Toy Story 2

Když se dívám v podstatě na jakýkoli díl "Toy Story", mám pocit, že bych se vracel do stejného světa. Ono je to logické, protože ty postavy jsou stejné, ale spíš jde o to, že se vracím i do stejně kvalitního světa. Všechny díly jsou něčím výjimečné, něčím zajímavé. U všech jsem se neskutečně bavil, stejně jako jsem byl silně dojatý. (09.04.2014)

Hmm, tušil jsem sice že Toy Story 2 nebude nic moc, ale tohle moje očekávání ještě dalece předčilo. V celém filmu jsem se zasmál jen u dvou scén, a to u velmi zábavného prvního výstupu perverzního hračkofila (jeho úvodní osahávání plyšového kovboje bylo opravdu.... zajímavé) a pak ještě u vcelku podařené parodie na StarWars. Zbytek filmu je jen velká nuda a šeď. A novou, příšerně otravnou a uječenou, postavu kovbojky Jessie bych nejradši nejen že zavřel do sklepa, ale ještě ten sklep zalil betonem, zavezl hlínou a nad ním postavil sklad jaderného odpadu. Jednoznačně nejhorší Pixarovský film jaký jsem zatím viděl. A to se mi jednička poměrně líbila :-( (12.01.2007)

Jednoznačně lepší než první díl, který občas trpěl onou „začátečnickou“ nervozitou a kolísavostí. Druhá část již stojí pevně v kramflecích a servíruje nám jednu parádní scénu za druhou. Už geniální rakeťácký - starwarsovský úvod nás navnadí na nevídaný animovaný zážitek, který skutečně po celou dobu trvání filmu nepoleví. (05.02.2006)

Jsem moc rád, že si animátoři z Pixaru udržují u svých děl pořád stejnou, vysoko umístěnou kvalitativní laťku. Stejně jako u prvního dílu, i zde je totiž výkladní skříní výborná animace, jež je opět podtržena skvělým příběhem. Výborná práce! „Don't worry, Woody. In just a few hours, you'll be sitting around a campfire with Andy making delicious, hot schmoes.” “Woody once risked his life to save me. I couldn't call myself his friend if I weren't willing to do the same.“ (30.06.2019)

Během mého dětství se každý večer odehrával rituál ukládání všech panenek a medvídků do postýlek, podkládání hlaviček a přikrývání. V noci si totiž moje hračky povídaly jak se o ně starám a já tak pokaždé usínala s lehkou obavou, jestli v jejich hodnocení obstojím. Během filmu jsem se zastyděla se a zazpytovala svědomí. Po závěrečných titulkách jsem šla do sklepa, dvě hodiny přemisťovala krabice, ruce jsem měla špinavé od prachu, ale...moje Petruška z roku 1978 ve žlutých šatičkách háčkovaných mou babičkou sedí zase blízko mne. (22.11.2015)