Predčasný pohreb

Roger Corman servíruje divákovi další příběh podle Edgara Allana Poea. Jde o gotickou atmosferickou záležitost(hřbitov, všudypřítomná mlha,...) a hlavně jde o snímek nasáklý smrtí. Smrt tu hraje prim. Jelikož hlavní postava je smrtí doslova posedlá. Myslí si totiž, že stejně jako jeho otec i on trpí katalepsií. Rest in Peace. 4hvězdy. (16.01.2024)

Skvelý gotický horor, kde sa Corman asi najviac utrhol z reťaze, čo sa týka štylizácie. Hmla tu je všade, pomaly že nie i v interiéroch. Keď sa postavy idú prejsť cez deň natrhať kvety na lúku, pod nohami sa im plazí hmla a okolo sú suché stromy. Číra slasť! Aj príbeh je celkom zaujímavý a síce s Vincentom Priceom by to malo iné čaro, Ray Milliband je viac než len dobrý. (02.01.2016)

Spojení E. A. Poe x Roger Corman funguje. Zde sice chybí Vincent Price, ale tolik to zas nevadí. Film natočen ve stejném stylu jako ty předchozí. Cormanovy snímky si zamilujete: staré hrady, hrobky, pavučiny a příjemné mrazení postupně se měnící v občasnou hrůzu. Závěrečných 15 minut jsem si opravdu vychutnal. (26.08.2009)

Corman a Poe, dvojice, která jde tak krásně dohromady... I tentokrát se jedná o velice podařenou adaptaci, ve které mi ani nechyběl obvyklý Vincent Price, jelikož ho zde výborně nahradil Ray Milland, a dovolím si dokonce podotknout, že svým soustředěným a klidným projevem do příběhu sedí lépe než většinou poněkud výrazně působící Price. Jinak se tady nachází všechny klasické propriety, které mám na klasických horrorech tak rád: gotický dům s kryptou umístěnou ve sklepení, zpustle působící zahrada zalitá hustou mlhou či zhýrale vypadající dvojice vykradačů hrobů, to vše spojené zkušenou rukou páně režiséra v kvalitní kousek, který si zaslouží své místo v pantheonu klasických strašidelných kousků. (13.03.2009)

Stihomam z možných následků rodového prokletí - katalepsie - nutí Raye Millanda myslet už v nejlepších letech na poslední věci člověka a zřídit si útulnou hrobku se zásobami jídla, nouzovým zvonkem, nářadím potřebným k úniku z rakve a jedem pro případ nečekaných komplikací. Kdyby Roger Corman začal vyprávět až odsud; kdyby měl smysl pro obrazovou zkratku a pro černý humor; kdyby nedělal z dobré poloviny filmu ubulené konverzační melodrama, kde nutí postavy desetkrát opakovat už známé informace, mohla z toho být pětihvězdičková krásně obskurní záležitost a ve spojení s jinou třičtvrtěhodinovou by určitě vydala na skvělý film. Ale kdepak. Corman otálí. Po působivé titulkové scéně nás provází nádhernými interiéry i kašírovanými exteriéry, které jsou ve všech jeho poeovských filmech víceméně totožné, ale tak nádherné, že bych se do nich okamžitě přestěhoval. :-) Jenže ani doprovod zlověstných žesťů a iritujícího pinkání na xylofon nezakryje fakt, že kromě tlachání už tato část filmu nic nenabízí. Corman přešlapuje na prahu a holedbavě žvaní o tom, co nás mohlo a mělo překvapit až uvnitř. Druhá půle už je sice dějovější, ale přichází s křížkem po funuse. Narozdíl od ostatních nevidím nejmenší problém v nahrazení Vincenta Price Rayem Millandem. Není jeho chybou, že je nucen hrát skoro v každé scéně totéž, ani to, že mu scénář neposkytne vždycky dost věrohodný impuls k teatrálním náladovým zkratům. Vzhledem k tomu, že zbývající obsazení je opět mimořádně nepovedené, k Millandovi jsem se naopak upnul jako k jedinému opěrnému pilíři filmu. Především on přispěl k tomu, že to nakonec nevidím tak černě. 60% (25.06.2010)