Precitnutie v Garden State

Psychologický chytře zpracovaný snímek, herecky dobře obsazený, přítulná hudba Coldplay, Jimmyho Somerwilla... Zach mě pobavil též ve filmu Poslední polibek, má takový zvláštní kukuč a oči. Některé dialogy měly velkou hloubku, celý příběh byl tak obyčejný, na hony vzdálen typickým hollywoodským velkohubým chvástačkám a megalomanství vlastní americké produkci. I zdánlivě rušivé vsuvky úryvků ze života kámošů a sousedů, nakonec zapadly do logického celku. Celoživotní trauma, sedativa, nudný život, výčitky, pohřeb, návrat, náhoda, osud, proměna, procitnutí, závěr. Od Portmanky se přece neutíká. Tečka. Žádná elipsa. (02.01.2011)

Odevzdaný Andrew se denně tak nějak ze zvyku láduje řadou léků, žije si svůj život, až ho jednoho dne překvapí zpráva o matčině úmrtí, která ho donutí vrátit se zpět do rodného kraje!! Postupně potkává figurky, které kdysi znamenaly jeho dospívání, snaží se usmířit s otcem a navázat hlubší vztah s „lhářkou“ Sam. Superlevný debut Zacha Braffa je nejen lehce (absurdně) humorný, ale i velice chytře napsaný. Celkové hodnocení kromě hereckých výkonů povznáší i nadupaný soundtrack. (25.08.2006)

Nevím, jak vyjádřit svoje pocity z tohoto filmu. Na jednu stranu mě pobavil, zasáhl a obměkčil, ale na druhou jsem se trochu nudila a taky mi určité pasáže lezly krkem. Zach Braff je rozhodně zajímavá osobnost, ale docela mě vytáčelo, jak byl až moc tichý a laxní a Natalie Portman byla oproti němu zas až příliš - otravně ukecaná, ale oba mě něčím zaujaly, oba měli zajímavé role a zahráli je skvěle. Doprovodná hudba byla skvělá, samé pecky. Bylo zde hodně super scének v zajímavém prostředí, ale podle mě převažovaly ty slabší. (13.04.2012)

„Pokud se nebudeš umět zasmát sám sobě, tak se ti bude život táhnout víc, než bys chtěl.“ Andrew se plouží životem v odevzdaném útlumu. Až úmrtí matky ho donutí poodhrnout mlhu svého světa sedativ a vydat se domů, do New Jersey na pohřeb. „Stalo se ti, žes překročila tu hranici, kdy si uvědomíš, že dům ve kterém jsi vyrůstala už dávno není tvým domovem. Najednou, dokonce i když máš stále střechu nad hlavou, se vidina domova rozplývá. Jako kdyby se ti stýskalo po místě, které ani neexistuje.“ Kromě kamarádů ze střední, na které naráží doslova na každém kroku a otce s kterým se nenávratně odcizil. Tady potká živel jménem Samantha. Něžný film o hledání pocitu bezpečí, důvěry, sebe. Trochu smutný, trochu veselý, trochu k zamyšlení a jeho pohodová nálada se dokázala přenést i na mě a to i díky skvěle vybrané hudbě. (19.02.2006)

,,Kick his balls!" Zach Braff! Na tohle jméno si dám nyní pozor, i když mě Garden State úplně neokouzlilo. Což o to, atmosféra je příjemně melancholická, ale problém je v tom, že schéma příběhu je ohranější než výmluvy našich fotbalistů a navíc je hlavní hrdina v podání samotného Zacha Braffa otravný studený čumák, který mi většinu času pil krev a který navíc dostává naplácáno od lepších herců ve vedlejších rolích jako je Iam Holm a hlavně úžasně sladká Natalie Portman, ze které nadšení jenom čiší a právě díky ní se Garden State stává věcí hodnou pozornosti. Braff alespoň vytáhne z filmového klobouku když už né zajímavý výkon, tak aspoň pár režijních, vizuálních a scénáristických vychytávek, ke kterým navíc hraje zajímavá hudba. Návštěva Garden State pro mě byla příjemná a hřejivá, ale nejsem si jist jestli jí budu chtít ještě někdy opakovat (19.10.2008)