ale jinak určitě povedený film a menší počet hvězdiček bych mu nedal ani náhodou. Slabé 4*

Nebýt Chytilové experimentální formy, byl by to přesně ten film, který celou stopáž opakuje jednu stejnou myšlenku a který je svou snahou být co nejvíc monumentální až přehnaný. Takhle se mi líbilo zpracování historie Prahy i její současnost v rytmu tepu srdce, jindy rychlého, jindy pomalejšího, jelikož je zrovna "klid". Je to chytré, je to promyšlené a když už to vypadá, že se vyčerpalo i to, přijde geniální část se spartakiádou s hudbou Pražského výběru. Jen poselství z toho plynoucí je takové nedostatečné a až moc se vzhlížející v sobě. Btw, zajímalo by mě, jestli ta oslavná část s Husity byla na popud režimu, nebo ji tam chtěla sama Chytilová... Slabé 4*

Prezentace líbivých obrázků, která je výrazně nacionalistická a ani to nevadí. Ono je fajn si připomenout, že máme vlastní kulturu, tradice, historii a že i současnost je svojí přítomností sama o sobě fascinující... jen by bylo fajn, kdyby to nepůsobilo tak kýčovitě, především co se přehnaného množství na dětičky a přírodu týče.

Přišlo mi to příliš krátké a urychlené na to, abych to dokázal procítit. Dle reakcí v sále jsem možná v menšině, ale holt se stalo. Aspoň ale ty veskrze pěkné vícexpozice si z toho budu pamatovat. 2*