Martrix

Mluvení hlavní postavy směrem k divákovi moc nemusím; jakžtakž to zvládám u švestkohlava, ale v případě postarší paní mě to trochu přivyděsilo. I když se z mé strany nevyžadovala nějaká interakce měl jsem pocit, že mi něco vyčítá. Možná je to tím, že (mou optikou) je postava Shirley "použitelná" dvaačtyřicátnice...tzn. ještě pro mě není "neviditelná".... . Vidíte a podobně hovadský přístup jejího manžela i dcery stojí za tím, že se Shirley necítí dobře v životě, krabici s názvem manželka, matka, hospodyně... . Překvapilo mě, že scénář nápsal muž. Polovinu filmu jsem měl pocit nepatřičnosti, že sleduju film zacílený na ženy a jejich trable...tzn. něco, čemu se většina mužů vyhýbá jako čert kříži. Málokterý chlap se chce dobrovolně vžívat do pocitů ženy...snad i ze strachu, že to naruší tu tvrďáckou fasádu, za kterou se schovávají malí kluci. Byl jsem proto rád, když se pomalinku stávalo zřejmým, že je tento příběh nejen o zdomestifikovaných ženách, ale o lidech obecně. Že je to vlastně existencionální šťouchaneček pro ty, kteří rezignovali na lásku k sobě a k životu. Pro ty, kteří se začali smířovat s tím, že jim stačí občasné záblesky štěstí a spokojenosti. Hlubší emoce a niterné prožitky berou jako něco, co už si vybrali, na co už vlastně nemají nárok. Zazní věta: já nemilu jeho, já miluju...život. Tohle probuzení odstartuje změnu, která působí v případě hlavní postavy zcela přirozeně, logicky...jako jediná správná věc. A přesto je zřejmé, že jde o velice výjimečný počin. Jak mě první půle moc nenadchla...tento styl humoru mě dost míjí, tak ta druhá byla prodchnuta oduševnělostí, několika moudrými větami a krásnou a optimistickou pointou. Někdy je potřeba zredukovat hodnocení na prosté líbí, nebo nelíbí. I když mám sám zlomené srdce z rozchodu se životem; s přejícím úsměvem všem Joeům, kteří měli to štěstí a našli svou Shirley, dávám 5*.

Nejspíš by to bylo fajn čtení pro teenagery. Díky lesbické romanci, zastoupení všech možných etnik a možnosti ztotožnit se s mladými hrdiny, by to jistě dnešní mlaďoši ocenili. Akorát by se autoři takové knihy, museli trochu víc rozepsat ohledně vztahů, motivů...prostě ten příběh propsat něčím živým. To je totiž největší problém tohoto filmu. Je to jakýsi scénáristický zombík, ve kterém jsou postavy posouvány od scény ke scéně, od rádobyfórku k trapnostem...jako šachové figurky, ale v partii orangutan vs makak. Všichni tam vlastně dělali křoví. Komu? To je právě to...nikomu, protože záporák je jen digitýpek s jednoduchým originem a (asi) hlavní postava Phoebe levitovala mezi všemi..akorát tak nějak bezprizorně. Nefunguje tady načasování, dynamika, chemie mezi postavami, nic se nebuduje...je to jen skládačka, která nemá dokonce ani pořádné finále. Žádné z témat, která se mihnou jen tak v řeči jako je rodina, boj s nepochopením ze stany starších, pocit užitečnosti starých...nic z toho nemá ani za mák uvěřitelnosti...žádnou energii vzbudit nějakou emoci. Celé je to jako epizoda animovaného seriálu, která byla omylem natočena masáky a z nějakého podivného důvodu nabobtnala na téměř dvouhodinovou stopáž. Cílovka 8-16 let...s telefonem v ruce. Krotitelé duchů: Odkaz posloužili jako solidní propojení mezi pamětníky a fandy bezmála čtyřicet let starého filmu a dnešní generací. Byl to vcelku vydařený pokus o restartování úspěšné franšízy. Dalo se čekat, že postupně se začne odhazovat to staré a najede se na modernější vlnu...zaměří se víc na cílovku, která dnes jede na něčem jako Wednesday, Stranger things, apod.. Jenže v tomto paskvilu se nic takového nestalo. Staré zůstalo, ale bez nostalgie a vtipu a pro novou generaci diváků, nic moc atraktivního nepřibylo. Jako by se dívali na film pro pamětníky, ale s lepšími triky a aspoň několika mladými herci. Za mě je to velké selhání především ze strany studia. Jak mohlo na takovou práci angažovat zrovna Gila Kenana?! Svěřit takový projekt někomu, kdo nemá žádný profesní kredit? Tímto selháním se ze slibně rozjíždějící frenšízy stala mršina, kterou se samozřejmě bude snažit studio i nadále oklovávat. Je mi jasné, že výrok...dostáváme zprávy z celého světa o paranolmálních aktivitách..., je předzvěstí otevírání nových poboček Ghosbusters...s novými členy...v různých koutech světa...možná vzniknou seriály... . A je to dobře, protože by byla škoda, aby to skončilo komatem značky, jako se povedlo třeba díky Muži v černém: Globální hrozba. Ale popravdě, pokud to tentokrát nesvěří do rukou někomu zkušenému, nebo aspoň s potenciálem, tak budu raději reprízovat některý z mnoha jihokorejských duchobijných seriálů. Krotitelé duchů: Říše ledu sice nejsou tak otravní/nudní, jako Krotitelé duchů (2016), ale to jen díky zakomponování staré gardy a sympatické Mckenna Grace.

Filmy pro pamětníky mám moc rád a leckdy jsem se při jejich hodnocení nechal unést nostalgií; i přes vyšší míru patosu a strojenosti, jsem nějaké ty půlhvězdy přidával. Ale tentokrát tomu tak nebude. Tahle rádoby krimi komedie, je v mých očích pouze velká zavlasypřitaženost s hloupou pointou. Do parodie a la Lelíček ve službách Sherlocka Holmese má dost daleko. Samozřejmě není špatně vše. Korbelář byl vynikající a Pešek ukázal, že ustojí hlavní roli. Ovšem tím bych s pozitivy končil. Mám rád chytré scénáře....ale nesmí být překombinované. Vlastně jsem dost alergický na filmy, které na diváka v samotném závěru vybalí podvůdeček ve stylu...všechno je jinak. Ale nebudu spoilerovat. Že je to pochybně zkonstruovaná opičárna bych i přešel, ale nikoliv to, že jsem se tak často nudil. Pocitově to byl dvouhodinový film.