Mimo zákon

Ač předvídatelné, tak při závěrečném "překvapení" nechutně šokující. Moc nevadí, že je pointa jasná během pěti úvodních minut snímku - poslední dvacetiminutovka tím totiž nijak zásadně neztrácí. Škoda jen, že si dílo dcery nejpodivnějšího reřiséra na světě nedrží po celou stopáž to správné tempo... Pravé napínavé peklo ala Funny Games přijde až po hodině stereotypního vyšetřování, jinak se jedná o průměrný každodenní thriller, který nemá moc co nabídnout. Já jako divák si tak odnáším pouze přesvědčivě natočenou studii chování masových vrahů. A mrazilo mě ještě dlouho po titulcích! Inu, škoda, protože kdyby byla celá Surveillance v duchu druhé půlky filmu, bylo by to na pět hvězdiček. Začínající reřiséři se holt nudě nevyhnou, i přesto se těším na Lynchové další kousek o hadí ženě... (08.02.2010)

Režisérka Jennifer Chambers Lynch neví, jestli chce tímto thrillerem šokovat nebo je jí úplně jedno, jak bude její film pochopen. Nejméně do poloviny se film utápí v solidní nudě. Dva agenti FBI (Pullman, Ormondová) přijíždějí na policejní stanici vyšetřovat a poslechnout si výpovědi tří svědků, kteří přežili krvavý masakr na silnici, který se stal den před tím v tomto nehostinném zapadákově. Bílá dodávka s dvěma maskovanými únosci narazila do skupinky lidí a ty co nezemřeli nárazem jednoduše zastřelili. Lynchová v první polovině sbírá body hlavně za technické provedení filmu, ale jako zdatná vypravěčka se moc neosvědčuje. V podstatě tak zbytečně sledujeme kterak dva zkorumpovaní policisté na své dálniční hlídce překračují svoji pravomoc a baví se tím, že projíždějící řidiče zastavují a šikanují za rychlou jízdu. Nechápu, proč tohle ve filmu bylo, když to s hlavní dějovou linií vůbec nesouviselo. Film byl v té chvíli docela na odpis, ale pak přijde velký zvrat v ději a režisérka projeví svůj talent k perverzi a tak trochu zasvětí přímo na policejní stanici diváka do tajů lesbických hrátek a film se jako puzzle začne skládat před nevěřícím divákem. Na mě si ale režisérka moc nepřišla, protože zvrat jsem včas odhalil. Jenže poté film jaksi přestal dávat smysl a možná ho neměl ani předtím. Jennifer Lynch je dcerou slavného Davida Lynche a hodně vody uplynulo od jejího debutu Helena v krabici. Jenže ani po těch letech stále nenalezla ten správný cit pro dobrý vypravěčský rytmus a napětí a tak jsem byl hlavně spokojený s technickou stránkou filmu, kterou odvedla na výbornou. (20.02.2011)

Rozřešení na konci vás utvrdí, že jste to až tak pod kontrolou neměli aneb jak člověk může dát na první dojem. Jediné co se mi příčilo už od samého začátku, byly prázdné dialogy a hluchá místa, která málem způsobilo zmáčknutí čudlíku OFF. I přesto jsem ráda,že jsem vydržela. Tři hvězdičky za závěrečné minuty filmu si zaslouží. (04.02.2013)

Režisérka Jennifer Chambers Lynch a David Lynch není žádná shoda jmen. Jedná se skutečně o jeho čistokrevnou dceru! A ještě k tomu jde v otcových stopách, což je parádní. Na srovnávání holt dojde tak jako tak a řekl bych, že si nevede vůbec špatně. Jedná se o mé první setkání s její tvorbou a dozajista kouknu na zoubek i dalším snímkům, protože se jednalo o dobře koukatelnou jízdu. Pod kontrolou je druhým zásekem ve filmografii slečny Lynchové a žánrově velmi dobře zapadá do rodinného zájmu mysteriózních krimi. Ač je místama pěkně atmosférický, tak ve finále nezamotává tolik hlavu a je divácky vstřícnější než Lynchova tvorba. Úvod je nakousnutý brilantně a rozmotávání zapeklitého případu nabírá pekelně napínavých obrátek. Jenže od příběhového twistu veškerá dobře vybudovaná atmosféra jde rázem pryč a výsledný dojem z dojezdu šel z mého hlediska spíš k průměru. Přestože se jedná o silnou trojhvězdu a nuda Pod kontrolou rozhodně nebyla, tak jsou občas cítit menší rezervy, a to jak ve scénáři, tak v režii. Za shlédnutí ale výsledek určitě stojí! (26.01.2016)

Dcery (a vůbec potomci) slavných filmových režisérů to mají těžké . Jejich otcové jsou zpravidla synonymem filmové geniality a majstrštyků, které se do kinematografických dějin zapsaly zlatým písmem. Záleží pouze a pouze na nich jak s daným DNA kódem naloží -- zda jej dokáží zkrotit či se stanou pohou (slabší) kopií svého sploditele. Nejinak je tomu v případě člověka (řeč je samozřejmě o Lynchovi), který rád skládá filmy tak, že zamotají hlavu divákovi tak, že zcela nic nepochopí, ale přímou úměrou se způsobeným chaosem roste i jeho nadšení (věc téměř nereálná, jež ovšem realitou je). Dcerka po svém otci zdělila zálibu v zneklidňujících obrazech, vyšinutých individuích a smysl po atmosféru. S tím rozdílem, že narozdíl od klasického Lynche, nakopne divákovu pozornost (a to dokonce několikrát) správným směrem a tudíž tak nehrozí, že by se na internetu začala tvořit fóra typu: "O čem to vlastně bylo?". Zdánlivý klad je ovšem paradoxně i kámenem úrazu. Tam, kde Lynch mistrovsky kalí vodu -- tam je jeho dcera až nevýrazně přímá a příliš tlačící na pilu. Jednoduchá kriminálka z několika úhlů pohledu je sice koncepčně řešena velmi zdařile, ovšem konec -- konec je peklo. I když sám Lynch někdy nedokáže své herce zcela ukočírovat (a ti pak působí, jakoby si odskočili ze zcela jiného natáčení), dcerka nejspíš ve finále rovnou sbalila kufry a vypadla z place. Herci zběsile přehrávají, napodobují pšouky limonád a žíly jim naskakují snad na všech částech těla. Ne, tohle opravdu není způsob, jak ztvárnit psychopata. To pravé zlo je vždy skryto uvnitř a vyplouvá na povrch ve troškách -- neexploduje a nevydává se lascivně na odiv jako levné zboží. To ovšem není chyba herců, ale vždy jen a jen autorova přístupu ... (01.05.2009)