Divoké kočky

Holkám to moc sluší, soundtrack skvěle šlape (INXS, Blondie, Snap, EMF) a v davu opilců se s fotoaparátem tyčí Michael Bay (cameo jak víno). Tenhle bar je vážně luxusní místečko. Film ale (bohužel) není jen o baru, ale o nadějné mladé zpěvačce, která v noci obsluhuje podnapilé mládence, přes den skládá muziku a čeká na svou první velkou šanci prorazit...a určitě už všichni tušíte, jak to nejspíš dopadne :-) (19.03.2007)

Když jsem se koukala na hodnocení vás všech, tak jsem si říkala, že film asi bude nic moc. Ale po shlédnutí musím napsat úplný opak. Moc se mi to líbilo, super nápad a všechno ostatní taky. Nechápu, proč se většině tenhle film nelíbil. Rozhodně to nebyl ani průměr ani podprůměr. A barový tanečnice ... hodně žhavý ... (17.08.2006)

Film je narvanej tunou klišé, má lehce přitroublý a předvídatelný děj, který dost často tak trochu podivně přeskakuje a herecký výkony nic moc, ale co s tim, když je jinak film dokonale svižnej a dokáže pobavit a i po celou dobu zabavit? já se prostě bavil a jedna věc se tomuhle filmu upřít nedá - 95% ze stopáže je pořád na co koukat, hlavně Piper Perabo je neokoukatelná (29.08.2006)

"Prečo sa to volá Coyote Ugly?“ – "Na zdravie bolo obsadené.“ DIVOKÉ KOČKY sa našťastie ani nesnažia tváriť, že sú niečím iným, než len oddychovou zábavou pre tínedžerky. Pánov potom dozaista potešia krásky typu Maria Bello, ktorej sa (druhý a posledný, kto podáva niečo ako herecký výkon, je otcovský John Goodman, ktorého žeriem vždy, všade, za všetkých okolností a v úplne všetkom a jeho tanec je neskutočný) dokonca podarilo vykresať zaujímavú postavičku majiteľky podniku, ktorá nikdy nie je kamarátka. Podstatnú časť snímky tvoria smiešne dialógy, pričom mentorský dohľad mocného producenta Jerryho Bruckheimera je (okrem americkej vlajky a roličky jeho dvorného režiséra Michaela Baya v úlohe fotografa) poznať predovšetkým na plastelínových postavách, bombasticky ladených tanečných pasážach a rozprávkovom finále. (27.11.2004)

Divoké kočky jsou jeden z těch filmů, které jsou sice skrz naskrz podle šablony a prošpikované jedním klišé za druhým, ale to mi nebrání, abych si i tak na něj čas od času nenašel volnou chvíli. Rád se vracívám do "Hnusného kojota" za Violet, Rachel a Cammie, které to umí řádně roztočit za barem i na něm, pod dohledem rázné Lil, která si nebere žádné servítky. Když k tomu přičtu sympatické vedlejší postavy Kevina, Billa a Glorie, tak jde o příjemně strávenou půlhodinku. Navíc - kdo by si neoblíbil chytlavou píseň Can't Fight the Moonlight od LeAnn Rimes. Mile natočená oddychovka, která sice nepřináší nic nového, co se příběhu a postav týká, nicméně je plná pozitivní energie a vždy mě tak nějak pobaví. (22.12.2018)