Slepá zuřivost

„Chtěly svíst? Stačilo poprosit.!“ Zrovna nedávno jsem navštívil ve vedlejším městě Levné knihy a DVD s tímto filmem se na mě usmívalo hned v první řadě. Neodolal jsem, protože Charlieho Sheena mám rád a tak jsem byl hlavně zvědavý, jak si vedl ve svých začátcích. No příběhově to zrovna moc originální není, ale Maxwell Caulfield si nevedl vůbec špatně a jasně patřil k tomu nejlepšímu. Nebýt jeho psychopatickým sklonům, museli bychom si vystačit jen s těmi několika „neslušnými výrazy“ – potažmo hláškami, které se tu objeví. Tempo bylo na můj vkus dost vlažné, ale místy se přece jenom podařilo tvůrcům navodit alespoň trochu příjemnou atmosféru. Takže zakončeme to hláškou „Ta stará PÍČA se do nich naváží…“ 50% (01.02.2015)

"Eat my fuck." Krásne nekorektná anarchistická jazda dvoch asociálnych vyvrhelov ulicami nočného L.A. optikou režisérky, ktorá spracovala jasne exploatačný námet do nadčasového pojednania o toxickej maskulinite a not-so-yuppie (čti: blue collar youth) nihilizme. Bez moralít a bez filtru. Nazoomovaný úsmev Davida Berkowitza (Son of Sam) v opening credits montáži. No reason, no remorse. Just pure mayhem. (07.07.2020)

Motivace vytvoření námětu i natočení filmu jsou mi záhadou, což se ovšem dá říct i o chování "hlavních postav". Mám věřit, že dva kluci víceméně normálně prolezli až na konec střední školy, aby se pak z nich náhle přes noc stali vraždící maniaci? Otřesné dialogy a nepovedený dabing (Tonda Navrátil namluvil asi 58 postav...). (06.03.2011)

Příběh o cestě dvou kámošů ze střední po USA, kde jeden je hodnej a druhej zlej. Sorry, tak takhle to myslím nechodí, dokonce snad ani v Americe ne. A oni ti herci se přitom tak snažej, přesto se jim jejich jednání nedá nějak věřit, Další hvězdu potenciálně dobrého filmu strhávám za zbytečné nadužívání peprných výrazů, Pro mě zklamání. (01.03.2013)

Ze začátku je to výborná uvolněná pohodovka s typickými 80s´ trademarky, dobrou muzikou a výtečným Charlie Sheenem. Postupně ale začne zejména blonďatý týpek bezdůvodně magořit a zabíjet každého na potkání, což mi postupem času zejména svým "no reason" faktorem (podobně jako v Gavrasově Notre jour viendra) začalo hodně lézt krkem. Kdyby se film držel jenom u takových trochu tvrdších rošťáren jako v úvodní části, bylo by to pro film mnohem lepší, než prkenné přimotávání nesmyslných násilností. (02.03.2013)