Otvor oči

Před lety viděný remake tohoto snímku jsem ohodnotila stejnou známkou, chyba je, že si pro porovnání už příliš nevybavuju drobné odlišnosti. Amenábarově verzi určitě chybí hollywoodská uhlazenost a líbivost, což je rozhodně plus, u Crowa bodovalo lepší obsazení zhrzené milenky Julie. Nicméně, příjemně zamotanou hlavu jsem měla v obou případech, zde bych ještě přidala pomyslný bod navíc za téměř psychedelický zážitek z noční diskotéky, který naprosto vyjadřoval duševní stav zoufalého Césara. (21.02.2009)

Tak Alejadro Amenábar ani ve svém druhém celovečerním počinu nezklamal, ba ten první možná ještě předčil. Velice zajímavý a velmi originální námět, zpracovaný opravdu mistrovsky. Zpočátku jen obyčejné romantické drama ze kterého se pomaloučku, ale neodvratně vyvíjí něco "jiného" (omlovám se ten výraz, ale opravdu nenacházím vhodných slov). Co je sen, co je realita. Od první chvíle netušíte, do čeho se ženete, a popravdě, ani ke konci si nemůžete být ani trochu jistí. Navíc, když se k tomu přidají velice přesvědčivé výkony dvou herců. které může divák znát už z již zniňovaného Amenábarova předchozího snímku, není v podstatě co dodat, ani co vytknout. Film, který ve mně zanechá hlubokou stopu, ale zařadí se mezi ty, které už napodruhé nebudou nikdy tak lákavé a dobré, ovlivňijící, deptající jako po první projekci. Bohužel, zatím nemůžu porovnat s remakem. 100% (07.11.2008)

Vanilkové nebe je dobrý jenom pro lidi, kteří nikdy neslyšeli o Otevři oči, aneb konzouš opět zaplesá. Už jsem to myslím někdy a dvakrát říkal, že? Nemám rád remaky. Nemám a nemám a nemám. Dva filmy, jedna pointa, podobné vtípky, podobný vypravěčský způsob. Tím víc nemám rád remaky filmů, kde se jedná o pointu především, protože nic jiného Vanilkové nebe nedrží nad vodou. Přehnaně přeplácaná hudba (vlastně spíš jen písničky různých známých skupin, dle mě nepříliš dobré) vyřvávající ve velikášském orgazmu a nepříliš přesvědčiví herci (pouze známí a drazí, to je všechno). Hloupé manýry amerikánských filmů (ta trapná sexuální realita Spolykala jsem tvý semeno, to přece něco znamená...? Vyšukala jsem ti mozek z hlavy...). Víc peněz a jasnější (čti většímu konzoušskýmu publiku přístupnější, vysvětlenější, neotevřený, absolutně polopatě vysvětlený) závěr, kde v Otevři oči si ho člověk mohl vysvětlit nejedním způsobem. Nebyl to jen konec snu, ale i možné pokračování. Herci ve Vanilla Sky přehrávají a to včetně Penelope Cruz, která si svou Sofii zahrála i v Otevři oči o čtyři roky dřív. A i když jsou to jen čtyři roky, její kreace v OO se naprosto nedá srovnat s tamním patvarem, spíš jen karikaturou sebe sama. Eduardo Noriega jako hlavní smutný i krutý hrdina na celé čáře poráží nejpřeplácenějšího orgána Hollywoodu Toma Cruise. Otevři oči se může pochlubit příjemnou hudbou, třeskutě ryčnou atmosférou obav a nejistoty, neokoukanými a kvalitními herci (stará škola v čele s Gérardem Barray), kterým prostě americké protějšky nesahají ani po prach na podrážkách. Zatímco Cameron Diaz hraje skutečně jenom "šuknu", jak jí tam hezky nadávají, Najwa Nimri je bláznivě a hluboce zamilovaná zničená holka, která ten sex nabízí, protože neví jak jinak si toho chlapa udržet. Nehledě už na to, že Crowe jako režisér naprosto zklamal. Okopírovat úplně celý scénář (s několika malými doameričtěními jako že otec napsal knihu "Jak si udržet království atp.), dokonce i některé záběry doslova do detailu, to je možné možná u neznámého snímku, neříkám etické, ale rozhodně hloupé. Dokonce i dialogy jsou téměř stejné, kromě občasných rozdílů způsobených překladem nebo větší sexuální (až skoro vulgární) otevřeností. Jen se ukazuje, kdo je lepší režisér a vyhrává Amenábar. A protože se jedná o dva téměř totožné snímky, je i komentář téměř totožný k oběma. (13.08.2007)

Dlho som váhal s hodnotením, napokon sa nepridám k väčšine a to pre vykonštruovanosť záverečných scén... Sci-fi zápletka sa mi nepáčila... inak bol film pre mňa príjemným prekvapením. Remaké Vanilkové nebo som nevidel a som rád, asi by som o tento film nestál - čo by bola škoda. Lebo Noriega bol výborný. (18.06.2007)

Kdybych tento španělský film viděl tak o dva roky dřív, asi bych svůj komentář odbyl pár větičkami o tom, jak mě mysteriózní žánr většinou úplně míjí, nepotřebuji se nechávat unášet tvůrcemi do hned několika paralelních světů najednou a během letu napříč nimi si bez hlubšího smyslu zamotávat hlavu haluciogenními zápletkami. Nicméně mezi tím jsem viděl většinu filmů Davida Lynche, seznámil se s původní seriálovou Twilight Zone a obojí mě fascinovalo, obojí výrazně změnilo můj do té doby vlažný vztah k mysteriózním filmům. Uznávám totiž, že sny, podvědomí, paralelní světy i možnost se nechat uměním unášet do prostorů kdesi mezi nebem a zemí můžou být i nádherně fascinující, ale zrovna Otevři oči je případ filmu, který ve mě zanechal spíše vlažný zážitek, až na pár scén mě nějak více nefascinoval a s výjimkou závěru na střeše se Sofií a jejími krásně vlajícími vlasy vlastně nevyvolal žádné silnější emoce. Možná je to délkou, možná samotným stylem, který přes atmosféricky zdařilé záblesky nedokáže ty emoce v divákovi rozvíjet, možná i hlavní postavou nepříliš sympatického chlapíka, co si každý večer loví na večírku jinou holku, a jehož osud mě nechával taky spíše chladným. Závěr sice přináší silné vyvrcholení, ale to enormní množství zvratů v posledních minutách bylo na mě až příliš. Hodně zamotaný děj s postupně odhalujícím se tajemstvím je však vystavěný dost zdařile, dokázal mě napínat a ty surrealistické, animovaně zpracované výjevy ze záhadné kanceláře na mě zapůsobily asi nejvíc. [65%] (02.04.2022)