Laurel Canyon

V jedné epizodě Přátel se objevuje podobný konflikt syna s matkou. Mámocuc Ross v ní líbal Chandlerovu matku, se kterou on měl vždycky komplikovaný vztah. Na ploše pouhých 20 minut mi to vše přišlo nejen zábavnější (to se od sitkomu dá čekat), ale dokonce i věrohodnější - což pro Laurel Canyon nevyznívá zrovna lichotivě. (05.09.2006)

Vztahovka kořeněná čtyřmi až pěti druhy pepřů, která ale stejně furt nemá dost silnej chuťovej nádech. Výdech. Vzdech. Dech. Pech. Do toho nám hraje dost ufrňěná hudba, se kterou bych v uších nešel krmit ani husy. Všichni herečtí herci potěší, z toho nejvíc asi Kate Beckinsale a to svým andělským vzhledem, jo krásná. Příště, až se na to kouknu, se na to už rači nikdy nekouknu, páč hodnocení by spadlo minimálně o dva body dolů. (23.06.2009)

Nedostatek obsahové invence v lehce vyčpělém intelektuálním hávu načichlý zastydlou sexuální revolucí. Typický film pro „Americké nezávislé léto“, aneb „ukážeme vám, jací jsou mladí američtí inkousti, jak je známe my“. Lehce slabší, než průměrný studentský film. Kromě toho nesnáším rádobyumělecké bohémstvo se svojí cool a free fazónou. (16.11.2008)

Jak strašná ženská přijede na malou návštěvu k strašné přítelově matce... I upjatá paní vědkyně se nakonec přidá k všem těm bazénovým... ... lidem ... protože je to vlastně docela fajn?!? Jednu hvězdičku za legračního Nivolu a klasicky dobrého Balea (jehož charakter mi jediný připadal docela normální). Smysl celého filmu mi tak nějak unikl. (14.09.2012)

We just hadn't planned on a change of plan. / Well who plans on a change of plan? I mean, that would be sorta paranoid, don't you think? Živě si vzpomínám, jak jsem před téměř dvaceti lety v rámci Amerického nezávislého léta ČT2 zhlédl Laurel Canyon poprvé a nedokázal v Christianu Baleovi v roli citlivého a seriózního mladého psychiatra, nevidět magora přioděného jen adidaskami a motorovou pilou resp. jak dobře jím zde dokáže po své životní roli nebýt. (Předsudek diváka a čtenáře Amerického psycha.) S odstupem času mě mnohem víc udivilo, jak nemístně krotká a ne-nezávislá tato rádoby exkurze do světa hudebního průmyslu počátku tisíciletí je. Sám Bale k podobnému žánru čichl mnohem radikálnější Sametovou extází, kde chtěl nonstop prcat Rhys Meyerse. V sountracku, vedlejších rolích a periferii mizanscény se to hemží takovými jako Sparklehorse, Mr-Dinosaur-jr-Lou Barlow on-the-bass, Bryan Ferry, T-Rex, Daniel Lanois, ten kudrnatý týpek s kytarou z Incubus, Serge Gainsbourg a další z rádia pro pamětníky. Producentská mamča Frances McDormand, která v rezidenci nedaleko Hollywoodu zkouší z muzikantů vyždímat rádiový singl, sice ukáže i kozy, když je potřeba kapelu ve studiu trochu rozpumpovat, ale ve skutečnosti nikdo, ani "divoký" frontman, nemá koule zvolit si jinou cestu, než být chápavý, milý, smířlivý a celkem slušný. Střet životních přístupů, usedlého a excentrického, o němž se hovoří v jiných komentářích, tak trochu bohužel ústí ve prospěch toho prvního, bezpečného. A producentská mamča za pochvalného mručení super-husy v podání Kate Beckinsale nakonec z kapely vyždímá baladu Shade & Honey (Sparklehorse), nikoliv špatnou, ale baladu anyway. Co by taky jeden chtěl; točila to ženská, která má na svědomí film s afirmativním titulem Děcka jsou v pohodě - a která se nejspíš chystá do rodinného filmu přemrdat geniálního Toniho Erdmanna. Nein, bitte. Jistou nespokojenost z deficitu rebelie vyvažuje pár scén intenzivního erotického dusna, jako ta mezi Balem a andělskou Nataschou McElhone, když si v autě povídají, co a jak by druhému nejraději provedli v rozkroku, a podmanivá, jemně zkouřená atmosféra, která sem sice možná zabloudila náhodou od Sofie Coppoly v sousedství, ale která přišla tomu konformnímu skuhrání náramně vhod. (22.02.2020)