Alucarda, la hija de las tinieblas

Obskurní, ano, přesně tohle slovo mě po celou dobu napadalo. Chvíli TV inscenace, chvíli divadelní hra. Scény v levných papundeklových kulisách střídají reálné v lese. Pár scén je oku lahodících - satanský rituál či mše v kostele. Divák se dočká i nahoty a gore, které je však až na postupné useknutí hlavy spíše umírněné. Nejvíce mi vadilo, že snad půl filmu ženské postavy nepříjemně ječí. Horror? Hmmm, ne. Naopak určité scénky, jako třeba bičování, vzbuzují úsměv, co se snadno přehoupne do těžkého záchvatu smíchu. Já se bavil, i když asi jinak, než tvůrci zamýšleli. Naivní ptákovina, nic víc. (14.11.2015)

Alucarda nie je filmom, ktorý každý pochopí, respektíve ma na to sa s nim stotožniť. Ja som zo začiatku tiež taký bol. Nedialo sa toho tu veľa a herecké prejavy boli až masochistické. Do toho ešte zasahovala aj častá nuda a tak si hovorím, že kde je to, čo  som čakal od obsahu filmu aj posteru?  Prišlo to v posledných 20 minútach a tie boli riadne krvavé, upaľovalo sa tu a navzdory všetkému aj efekty boli slušné. Je to nunsploitation a tak som k tomu aj pristupoval, že príbeh nie je prvoradý, prvoradé sú explicitne sceny a tie tu aj boli. Bola tu aj ponurosť a to hlavne pri scénach, kde dve dievčatá múčili a všetko okolo toho bolo fakt dobre nasnímané. Ako sa mi začiatok nepáčil, tak stred a hlavne koniec bol fenomenálny a preto v pohode dávam 4* aj keď na začiatku by som to vobec nepovedal, tam som čakal iný priebeh. (29.10.2023)

Satanističtí cikáni, hořící jeptištky, místo řeholního roucha jakési obvazy, papundeklové kulisy, neustálé vřeštění, dementní dialogy a samozřejmě moře umělé krve. V kontextu doby a místa vzniku možná radikálně provokativní, ovšem nyní už notně vyčpělé. Béčko jak vyšité, ale spíše pro zkušeného diváka, zoceléného sledováním filmů Jodorowského a Arrabala. (11.12.2012)

S obskurním subžánrem nunsploitation zatím nemám příliš zkušeností, ale možná si nějaké kousky doplním, protože tahle Alucarda nebyla vůbec zlá. I když první dojem značil něco jiného - zpočátku totiž film vypadá vyloženě slabě - herecky ochotnické, naivní, lacině soft erotické. Jakmile se ale posednuté dívčiny začnou předvádět, jde kvalita - nebo lépe řečeno zábavnost - filmu prudce nahoru. Druhá půle má spád, spoustu krve, spoustu hysterických jeptišek a nechtěně směšných dialogů. Takže nakonec vlastně potěšující zážitek, byť tak trochu guilty ... (04.12.2014)

Juan López Moctezuma určite zbožňoval Friedkinovho Exorcistu. Zbožňoval natoľko, že sa pustil to tohoto lacnučkého rúhačského rituálu o kláštore s "drastickými prejavmi posadnutia a exorcizmu". Rozprávanie veľmi strohé a priame, bez odbočiek alebo influencií ktoré by zápletku zahustili, ozvláštnili či prichutili, hlavne že nahé ženské lezú z rakiev naplnených krvov. Autenticita na úrovni kčerstvých kusov ovocia v jogurte je predsa len irelevantná, nakoniec nemožno poprieť zvláštu až snovú silnú atmosféru, dominantu tejto strohosti, dobre vystihnuteľnú práve fonetikou anglického slovíčka "weird". K Alucarde sa možno postaviť dvoma cestami, buď kriticky ako k úplne plytkej historke zamieravajúcej sa na (dnes už zastaralé, no pre mňa o to príťažlivejšie) prvoplánové šokovanie diváka, alebo ako k bizarnému objektu zábavy, -úchylky tých istých atribútov- ktorý nemožno brať seriózne. Maškarádová-blasfémia, lacný čierny karneval, kde sa je možné veľmi dobre zabaviť. Úsmevná obskúrnosť. (02.02.2013)