Z úst do úst

"Mala by si sa vrátiť domov a nerobiť toto!" Ak by sme sa mali zaoberať teóriou alebo filozofiou nechutných filmov, tak si hneď každý položí otázku, čo majú za cieľ nechutné filmy. Aké majú vytvoriť a zanechať pocity v divákovi, prečo to chce robiť? Druhá otázka je - čo je to kontroverzia? Je to sex? Homosexualita? Náboženstvo? Viera? Je to to, o čom sa nesmie hovoriť. O čom sa nesmie hovoriť v zlom. Z Úst do úst je krásnym príkladom, ako nemôžeme nič hovoriť, inak budeme "potrestaní". Máme slobodu, ale nesmieme ju využiť. Systém nás predurčil chodiť v stereotypných krokoch každodenného života. Máme to zafixované v hlave, z ktorej sa tieto poznatky prelievajú z generácie na generáciu a možno že vás napadlo, dá sa to zmeniť? No hlavná otázka je - chcem to zmeniť? Chceme zmeniť to, čo a ako sme sa naučili žiť? Chcem sa niekomu postaviť a bez strachu povedať do tváre, že je čas začať robiť niečo iné? Nie. Nikdy to nezmeníme, pretože nevieme ako. Z úst do úst som si chcel pozrieť hlavne kvôli mojej obľúbenkyne Ellen Page, ktorá sa vskutku tou superstar stala, to sa musí nechať, ale tento film nám prináša skvelý pohľad na vznik sekty a bojovania proti nej. Ľudia chcú bojovať proti systému, no musia si vytvoriť svoj vlastný systém, aby prežili. Išlo tu o to, že takýto ľudia v podstate svoje priority nasmerujú na túto skupinu. Je to základ fanatizmu. Cieľom tohto snímku nebolo vôbec bojovať proti systému alebo zmeniť váš život, či myslenie. Bol to tvrdý pohľad do reality a minimalisticky a s menším rozpočtom vám ukázal, ako to v podstate tom systéme chodí. Treba to brať ako metaforu, inak tomu dáte nízke hodnotenia ako niektoré indivíduá na csfd.cz a nič z toho nebudete mať. Zamyslite sa. A aby som to už ohodnotil. Po technickej stránke nedokonalé, priam nedobré. Kamera zlá, osvetlenie, veď vieme, réžia obstála. Niektorí ľudia tam vypadajú ako profesionálni neherci, no Ellen Page celý film dokáže utiahnuť, takže v tomto nebol problém. Na Mouth to mouth sa nemôžete dívať po vizuálnej stránke a hodnotiť ju, no naozaj premýšľať, prečo je toto tak a toto hentak. 9/10 (02.07.2012)

Ide o ideologicky celkom manipulatívny film, ktorý vyobrazuje komunity mladých ako bandy pošukov a sektárov. Čakal som niečo ako The East, dočkal som sa démonizácie typu Helter Skelter. Nie, takto to v komunitách nefunguje. Ale malo to svoje čaro, dalo sa to. (28.08.2014)

Skvělý film, který neuvěřitelně vyjadřuje těžko vyslovitelné a popsatelné emoce. Ale především zachycuje životní ztracenost, vnitřní prázdnotu a bolest. Někdo prostě nedovede žít podle konvencí, někdo prostě nedovede žít sám se sebou, nedovede najít cestu k sobě, vyjít se sebou, svou realitou, ale ani se svými sny. A tak hledám, hledám, upínám se, zklamávám, znovu věřím a nakonec jen reaguji, jako zvíře jednám pudově a na základě strachu a nejistoty. Nepatřím nikam a tak skončím mezi dalšími, kteří nikam nezapadají, nemusím však zapadnout ani mezi ně. Realita je krutá, smíření nelehké a konce málokdy šťastné... (10.10.2010)

Film s hipísáckou atmosférou (i když nemá s obdobím hippies vlastně nic společného) a s výrazným evropským feelingem, který to bohužel co do své depresivnosti a devalvace důstojnosti některých postav místy vyhání až do samotného extrému. Nechci tvrdit, že Mouth to Mouth vyznívá nereálně, naopak – pokud bylo záměrem tvůrců natočit protisektářskou agitku, povedlo se to vskutku skvěle, protože doufám, že je nás jen velmi málo takových, kteří by chtěli mít s podobnou skupinou cokoli společného. Osobně mi nevadí depresivní, drsné filmy, které jsou neúprosné ve vztahu ke svým postavám a nedávají divákovi moc prostoru k úlevě (třeba Breaking the Waves nebo Feste), pokud jsou koncipovány uvěřitelně a nepovrchně. Nedokážu ani přesně říct, co tady nebylo v pořádku, ale prostě to na mě v určitých chvílích působilo prvoplánově a vykalkulovaně, což u dramat nesnáším a neodpouštím to. Jinak ale můžu doporučit jako velmi demonstrativní ukázku toho, jak lze manipulovat lidmi – jak moc je to vlastně snadné, když se ví, jak. 2,5* (11.09.2011)

Verdikt: Na začátku celovečerního, částečně autobiografického debutu režisérky Allison Murray se potkáváme s dlouhovlasou, velice nekonvenčně oblečenou, sexuálně nezkušenou Sherry (Ellen Page), která utekla od mámy, toulá se ulicemi Berlína a spolu s hlavní hrdinkou posloucháme ráznou hitovku Nice 'N' Sleazy od The Stranglers. O pár chvil později jí sympatický polonahý Tiger (August Diehl) dá leták SPARK (ne, není to reklamní leták Intersparu, nýbrž Street People Armed with Radical Knowledge) a pozve ji, ať přijde na nějakou akci této skupiny, což jsou mladí lidé - feťáci, snažící se o metadonový rehab, bývalé prostitutky a členové gangů, kteří jezdí městy a snaží se pomáhat lidem žijícím na ulici, vedení charismatickým (také polonahým) Harrym (Eric Thal). Sherry se k nim, v touze po dobrodružství a únikem od běžné šedi života, přidá a skupina se vydává skrz Evropu směr techno fesťák a Španělsko, kde na ně má čekat skvělý dům, bazén, vinice… ráj na zemi. Stále více se dostává pod Harryho vliv, který nemá daleko k fanatickému vůdci sekty a neustále vyžaduje od všech členů, vyjma sebe, prokazování věrnosti a oddanosti skupině. Cestou Sherry zažívá radost, potkává smrt, cítí uspokojení, starost o své blízké… dospívá nám před očima. Na konci se loučíme s takřka pravým (nejen vizuálním) opakem Sherry z počátku filmu. Mouth to Mouth je bezpochyby povedené, místy až mrazivě realistické drama. Jedná se vlastně o jakousi výpověď mladých generací, všech, kteří se snaží, tuhle lépe či hůře, vyrovnat s tlakem života, společnosti, očekáváními rodičů či sebe sama, toužícími někam zapadnout, k něčemu/někomu patřit. Opravdu jako ze života některých z nás, nevysoký rozpočet jde na filmu vidět, ale komu by to vadilo, když nás provází perfektní hudba a všichni herci (a herečky) měli naplno možnost ukázat co v nich doopravdy je. Jmenovitě musím vyzdvihnout výkony Ellen Page a na kost vyzáblého Maxwella McCabe-Lokose. Jednoznačně doporučuji (nejen fandům slečny Page). Spark it up. (05.02.2008)