Indián a sestřička

Snímek nemá velký přesah, ale jako komorní vyjádření vztahů a nevztahů mezi cikány a gádži v ČR se docela povedl. Hlavní herečka je sympatická a její role „jiné“ cikánky jí sedla, i přesto se však dostáváme do situace, že i „jiný“ cikán má stále a navždy silné rodinné kořeny, které ho chtě nechtě občas omotají více než by sám chtěl. (07.10.2008)

Nenápadný film natočený hodně civilním, až dokumentárním způsobem. Určitě zajímavé a aktuální téma. Scénář není úplně dokonalý, určitě se v něm dají nalézt nějaké mezery (možná způsobené závěrečným střihem). Autor jakoby se bál či z nějakého důvodu záměrně nechtěl vyhranit některé postavy a dotáhnout zápletky. Možná ale právě tím dosahuje velké autenticity, kdy řada situací nemá jednoznačné černobílé vyústění, ale takové "no já nevím...". Řada recenzentů tady komentuje dialogy jako banální, hloupé ... ale vždyť právě taková je ve velké většině realita. Velmi se mi líbil právě první dialog dvou hlavních hrdinů, který byl úplně nesmyslný a nelogický. Ale když uvážíme, že šlo o dva nesmělé a nezkušené jedince, neproběhl by v reálu dialog asi právě tak nějak? Kolik lidí v realitě mluví v ucelených větách a souvětích a mají to promyšlené než otevřou pusu. Výborně napsaná a zahraná je podle mě role Martina (úspěšný Rom) i Tibora (bratr). Kromě určité chtěné "nedotaženosti", která filmu prospívá a dodává autenticitu, bohužel film trpí i nedotažeností skutečnou. Kromě určitých logických děr ve scénáři je to zejména závěr. Nevím, jestli je to prostě jen blbě natočené, ale fakt není zřejmé, jak to vlastně skončilo, zda se Marie definitivně odstěhovala a začíná nový život, či zda je na truc - výletě v Praze. Film ale určitě stojí za vidění a za vlastní názor. Za mě 3,5*. (18.06.2009)

Dan Wlodarczyk chtěl natočit citlivý film dotýkající se problémů v romských rodinách, kdy je kontakt někoho z nich (v tomto případě přirozeně hrající Denisy Demeterové) s někým bílým (křečovitě nehrající Tomáš Masopust) něčím nemyslitelným. V roli jedné z kamarádek se blýskne slovenská herečka Táňa Pauhofová, která i přes krátký pobyt na plátně s lehkostí převyšuje všechny ostatní. (10.09.2007)

Mělo se jednat o střet kulturních vzorců, kdy si navíc Čech hraje po víkendech na indiána, vzniklo z toho jalové nic, které navypovídá o ničem (zlatý Dušan Klein v Radikálním řezu!) už jenom proto, že asimilovaní Romové ve fázi národního obrození (z nichž režisér vybíral herecké představitele) mají myšlením a chováním blížeji k majoritě než autentickým Cikánům. (16.06.2010)

Vynikající film, jehož nepochopení v komentářích pro mne bylo poslední kapkou k tomu, abych absolvoval ponižující anabázi hodnocení 200 filmů a celého přijímacího řízení a mohl k němu taky něco napsat. Žádní známí herci, jen samé neokoukané tváře, které si s sebou nenesou pachutě z předešlých rolí (aspoň pro mě). Hlavní představitelka trochu kolozubka, ale ještě se bohatě vejde do hranic velmi dobrého vkusu (a především dobře hraje). Hlavní hrdina skutečně moc krásy nepobral (hlavně nos, na ten jsem se nemohl vynadívat), ale o tom to bylo: člověk pak snáze věří, že je to skutečný příběh, a ne nějaká vyvoněná prošpekulovaná slátanina. Film se v otázce soužití s cikány celkem zdařile vyhýbá schématům, a to přes to, že je vlastně celý vystavěn na terénu, kde se to schématy jen hemží (takže, ona tam ta schémata jsou, ale zobrazená jako schémata, a tudíž neruší). Jedinou výjimkou z právě řečeného je to, že prostě romák musí jezdit v žigulíku, i když floutci, jakým byl bratr hlavní hrdinky, už nejmíň 10 let jezděj v něčem úplně jiném. Spíše než romantickým bych film nazval psychologickým v tom nejlepším slova smyslu. Například scéna, kdy bratr hrdinky přijde do domu rodičů vyreklamovat svou sestru a rodina poslouchá za dveřmi jejich rozhovor, při kterém se rozplývá dojem, že dívka je vlastně normální a naopak se utužuje původní schéma, že cikáni jsou póvl (ačkoliv jen my, diváci, v tu chvíli víme, že to tak není), je jedna z vrcholných scén filmu, při které mě mrazilo v zádech. Současně tady nikdo cikánům nenadržuje, cikáni se i mezi sebou nazývají cikány (to je mi sympatičtější než to překorektnělé "romové"), je jasné, že zápletka musí obsahovat prvek násilí, ne proto, že by to bylo klišé, ale prostě proto, že oni jsou takoví... Nakonec i hlavní hrdina se ke své lásce dostal skrze použití násilí, a to je možná mnohem psychologičtější moment, než následná bitka. Je tam krásně vyobrazený ten kontrast mezi gádžou, co už je tak zblbý konzumem a tak rozmazlený pohodlnou společností, že hledá svou identitu v indiánství (nikdo to sice ve filmu nekritizuje, ale vidíme sami, jaký je to nesmysl) a cikánkou, která o tu svoji identitu musí usilovat úplně jinak a z úplně jiného důvodu. Malinko odfláknutý je až víceméně závěr, kde nás tvůrci nechají tápat, jaké byly vlastně přesné příčiny náhlého zvratu, avšak je možné se domýšlet, že pod vlivem rodinných pohnutých událostí se hrdince ještě více otevřou oči a vidí, že se musí pohnout zas o něco dál (to mi napovídá její pousmání u sochy pražského indiána - přesně to bych udělal i já.) (11.01.2010)