Světla páteční noci

Když vezmete klasický sportovní film se vším, co k němu patří, většinou vám vyleze lehce nadprůměrný zážitek plný klišé, ale zároveň zatnutých pěstí! Světla páteční noci jsou ve všech ohledech lepší, silnější, zajímavější, ale pevně se držící žánrových hranic!...Skvělá kytarová muzika ve vrcholných okamžicích! (29.03.2008)

Filmů o americkém fotbalu jsem už pár viděl. Každý nabízí pohled z jiného úhlu a tenhle se tématem blíží nejvíc "Vzpomínce na Titány", už jenom tím, že je podle skutečného příběhu :) ... Peter Berg chtěl ovšem natočit druhé Any Given Sunday. On ale zatím (tedy zatím ....) není Oliverem Stonem, aby si na to mohl troufnout. A takovéhle téma by taky asi chtělo lepší scénář a trošku jiný přístup, než jen zběsile trhat kamerou a stříhat a stříhat ...... U mě ale hodně pokazí nebo napraví zvládnutí konce filmu a tady tedy (od položení posledního míče ve finále) nemám připomínek. Hudba, záběry - perfektní. Takže nakonec 70%. (30.06.2005)

Zajímavý paradox. Berg je nejsilnější v momentech, ve kterých byste to od něj čekali nejmíň. Místo vycizelovaného finále je tak mnohem zásadnější občasné pofňukávání zúčastněných a nervózní kamerové tiky po jejich tvářích. Na hřišti už to takhle nešlape. Za opileckého tátu a kvanta zbytečných figurek prostředníček dolů. (13.02.2009)

Ty sportovní filmy.. plné klišé.. sice z tohoto talentovaný Peter Berg vymlátil maximum a vsadil na drásavý styl a cit pro tempo rozhodně má, přesto výsledek úplně nestrhne. Sáhnul po bestselleru svého bratrance a pro mě osobně měl víc tlačit na linie odehrávající se mimo hřiště – i když kvituju, že tady nemáme typický příběh outsidera, který se i přes nejrůznější klacky pod nohama dere nahoru. Texaské městečko je plné „odborníků“ na americký fotbal, kteří zaváhání nebo snad laxní přístup ke hře rozhodně neodpustí. Zapálené prostředí tak žene dopředu a zároveň i sžírá jeden středoškolský tým, který má nakročeno k velkým zítřkům. Jenže motor mužstva si zruší koleno. A na průšvih je zaděláno. Ten humbuk okolo amerického fotbalu tady u nás nikdy úplně nepobereme. Za sebe z výsledku rozhodně neskáču do stropu. 60% (08.04.2018)

Nezajímá mě americký fotbal. Nedívám se na něj. Skoro neznám ani jeho pravidla. Nemám rád podobné "lidské" příběhy, jak se nějací kluci ze zapadákova v Texasu vypracují až do státního finále. Nemám rád klišé a patos. Proč se mi ale Friday Night Lights líbí? Odpověď je jednoduchá. Peter Berg umí. Jeho styl je vskutku zarážející a vizuálně vypiplaný, a to nemluvím jen o dynamicky zachycených zápasech, kde do repráků hrajou ty největší pecky a střídají se tu zrychlené a zpomalené záběry, u kterých musí srdce akčního nadšence plesat. Dokáže obdivuhodně dostat z herců a diváka velkou porci emocí, ač se jedná o okamžiky, které jsou už tak nastokrát provařené v jiných filmech. O cti, budoucnosti, přátelství, vítězství, rodině, však to znáte. Ale zde nepůsobí za žádnou cenu vyumělkovaně. O co víc věcí o nich zjistíme, tím si uvědomíme, co pro ně znamená vítězství. Proto taky divák je nevídaně napjat při scénách zápasu a za každou cenu jim fandí, i když mu ten sport absolutně nic neříká. Za Berga palec nahoru, že dokázál obyčejné sportovní drama povýšit na testosteronovou "akční" jízdu okořeněnou výrazným sociologickým podtextem. Zní to divně, ale budiž. Ke konci jsem měl totiž podobné pocity jako při závěru filmu Americké Graffiti. Byli mladí, hráli fotbal, pak fotbal skončil, stáli na prahu dospělosti a každý šel svou cestou...ať už to tak chtěli nebo ne. (12.07.2009)