F.W.Colqhoun

Nebudete mi to věřit, ale když jsem vás viděl poprvé, věděl jsem, že spolu budeme hrát karty. Ve Španělsku na začátku 60. musel být film bomba nejen ve smyslu pozitivního diváckého ohlasu. Svobodní od moci katolické církve si ale můžeme my sekulární diváci vychutnat kvality Viridiany střízlivěji a filmu to vůbec neškodí, naopak. Zvlášť proto, že se do Buñuelova nemilosrdného hledáčku patologií dostaly tentokrát nejen staří chlípní pošetilci, ale i cudné ženy a též velmi netradičně chudina. Popasujte se s tím. Film vlastně vyniká tím, že dokázal zlo identifikovat v každém. Že by styčný bod mezi Buñuelem a křesťanstvím?

Zatýkám vás ZA podezření z vraždy... Jak vidno, k natočení dobrého sci-fi nejenže nepotřebujete strašně moc peněz, ale nemusíte ani umět perfektně česky. Nebudu ale rýpavý. Tvůrce, který má tak rád Blade Runnera [2049] jistě nebude špatný člověk a taky bude mít i ambice a vkus.To představuje v prostředí současného českého filmu tak vzácný úkaz, že i z ne úplně originálního výsledku je možno mít hodně velkou radost. Navíc toho prvotřídního je ve filmu hodně: Výprava, těžící nejen z trikových technologií, ale skvěle zvolených lokací; obsazení stavějící nejen na provařených jménech (Hádek, Dobrý, Vlasák), ale i méně známých tvářích a dalších kvalitách (netuctově krásná, prsatá a chladná 'replikantka' Mohylová); hudba, kterou Šléškovi nezkazili ani Vladimir 518, ani emo-pro-staré Debussy. Z motivu zálohování šlo vytěžit o hodně víc (jako pojistku proti smrtelnosti to ve funkční rovině kupodivu nikdo nezpochybňuje), ale nechtějme modré z cloudu. Aha, statečná jízda na červené vlně smrtelnosti...

FINISH LINE Největší evropský filmový milovník Ameriky Wim Wenders vidí, že se po 11. září děje něco nehezkého. Strýčka Paula, pochroumaného oranžovým agentem ještě v době, kdy byl růžový, teroristický útok Al-Kaidy dorazil: Se svou otlučenou dodávkou, napěchovanou 'hitech' vybavením (kamera zaznamenávající na VHS, vysílačka s dosahem 20 mil a teleskopický obušek), brázdí jako kříženec Travise Bicklea a Bruno Ganze ulice a očumuje podezřelé existence v turbanech. Stižený zvláštním druhem slepoty registruje všude místo úpadku, bídy, podfinancovaných služeb pro bezdomovce příznaky spiknutí proti Spojeným státům. Wenders jako obvykle drží opratě režie volně, navozuje pocit a atmosféru. Obrazová poezie volného verše zůstává, ale mezi řádky ale místo pohodového celuloidového zevláctví (Alice ve městech, V běhu času), čteme digitálně chladné následky národního traumatu. Beznadějné vyznění vyvažuje Leonard Cohen, Travis a trocha naděje v různými agenty nezasažené mládí.

I never strangled a chicken in my life! Sledovat výkon tvůrce, který klade sám sobě překážky, protože už v běžných podmínkách nemá co překonávat, skýtá zvláštní potěšení. A to i v případě jde-li o překážky, kterými si tvůrce už v minulosti práci spíše ulehčoval. Režie 'bez střihu' (ve skutečnosti 9) a studiové hrátky jako artificiální západ slunce na horizontu města, poeovskou historku o mrtvole v truhle pod občerstvením spíše jen decentně koření. Počet chlapců, kteří dostali provaz: x

Who has to go to the bathroom? Chcete vyloupit banku a ocitnete se v pečovatelském domě - tahle potřebuje čůrat, ten zase inzulín, další má astma, všichni chtějí teplou pizzu a chladivou klimošku. V trezoru jen zatuchlý korporátní vzduch a policie je zlá, hloupá a zároveň zákeřná. Na zápletce a postavách je dobře znát, že původním záměrem bylo mít komedii. Bezva finta se nicméně pod taktovkou Sidneye Lumeta, který si nemůže pomoci nic neříct k aktuálnímu stavu Unie, nekoná, nejen proto, že Cazale žertuje o rakovině. Koná se absurdní a i tematicky stále aktuální verze amerického snu - hraje vás Al Pacino, váš příběh vypráví jeden z nejlepších amerických režisérů, a to jen a právě proto, že jste to celé úplně podělali.

Whatever Works je další z příběhů Woodyho Allena na téma mezigenerační sexuální obohacování, který existuje jen jako záminka na šíření málo laskavých vtipů o tom, že mladí mají kromě těla máloco nabídnout, a zároveň že to tělo je často, zcela v souladu s titulem filmu, víc než dost: You were talking about how America has one ofthe worst education systems (...) and how most colleges just turn out mindless zombie morons. / You could benefit from classes. Nepočítáme-li angažmá Scarlett Johansson, jde zároveň jde o nejúspěšnější pokus identifikovat důstojného náhradního Woodyho. Larrymu Davidovi divák navíc na rozdíl od Allena to balení dvacítek, navzdory nerdovství, misantropii, mrzoutství a pleši věří.

Wait, you're in Prague? Zvláštní být svědkem toho, jak se hi-tech tituly mění v průběhu až příliš krátkého diváckého života ve filmy pro pamětníky. Zestárnutí technické stránky ale nakonec odkryje někdy trvalejší hodnoty filmu. Ty jsou v případě prvního filmu Cruisovy série překvapivě nezanedbatelné. Čas zjistit, jak se zub času podepsal na dvojce Johna Woo. Ale možná jsem se kromě ucházející špionážní zápletky nechal unést Vašutem, Karlem Dobrým a kulisami Prahy sladkých bláznivých devadesátých let. Škoda že se nepodařilo proniknout do filmu Divadlu Sklep a toho, jak by z toho Vávra a Hanák udělali de Palmovi Pražskou pětku.

I didn't come on this job to shitcan some guy just cos he's gay, captain. Pacino jako Lou Reed, oběti jako Lou Reed, každý s pěstí v zadnici vypadá jako Lou Reed. Nebo Ben Stiller. Za homofobní budete film považovat jen domníváte-li se, že láska může být jen něžná a nemá nic společného s vazelínou. Film zaujme hlavně navozením sugestivní atmosféry, vyplývající ze zručné externalizace smíšených pocitů fascinující hlavní postavy. Vztah Pacina a 'jeho' pachatele se v průběhu velmi pomalého filtrování kalných vod zápletky ukazuje osudově bližší, než jsou dvě strany téže mince. Kromě kvalitní režie a kožené výpravy se o to zasloužil hlavně písňový soundtrack, logicky připomínající The Velvet Underground, a disonance Jacka Niezscheho, posouvající řadu scén někam do světů Davida Lynche a Angel Heart, jiného skvělého filmu s postavou přesvědčenou, že ví(m) kdo já jsem. Nebýt svým způsobem pochopitelné kontroverze, způsobené šťavnatými kulisami a kostýmy resp. jejich častou absencí, Lovu by se jistě dostalo lepšího přijetí.

To je holt ten reálnej kapitalismus... Se mi líbí tihle milovníci přírody a venkova, kteří musí ledňáčka a jelena generovat v Maye :-) Tomáš Vorel prokázal především v první polovině své kariéry ojedinělý talent pro podvratné groteskno. I první Cesta, byť operující s poněkud amishskými, avšak Krista-prostými tezemi, šla konzumovat právě díky možnosti domnívat se, že ne všechno se musí brát úplně vážně. Po Skřítkovi, kde v tomto směru Vorel pravděpodobně vystřílel všechno co zbývalo, se rozhodl stát Bohdanem Slámou - s tenkým vocáskem Davida Lynche. A vypadá to trochu podobně, jak by možná dopadl Slámův pokus o Kouř.

ČESKÝ ŽURNÁL S2E2 Bydlet s Cigánama... Problém xenofobie je problém chybného zobecnění. Kdybych byl přinucený zobecňovat zkušenost na základě dokumentu Tomáše Kratochvíla s etnickými Čechy, musel bych dospět k závěru, že nejsou čistě xenofobní, ale jednoduše poprdění, úzkoprsí, zlí a hloupí. Jsou [všichni] Češi takoví? Udělejte něco pro sebe a najděte si cigánské známé.  DARKNESS TO LIGHT