연애소설
Lover's Concerto
Réžia:
Han LeeObsahy(1)
Ji-hwan se před léty setkal s dívkou Gyung-hee a její kamarádkou Soo-in, která ho okouzlila natolik, že ji téměř ihned vyznal lásku. Přestože je odmítnut, chce být alespoň kamarád obou dívek. Všichni tři pak prožívají krásné přátelství až do okamžiku, kdy začne přerůstat v hlubší cit, díky kterému vstupuje do příběhu zmatení. Ačkoli obě dívky tíhnou k Ji-hwan, jedna z nich se ho snaží vzdát, ale vše se poněkud zvrtne a koncert srdcí umlkne. Po pěti letech Ji-hwan začne dostávat poštou fotografie a ty ho upomenou na obě dívky, na věci které spolu prožili a vydává se hledat to, co se zdálo ztracené. (Mantis)
(viac)Recenzie (104)
Co v mojom pripade u tohto snimku zavazilo najviac, bolo ako prirodzene sa postavy spravali, ako prirodzene rozpravali a o akych vsednych veciach sa bavili. Castokrat som mal pocit, ze tu, ci onu scenku som sam zazil a to vzdy velmi potesi. Co sa mi trochu nepacilo, ze po tom prijemne sa odvijajucom, komornom priebehu simok v samotnom zavere uplne zbytocne nasilu slovne vydiera. Omnoho radsej by som uvital zaver bez zbytocnych slov. Tento krasny snimok by sa bez onej zaverecnej vydieracky bez problemov zaobisiel. (8.5/10) ()
Nádherně se krystalizující příběh s prolínámím časových rovin, který je ověnčen navíc těžkým nádechem něčeho zvláštního, co z tohoto příběhu platonické lásky udělá něco víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Celou dobu víte, že tenhle příběh nemůže dopadout dobře, protože něco visí ve vzduchu, ale i přesto, že hlavní pointu odtušíte, zbytek příběhu s ní spojený vás stejně pošle do kolen. Je to kýč jak bič, ale právě díky takovým kýčům jako je tento, se snaží ostatní tvořit kýče další a další. On totiž i kýč může být uměním. Čtyři hvězdičky dávám jen a jen proto, že silný příběh ústřední trojice je nepochopitelně prokládán příběhem druhým (knihkupec a zřejmě sestra hlavního hrdiny). Nejvýraznější je to právě ve velkém finále, po kterém jsem seděl jako přimražený a těšil se na titulky, během kterých zůstanu mlčky sedět a budu přemýšlet nad smyslem každého mavnutí motýlích křídel a života vůbec, ale místo toho jsem byl probrán "dokončením" tohoto příběhu, který ze mě ten neobyčejně zvláštní pocit smyl. Škoda. [červen 2006] ()
Opravdu nádherná romance, a o to víc mě těší, že jsem byl v tom správném naladění a náladě, abych si ji dokázal užít a zasáhla mě vší silou... (a možná to bude i tím, že jako stále ne dospělý mám radši ty fáze poznávání se a sbližování.. :) Co mě jen mírně mátlo, je poměrně neohraničené prolínání časových rovin, takže jsem občas nevěděl "který rok je" :) ()
Bez umírání není romantika. V Koreji. Jižní. Ačkoli mě to většinou dost štve, zde nejobvyklejší korejské klišé fungovalo. Posledních dvacet minut. Třikrát žel, první hodinu dvacet pět se především připravovala půda pro hezké vyústění. Což jsem takřka nevydržel a skoro vypnul, přes mé oblíbené herce. Jsem si skoro jist, že napodruhé, se znalostí konce, by se mi koukalo na začátek mnohem lépe. Nevím, možná to svědčí něco o mně jako neschopném divákovi. Ale já tu jsem jen jako pasivní element: Spíš je na vině ten, kdo mě měl zaujmout, tedy režisér. Subjektivně hodně selhal. ()
"Zamiloval jsem se. Tolik to bolí. Ale já chci, aby ta bolest nikdy nepřestala." Film plný krásných a jedinečných momentů a nečekaných zápletek. Nevím, jak lépe vystihnout lásku. Drama, které je podáváno tím nejpřirozenějším způsobem... kapka po kapce. A až je mísa plná do poslední kapky, film skončí... nepřeteče. Takže pro mě dokonalé, a ještě víc. ()
Reklama