Karel a já

Milé, kvalitiní, typicky "Cikánovské". Filmy Martina Cikána mají takovou zvláštní atmosféru - milou, poklidnou, typicky prvorepublikovou... Film "Karel a já" je tomu příkladem. Snoubí se tu nevšední děj, roztomilé pavlačové prostředí a také exteriéry (ve filmech této doby ne tak obvyklé), výborná herecká garda... Nechybí ani ponaučení. Film jak má být. 70% (03.10.2010)

Povedená komedie, která není ani moc třeskutá, ale pohladí zejména lidskostí pana Plachty, pobaví typicky zábavným šaškem Peškem (jak jsem ho mohl za mlada, tak jsem ho nemusel k stáru) a překvapí  bodrým "pepíkem" Marvanovým.   Romantické slaďounké vrkání pak nikterak nepřekvapilo, stejně jako v té době in heslo Prací ke svobodě, zde tedy k lásce.  Spokojen a příjemně filmově uklidněn. (27.11.2023)

Film o dojímajícím (v tom nejlepším smyslu slova) přátelství drožkáře Šourka a jeho koně Karla a o napravení příslušníka zlaté mládeže. Všimněte si, že drtivá většina protektorátních filmů obsahuje fabuli napravení a zmoudření (Kristian, Těžký život dobrodruha, Tetička, Roztomilý člověk atd.) Opravdu úsměvný film s nepomíjející atmosférou, danou především nakažlivým člověčenstvím Jindřicha Plachty. Jana Dítětová jako debutantka podává velmi přesvědčivý a sympatický výkon (v 16 letech!!!), což bohužel trochu sráží obsazení podstatně staršího ansámblu mladých - Peška, Vítové a Dohnala. Ačkoli u posledně jmenovaného je to jedna z mála koukatelných rolí. Potěšitelná je figurka Jaroslava Marvana. Po nekončící sérii úředníků, ředitelů a policistů vytvořil lidovou figurku a nastoupil tak přípravu na poválečnou kariéru. Osobně mě cihlář Tonda bere víc než třeba "železný dědek", Anděl, Šebesta & spol. Film je míněn jako oslavná pajáda na mládí, ale má v sobě hodnoty, ke kterým neškodí se občas vrátit, a to i v době, kdy jsou svým nositelům trochu na obtíž. Aspoň při podzimních podvečerech u televizní obrazovky. (19.10.2003)

„Milá Boženko, jsem už týden v práci a přijdu v sobotu, abych si s váma popovídal o hlíně a naší budoucnosti. Mám toho moc na srdci, ale už dnes vám mohu říci, že neznám v životě větší rozkoš, než dělat cihly!“ ...aneb kdyby nic jiného, tak ona propagace dělnické práce, připomínající tím komicky neuvěřitelným zápalem ze strany někoho z hrdinů spíše pozdější éru budovatelskou, mě tu úpřimně pobavila. Zápletka a celý film ze začátku nevypadaly na úplné terno, zaujaly mě jen příhody s Jindřichem Plachtou, třeba o nedobrovolném cestování na vlaku a hledání jeho koně. Ale když se později vedle Plachty přidali také další herecké jistoty pamětnických čs. filmů v podobě Peška a Marvana a děj zčásti jako vypadlý z romantické limonády slušně gradoval do celé série vtipných situací a propletených vztahových zápletek, vzešla nakonec z tohoto Karla (...jak se dá skloňovat ten název ve druhém pádu? „...z Karla a mě“ ? :D ) velmi slušná zábava, na kterou se i díky typické atmosféře pamětnických komedií přijemně dívalo. Ač mezi své favority z tohoto soudku si tuhle zatím úplně nezařadím. [70%] (07.10.2023)

Reziser Miroslav Cikan /Provdam svou zenu, Konec Cesta 1959 a Výstraha 1953/ natocil slusnu protektoratnu komediu, ktora sa vyhyba politike. Tematicky je to o rozlucke so slobodou, o zenbe, oddavkoch atd atd. Kazdopadne akysi punc ludovosti tomu nemozno upriet, Cikan bol u mna vyborny reziser, hoci hodne filmov natocil este v 30. rokoch. S tym mam ja problem, lebo v 20. a 30. rokoch minuleho storocia len sa zacinala ceskoslovenska kinematografia budovat - a ja mam taky pocit, ze reziseri /Otakar Vavra, Cikan, alé i povedzme Bielik/ sedeli doma v obyvacke, kukali na US hollywoodske kulty a rozmyslali ako to pretavit a pretransformovat na domace - ceskoslovenske pomery. Tak, aby to domorodci v CR a SR pochopili : 55 % (07.08.2018)