Diktátor

Nechme stranou děj, ten je u tohohle filmu podružný. Jeho genialita tkví v Chaplinově znázornění Hitlera, které je dokonalé. Tohle je jediný Chaplinův film, ve kterém je postava "Tuláka" odsunuta kamsi do pozadí. (Ikdyž holení při poslechu Uherské rapsodie patří mezi Tulákovi nejklasičtější gagy.) Většina z těch, kteří ten film viděli, mi říkala, že nejlepší scéna je Hynkelův projev na začátku. Ovšem Hynkelovo mrazivě děsivé pohrávání se zeměkoulí je také velmi působivé. Proti tomu přepracovaný diktátor mě naplno rozesmál. A moje nejoblíbenější scéna? : Hitler a Mussolini stojí vedle sebe a vedou své vlastní nezávislé projevy k nikomu, jen k prázdnotě. - Tenhle úžasný film nemůže zkazit ani zbytečně vyapelovaný závěr. Skutečně je to film, který stál za to, aby "Tulák" promluvil. Na druhou stranu ani by to ve filmu nechybělo, kdydy byl zůstal mlčel... (28.01.2004)

Tak tohle je opravdu kultovní záležitost. Do filmu jsem šel s despektem. Dost starých filmů časem ztrácí svoje kouzlo, třeba takový Občan Kane mi nic neříká. Ale tohle je kouzelné. Opravdu jsem nečekal, že se u tak starého hollywoodského filmu budu smát, ale ono ano. To jak Chaplin zesměšňuje Ádu je geniální. (25.04.2005)

Chaplin vo svojich predchádzajúcich groteskných, nemých filmoch vyšvihol tento subžáner do diváckych a kritických výšin a ja som si stále neuvedomoval, že aj na to je treba obrovská dávka herectva. Spojením so zvukom ako možnosťou o poriadny hraný film dokazuje, že narodiť sa o pár rokov neskôr, patril by určite k najcharizmatickejším hercom (v rámci využitia). Myšlienka bola na tú dobu absolútne aktuálna, čo je však ešte lepšie, že jej posolstvo nezaniká a podľa všetkého ani tak skoro nezanikne. Humorné scénky majú dokonalý účinok, Chaplinovo parodovanie Hitlera má neprekonateľné prvenstvo v niečom podobnom. Trošku je tu ešte cítiť grotesknosť niektorých vyjadrení, hlavne v dejovej línii 'holičskej', ktorá je už aj tak menej atraktívna ako 'diktátorská'. 85%. (12.12.2007)

Charles Chaplin ako kráľ grotesky si zobral na paškál ,,vodcu" Adolfa Hitlera, pričom obidve osobnosti mali spoločné, že nosili rovnaký štýl zastrihnutých fúzov do štvorca, zvaný „ muška ” , kde Hitler to okopíroval práve od Chaplina. Okrem fúzov majú spoločný rok narodenia, a to 1889 + dátum narodenia s odchylkou len štyroch dní, Charles 16. apríla a Adolf o 4. dni neskôr. Charles pritvrdil, aby zosmiešnil diktátora Hitlera, on sám predstavuje postavu HYNKELA, čo je predobraz, karikatúra samotného vodcu Adolfa Hitlera s tým, že si nacvičuje führerove hlasité prejavy, vládne v Tománii, čo predstavuje Nemecko, a taktiež sa dostaví Hynkelov spojenec NAPALONI, čo predstavuje Benito Mussolini, alias „ Duce ”. Charles Chaplin prichádza v dobe vojny s odvážnym projektom, ktorý 100% nasral Hitlera, aby zúril, Chaplin ako rodený brit povzbudil morálku svojho národa, nakrúcalo sa zrejme v USA, ktoré ešte neboli aktívne vo vojne, to sa onedlho zmení. Neviem, či si Charles Chaplin uvedomoval, čo čaká židovské obyvateľstvo v koncentrákoch, ktoré tu tak spomína, ešte sa k tomu neschylovalo, ale nechýbalo veľa času, čo so židovskou otázkou. Podarilo sa mu Hitlera položiť na lopatky v brilantnej satire, ktorú si mohol dovoliť len zrejme majster Chaplin, že sa nebál o únose, kde by si ho Adolf podal, tak to sa cení + scény, ktoré vošli do dejín, ktoré sú zapamätania hodné, alebo zámena dvojníkov so židovským holičom, ktorý voľakedy stratil pamäť dostane príležitosť povedať do duše Tománii v záverečnom povzbudzujúcom príhovore, kde si ho pomýlia so samotným HYNKELOM !!! (05.09.2015)

Zatímco u Světel velkoměst jsem si grotesku nedokázal vychutnat kvůli prvkům přesládlého melodramatu, Diktátor, drama o těch nejvážnějších věcech, mne bavil díky mistrně zakomponovaným prvkům grotesky. Velká poselství, v čele s tím závěrečným, kdy mizí hranice mezi Chaplinem a jeho postavou, nejsou zazděné fyzickými gagy. Ty zároveň – minimálně v případě Hynkela, zakomplexovaného adepta na psychoanalytické ležení – slouží charakteristice postav. Chaplinův smysl pro slovní humor, v mezititulcích němých filmů přítomný mnohem méně než u Keatona nebo Lloyda, prozrazuje proměnění i ostatních jmen pohlavárů ve slovní hříčky (Herring, Garbitsch, znějící stejně jako „garbage“). Diktátor je velký a důležitý film, nikoliv jen v rámci Chaplinovy kinematografie a jeho význam neskončil s válkou. Určitě se k němu vrátím. Podle aktuálního rozpoložení buď proto, aby mne dojal, anebo pobavil. Apendix: Při vší úctě k Chaplinovi, nejvtipnější byl Jack Oakie jako Napaloni, typ vrcholného politika, na jaké (ne)jsme zvyklí také v Česku. 90% Zajímavé komentáře: Radek99, berg.12, Pacco, Jordan, sportovec (01.02.2010)