Noc rozhodnutí

"A co by jste dělal vy na mém místě?" Hácha věděl, že ať podepíše nebo ne, přijde peklo a mám za to, že od samotného začátku jednání mu bylo jasné, že podepsat musí, protože po Mnichovské dohodě jsme neměli šanci se ubránit a spolehnout se na spojence jsme se také nemohli. Jen si nechtěl připusti, že neexistuje jiná možnost. Hácha tak na sebe vzal kříž, který mu postavili Francouzi, Angličané a vlastně i Beneš a nesl si ho až do hořkého konce, kdy byl neprávem obviněn z kolaborace, ačkoliv, narozdíl od mnoha exilových politiků, se snažil i přes omezené možnosti pomáhat lidem jak jen mohl. Samotná inscenace je důstojným rozloučením Rudolfa Hrušínského, který mistrně (jak jinak) ztvárnil přetěžké dilema nemocného prezidenta, snažícího se najít cestu z bezvýchodné situace. Zdatně mu sekundovali František Němec jako proněmecky orientovaný ministr Chvalkovský či Luděk Munzar v roli státního ministra Meissnera. Inscenaci tu je občas vyčtena historická nepřesnost, protože jednání se účastnili Hitler, Göring i Ribbentrop, ale ve formátu, jaký byl zvolen, mi přišlo shrnutí všech přítomných Němců do jedné postavy jako vhodné a zároveň se tak tvůrci vyhnuli věčnému problému, koho do role Hitlera. Navíc je známo, že Hitler se během jednání choval hystericky a ani přemíra křiku by v relativně klidném zpracování nepůsobila dobře. 90% (18.07.2015)

Televizní inscenace zachycující tragický den v českých dějinách – 15. březen 1939. Prezident Emil Hácha, „starý pán“ charakterizován výstižně, téměř encyklopedicky nejen ze strany ostatních postav, které připomínají, že se spolupodílel na překladu humoristického románu Jerome Klapky Jerome „Tři muži ve člunu", že mu v roce 1938 zemřela manželka, ale i prostřednictvím postavy samotného Háchy: „Proč mě vytáhli z mé knihovny na Hrad?“. Jako právník Hácha řeší otázku odpovědnosti, práva, chce, aby “byl už zítřek“, ovšem druhý den říká, že by byl raději “kdyby dnešek vůbec nenastal“. Scénárista J.S. Kupka začlenil i dobové nacistické propagandistické snímky. Výborný Rudolf Hrušinský. Použili-li tvůrci přímé citace, mohli alespoň v titulcích upozornit na konkrétní osoby. Háchu v Berlíně doprovázel ministr zahraničí František Chvalkovský (F. Němec - zde jen jako ministr). Vhodně využité dobové rekvizity - noviny s titulkem o vzniku slovenského samostatného štátu. (15.03.2009)

"Pane prezidente, váš podpis znamená konečné řešení české otázky. Chci říct, definitivní mír." Záměr rehabilitovat pověst Emila Háchy, na kterého český národ delegoval své nečisté svědomí a nehezky mu po válce přezdíval "Hácha - Hitlerův brácha" je sympatický a svádí k nadhodnocování. A ožehavé téma podpisu německých požadavků zase k siláckým soudům a svérázným výkladům historie. Tomu bych se rád vyhnul. Jde o běžnou, statickou televizní hru a řekl bych, že není ani tak mimořádně napsaná jako zahraná. Promluvy postav jsou často podivně šroubované a proklamativní, abychom kromě právě probíhající situace byli srozuměni s předchozím vývojem a měli na paměti budoucí důsledky. Takže nemocný prezident Hácha, který sotva dýchá, například požádá lékaře o vodu, ale než se napije, vysouká ze sebe toto: "Jak se to stalo, že tady sedíme v pasti? Protože jsem včera v pět hodin nastoupil do vlaku; nemohl jsem nenastoupit, právě tak jsem nemohl říci ne, když mne v pomnichovském marasmu vytáhli z mé knihovny na Hrad. Celý můj život se skládal z nevyhnutelností, protože jsem ctil povinnost. Teď stojím před neúprosnou nevyhnutelností a ustoupit není kam." Teprve pak se konečně napije. ;-) Zkuste si to cvičně říct a pokloníte se Rudolfovi Hrušínskému, který i takto šroubovanou repliku podal uvěřitelně, civilně, jako by ho právě napadala. Jeho Hácha ještě není zcela zlomený nemohoucí stařík, jak ho často prezentují jeho příliš horliví zastánci a přeskakují tak několik protektorátních roků, které ho takto semlely. I hra si neustálým zdůrazňováním jeho nemohoucnosti vytváří jakési alibi. Podle mě zbytečně. Hrušínský, sám tehdy vážně nemocný a viditelně pohublý, šetří každým pohybem, krokem, gestem. Vidíme tedy, že Hácha není ve fyzické kondici. Ale myslí mu to výborně. Je v situaci, do níž se nikdy nechtěl dostat, ale když už v ní je, hledá co nejméně bolestivé řešení, jak ji uchopit. Vedlejší postavy jaksi zhuštěně reprezentují možné pohledy na věc, které Hácha musí před svým rozhodnutím zvažovat. Josef Abrhám představuje čapkovskéhoo lékaře-idealistu a nabádá prezidenta k vzdorovitému gestu s vírou, že zburcuje další mocné muže tohoto světa. Ministr František Němec je naopak pragmatik, ví, že na gesta je pozdě, chlácholí sebe i Háchu bagatelizací Hitlerových spádů a připravuje půdu pro vyjednávání s německým tajemníkem. Toho hraje Luděk Munzar, jako by spojil v jednu postavu obvyklý model hodného a zlého policajta. Od dobráckých slibů harmonického soužití Čechů s Němci po výhružky a vydírání zničením Prahy. Čtyřlístek našeptavačů doplňuje sluha Soběslav Sejk, symbolizující "prostý lid". Přesně ten typ "malého českého člověka", o kterém se někdy říká, že je "pracovitý, ale svině". Je to dobře vymyšleno, absence Hitlera IMHO není žádná historická bota, jak tu dvakrát zaznělo, ale výsledek správné úvahy, že Hitler by na sebe strhával nepatřičnou pozornost. Vynechal bych snad jen prostřihy do německých velitelských štábů, do komorního ladění hry nezapadají. 80% (25.08.2010)

Rudolf Hrusinsky /Spalovac Mrtvol, Diagnoza Smrti, Vesnicko ma Strediskova/ bol najuniverzalnejsi herec byvalej Ceskoslovenskej federacie. Uz si zahral aj Cisara Frantiska Jozefa I. vladol Rakuskej Monarchii v rokoch 1848 - 1916/ vo Vavrovom filme Evropa Tancila Valcik 1989, no a tuna teraz aj prezidenta Emila Hachu. A rovnako ako vo Vavrovom filme sa aj tuna preberaju skutocnosti osudnych udalosti marca 1939, ktory mal na Ceskoslovensko uz zname vplyvy. Trochu vadi absencia exterierov a prilis poznat kulisy, ale 70 minutova konzervacka uplynie hodne rychlo a Hrusinsky s jeho hereckym majstrovstvom stvarnil rozpor povinnost -svedomie. 89 % (22.08.2015)

Dr. Emil Hácha byl pozoruhodným člověkem. Kdyby "stihl" být prezidentem dříve, troufám si říct, že by byl uctíván více než Masaryk. Osud nebo možná Pán Bůh (Dr. Hácha byl silně veřící) mu ke stáří připravil nelehký úkol, který mu dodnes nezávidí snad nikdo. Ale vydržel, až do samého konce a zatracení. Až s pádem železné opony se začalo rozkrývat, kolika příkoří a jak nelehkého údělu se tomuto skromnému, obětavému a čestnému muži dostávalo. Po přečtení knihy historika Víta Machálka si Dr. Háchy vážím o to víc. Naše republika by si měla toho velikána našich nedávných dějin připomínat častěji. Inscenace režiséra Háši jen připodobňuje co se asi mohlo stát oné noci 15. března 1939 v Berlíně. Ovšem s mistrovským výkonem pana Hrušínského, který takřka na smrtelé loži doslova zhmotnil kontroverzní osobu Dr. Háchy. Má to mimořádnou atmosféru, která je v televizní inscenaci málokdy k vidění. (26.03.2023)