Žoldnier

Je zajímavé, že i když mi u Leoneho dolarovek vůbec nevadilo, že hlavní hrdinové jsou podrazáčtí vydřiduši, kteří jsou kvůli té troše peněz schopní odprásknout libovolné množství lidí, tady mě to neustálé zrazování a vyděračství spíš lezlo krkem. U obou hlavních hrdinů jsem nebyl schopný najít aspoň pár důvodů, proč s nimi sympatizovat a nepřát jim nějaké to střelné zranění. Spíše na škodu je také upozadění Jacka Palance a předčasné finále za zvuků geniální Morriconeho skladby L'arena. Žoldnéř není špatný western, Sergio Corbucci režíruje hravě a s citem pro detail a i kamera se směle může měřit s legendárními Leoneho fláky. Jenže Nero není Eastwood a Musante v sobě nemá ani špetku Wallachova sympatického rošťáctví. (23.04.2011)

Nadpriemerný Spaghetti Western. žáner ktorý sa svojho času v Taliansku nakrúcal ako na bežiacom páse. režisér Sergio Corbucci a Franco Nero opäť spojili svoje sily a stvorili v tomto žánri vynikajúci film s prostredia Mexickej revolúcie. štýlové scény ako napríklad Zapaľovanie zápaliek o hocičo tvár, zuby, prsia, finálny súboj v aréne frajerské pózy, drsný chlapi, mŕtvoly na každom kroku tu nechýbajú. Snímka má úžasný soundtrack Ennia Morriconeho ktorý si prepožičal kto iný ako samotný Quentin Tarantino do filmu Kill Bill. Táto hudba dostáva túto snímku do inej dimenzie. Páčil sa mi odkaz na film Django z roku 1966. Franco Nero pri konci strieľal z rovnakého legendárneho guľometu. Tak ako Tarantinovi aj mne sa film páčil do takej mojej top 10 Westernov by sa zaradila medzi posledné miesta.. Dávam 4.5*.. Hoci to nie Sergio Leone jedná sa o veľmi kvalitný a originálny film. Vo svojej dobe sa Mercenary určite stratil v kvante iných westernov svoju kvalitu však po čase nestratil a v dnešnej dobe skôr zreje ako víno. (13.03.2013)

Asi som sa dal zlákať Morriconeho hudbou. Film okrem nej vlastne ani nemal čo ponúknuť. Pripomenul mi oveľa slávnejší film Viva Maria!, ktorý okrem vtipu ponúkol aj Brigitte Bardot a Jeanne Moreau. Od výraznej nudy ma neoslobodili Franco Nero, ani Jack Palance, takže dve hviezdičky sú za Morriconeho, aj keď sa tentokrát o hudbu delil. (30.11.2011)

SNI DÁL, PACO, ALE S OTEVŘENÝMA OČIMA! Žoldnéř není zrovna nejlepší western, ale po jeho skončení jsem se usmíval. Díky rozjuchané hudbě s mexickými motivy a prostředí jihozápadu, na mě dýchnul špageťácký smrádek, který ve mě vyvolal nostalgii. Ne snad, že bych tu dobu pamatoval, nebo ujížděl na westernech, ale ... ani nevím. Svůj velký podíl na tom, že jsem se převážně nenudil, mají Franco Nero a Tony Musante. Resp. jedny z nejsympatičtějších postav tohoto žánru, Paco a Polák. Interakce mezi jejich postavami fungovala skvěle. Uhlazený, za všech okolností racionální Kowalski, který nehne prstem dokud nedostane zaplaceno a vedle něj Paco, rozjívený srdcař, který chce dělat revoluci, ale vlastně ani neví co to obnáší. I díky tomu kontrastu byla radost sledovat, jak se snaží jeden druhého využít, ale současně se nenechají ve štychu. V komentářích zazní, že je ten humor cynický. Mě to ani nepřišlo. Snad malinko drsnější a škodolibější, ale jistě nevyčníval tak, abych o tom během filmu uvažoval. Vlastně ho bylo zvlášť v prostřední části málo. Žoldnéřovi tam dost silně docházel dech; byla tam několikatiminutová pasáž bez dynamiky. Zrovna tam mohly střihačské nůžky zaúřadovat a srazit zbytečně nataženou stopáž, na přijatelných 90 minut. Díky tomu jsem byl rozhodnutý, že to za víc než tři hvězdy není. Ale ten pozitivní závěr mě opravdu potěšil, takže všechny cípy té čtvrté hvězdy, jsou prachem zaváté, ale dám ji. (09.11.2023)

Předchůdce mnou ještě oblíbenějších Companeros bylo toto velké dílo. Už tohle je ovšem velice dobré, odlehčeně brané (Corbucci si zřejmě musel spravit chuť po Grande Silenzio), přesto ještě kapku jiné. Polák Franco je už víc tučňák, než málomluvný drsný hrdina s rakví, jde mu tu jen o prachy, pro což udělá bez nejmenších skrupulí cokoliv. Nezkušený vůdce revoluční (či jak tvrdí tradičně odvážná revolucí zapálená žena Columba, pouze zločinecké?) bandy Paco to bere moc vážně a hrdost a odhodlání ve vládu mexického lidu je hezká věc, ale neměla by se přehánět, takže ano, ale když existují Vascové… Kudrnatý Jack Palance coby křižující se šílenec je kreatura k nezaplacení, po kraji nám zuří revoluční boj (a Paco), letadla, bomby a neopomenutelný Fajardo, takže záporáků máme vícero a Sergej Kowalski nám předvede obdivuhodnou taktiku, kterak si ve víru ideály zaslepených revolucionářů solidně nahrabat. Hudba tradičně neokomentovatelná, souboj v aréně nezapomenutelný, konec překvapivě protahovaný a takovýto Franco bez kouska cti se jinde nevidí. A top scéna? Bitva mezi slepicemi. (16.03.2013)