Street Fighter: Posledný boj

Copak od tohoto filmu někdo čekal nějaké zázraky? Když se rozhodnete natočit snímek na základě videohry, kde proti sobě stojí dva bojovníci, kteří se řežou dokud jednomu nedojde dech, tak od filmu může těžko někdo čekát nějakou výraznou dějovou linku. Takže jako adaptace to splnilo sůj účel. Řežba od začátku až do konce. Tedy, dobré zpracování... (25.01.2006)

Street Fightera môžeme vnímať ako jednu z prvých filmových adaptácií počítačových hier. Pravdupovediac je neuveriteľné, že vôbec vznikla, keďže rok predtým mal premiéru superprepadák Super Mario Bros. Zároveň ale už rok po ňom hit Mortal Kombat. Street Fighter na to nešiel zle. Splašil na svoju dobu šťavnatý rozpočet 35 miliónov dolárov, z ktorého si hlavná herecká hviezda odkrojila fajnových 8 miliónikov, pričom inkriminovanou hviezdou nebol nikto menší, než vtedajšia sebavedomá akčná star JCVD, v tom čase na vrchole popularity (Cyborg, Levie srdce, Živý terč, Dvojitý zásah, Univerzálny vojak). Jean-Claude sa predstavuje na vrchole síl, vyzerá v pohode, dobre sa naňho pozerá, predstavuje sa v trochu odlišnejšej pozícii, než sme u belgickej pumy zvyknutí, má drsnú farbu vlasov (ehm), miestami to poňal až na úrovni lascívneho kastingu na šťavnatú rumunsko-azerbajdžanskú pornorolu a vyskytuje sa v pozoruhodnej scéne, v temer brutálne zastrelí svojho najlepšieho kamaráta len preto, že vyzerá ako Hulk po dvoch mesiacoch hladovky. Okrem toho tu uvidíme démonického záporáka Raula Juliu, ktorý sa v tej dobe tešil popularite vďaka Addamsovej rodine. Raul sa tu vyskytuje bez typických fúzikov, žiaľ sa jednalo o jednu z jeho posledných rolí; zomrel v tom istom roku vo veku 54 rokov a film je venovaný jeho pamiatke. Mal som ho veľmi rád, škoda ho. Nechýba austrálska speváčka Kylie Minogue, ktorej to v akcii prekvapivo pristane (niektorými jej chvatmi akoby sa o pár desaťročí neskôr inšpirovala Scarlett Johansson v marvelovkách). Za réžiou a scenárom stál Steven E. de Souza. Ide o jeden z mála počinov, ktoré natočil; špecializoval sa totiž najmä na písanie scenárov, jeho vitrínka je fakt bohatá na klenoty (48 hodín, Komando, Smrtonosná pasca 1 + 2). Treba každopádne dodať a uznať, že réžia mu ozaj nešla ktovieako od ruky. Film na ničom nešetril, trvá hodinu a trištvrte, neustále sa niečo deje, obsahuje desiatky postáv (vrátane Wesa Studyho), je tam plno akcie v interiéroch i exteriéroch, na rieke, záporákovi z končekov prstov šľahajú modré CGI blesky, celé je to ale ťažkopádne, nevie to strhnúť, humor je pomerne primitívny, akcia nezáživná (hoc skutočne jej je veľa). Je to kuriózne deväťdesiatkový akčniak so všetkým dobrým a najmä zlým a WTF, čo k danému desaťročiu patrilo. Pozerať sa na to príliš nedá, ale ako absurdná skúsenosť prečo nie. (21.05.2024)

Tolik barviček, klaunů, artistů a přitom tak zfušované cirkusové představení. Chtělo by se napsat, že pan šéditel de Souza je pološílený zoufalec, ale ono to na sebe vydělalo a navíc Kylie zpevnila půlky! I should be so lucky, že jo, ale nejde to. Pokoušel jsem se chytit jakéhokoliv stébla, jenže Street Fighterovo pole je jen spálené rumiště a rezavý plukovník Guile z gulama je strašák zapíchnutý v jeho středu.. (09.12.2013)

Není divu, že se svého času film setkal převážně s nepochopením a opovržením. Příznivci Van Dama čekali akci a fandové hry zase "důstojné" zpracování předlohy. Proto také grandiózně nadsazené a drze sebereflexivní převyprávění Street Fightera do podoby campu pro předpubertální chlapce narazilo. Nejednalo se o zlomyslný výsměch tvůrců - film produkovala sama firma Capcom, která hru stvořila. Film se nabízí chápat jako experiment. Ve stejné době totiž v produkci Capcomu vzniklo i ultra-macho anime "Street Fighter II: The Movie", které je naprostým opakem hraného zpracování. Tržby evidentně ukázaly, že anime směr pryštící testosteronem a patosem je divácky vděčnější. Přitom hraná adaptace ukazuje tolik tvůrčí profesionality a nápaditosti. Obzvláště scénář, který hloupoučké postavy a černobílou naivitu světa videoher adekvátně přetváří do vyprávění nesvázaného tradiční logikou, a výprava, jež láskyplně rozvádí imbecilitu postav (aluze na propagandu doby první a druhé světové války v sídle Bisona, duel v maketě Bisonovy megapole pojatý jako souboj japonských monster ala Godzilla) ukazují tvůrčí nasazení všech zúčasněných. Nemluvě o skvělých videoherních aluzích jako konzolové ovládání ostřelovacích systémů, zmnožení obrazovek a s ním spojená simultaneita vjemů, drzá karikatura debaty po škodlivosti násilí v médiích při transformaci Blanky a především tečka po závěrečných titulcích " World Domination - Replay"). "Street Fighter: Poslední boj" byl nejen jednou z prvních filmových adaptací videoher (předcházely mu pouze "Super Mario Bros" a hongkongští "Future Cops"), ale také byl na svou dobu enormně progresivní. Nuzné americké tržby bohužel postup adpatací videoher stáhly do prostoru snahy podřizovat svobodné hyperstylizované světy "realistickým" prostředím a především klasicky koncipovaným příběhům, z něhož se až po více jak deseti letech odvážilo vykročit teprve duo Neveldine/Taylor s avantgardní sérií "Zastav a nepřežiješ" a v těsném závěsu za nimi Paul W.S. Anderson s "DOA" a "Rallye smrti". (07.09.2009)

Jako malého prcka mě obal VHSky ve videopůjčovně lákal nesmírně, ale nikdy jsem se nedostal k tomu se na Street Fightera podívat. Tento velký rest jsem dohnal až dnes, a ponaučení je z toho jediné: Některé resty, by vážně neměly být doháněny. Amatérskost a hloupost všeho ve filmu je až tak velká, že už ani nebolí. Jen unavuje, a trochu konsternuje. Jednak tím že ani všudypřítomný sklon k záměrné sebeparodičnosti stejně není zábavný, ale obzvlášť tím, jak snadno si Street Fightera o rok později Mortal Kombat přehnul přes koleno, a nařezal mu jak malému harantovi. 2/10 (20.12.2016)