Krištáľové oči

Je pravda, že ta těžkotonážní ponurá atmosféra dodává filmu jisté kouzlo, ale ani to mě nedonutilo přehlížet tu přehlídku žánrových klišé, završenou ukázkově laciným závěrečným střetem s vraždícím psychopatem. Samotné vraždy sice poněkud brutálnějšího charakteru, ale jejich motivace mi přišla dost povrchní, a taky mi do toho nějak neseděl ten věkový rozdíl těch kluků v sirotčinci. Ale třeba mi jen něco uniklo, nevím. (01.07.2017)

Ano a ještě jednou ano. Tohle je přesně krygel mého gialla. Od záčátku to svižně šlape a přidává se napětí a otázek. Luxusní kamera filmem doslova pluje a v kombinaci nad trefnými prostřihy vytváří žluté cákance v bytech hooodně fanoušků tohoto subžánru. Zde je to trochu( teda krom příběhu o vrahovi co trpí traumatem z dětsví a pár panenek ) odlišné od klasických řekněme Argentovek nebo Martinovek. Režiser dáva spíše větší prostor policistům, ale to byl jen první dojem, je to samozřejmě jako celek vyvážené a ke všemu se dostane. Asi je velkou škodou, že Eros Puglielli nepokračoval v tomto duchu v dalších dílech, ale kdo ví, třeba nás někdy znovu zasáhne. Pokuď o tom nebude vědět nebo slyšet, tak jste už dávno pod žlutým drnem. Cao! (08.08.2012)

Ano je to tak, po velice dlouhé době je na úrovni vzkříšen žánr gialla a otěže tak vytrhává Argentovi nováček na tomto poli Eros Puglielli. Začátek filmu připomene kultovní thriller Sedm, pak ale na scénu přichází giallo žánr. Režisér samozřejmě nevynechává žádné správné ingredience gialla a dočkáme se tak spousty brutálních vražd, výborné atmosféry dotvářené velice ponurou hudbou, pěkných nahých slečen či šokující pointy. U posledního jmenovaného bych se zastavil a musím konstatovat, že je spolu s některými nelogičnostmi a náhodami, bohužel nejslabším článkem filmu. Na druhou stranu však ode mě režisér získává body navíc za skvělou audio-vizuální stránkou, přičemž se mi nejvíce vryly do paměti prostřihy alá Kruh. Snímek sice nedosáhnul na metu nejvyšší, ale zůstal těsně pod ní, pěkných 4,5*. PS: Jsem zvědavý, jestli dokáže Argento svým připravovaným snímkem(Giallo 2009) vytrhnout otěže nazpět. (18.06.2009)

Povedené a vlastně čistokrevné giallo v novém miléniu, velká vzácnost! Nechybí prakticky žádné klasické propriety, rukavice, chladné zbraně, vrah ve stínu atd. Atmosféra by se pak dala přímo krájet, hudební podkres zdařilý, nekompromisní násilí, nakonec nechybí ani odhalená ( a ta nejhezčí) ňadra. Luigi Lo Cascio jako inspektor Amaldi je pak doslova démonický, Lucia Jimenez krásná a osobně pak kvituju zejména ten tichý fascinační účinek (šeptání, tiché listování knihami a spousta dalších voyersky uklidňujících scén). Pět pohlazení skalpelem... (14.03.2021)

Po takrka dvaceti letech giallo, ktere svou atmosferou divaka zcela pohlti. Pomerne standardni pribeh zpracovany v duchu a tradici toho nejlepsiho, co evropska kinematografie dala v sedmdesatych letech svetu. V ramci soucasne nove italske horrorove vlny jednoznacne nejlepsi kus, ktery doporucuji nejen vyznavacum vseho zluteho (vyjimecne tim nemyslim csfd bandu asiofilu). (21.07.2006)