Réžia:
Milan MuchnaKamera:
Josef HanušHudba:
Jiří ŠustHrajú:
Václav Kopta, Marek Vašut, Jana Vychodilová, Dita Kaplanová, Jiří Wohanka, Jana Eichlerová, Broněk Černý, Bronislav Poloczek, Eliška Sirová, Jiří Sedláček (viac)Obsahy(1)
Povídkový snímek líčí ve čtyřech krátkých, bohužel nepříliš nápaditých, námětově stereotypních příbězích osudy vojáků. Často prozrazují silný výchovný akcent: jednou vypráví, jak přátelské pouto vznikne mezi mazákem a nováčkem, kteří společně cestují pro opravený tank, jindy se sblíží vojáci a studenti na společné bramborové brigádě. Nechybí ani melodramatická linka, která upozorňuje na osobní oběti, které život v zeleném vyžaduje, třeba když se důstojníkovi rozpadne manželství poté, co je přeložen do vzdálené posádky. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (32)
Keby ty raketa neboli... čs lidově-demokratická armáda byla dobrá na hledání ztracených dětí. Úsměvné a usměvně naivní povídky odděl(a)ené střelbou snad ze všeho, co mohlo před kamerou vypadat moderně. Podobné masové vojenské akce jsme viděli snad jenom v Copak je to za vojáka. Film je samozřejmě poznamenaný bezskrupulózní propagandou, ale našince jistě potěší mnoho známých mladých tváří (v čem jste kdy viděli Broňka Černého anebo ještě štíhlého Václava Koptu?). Dejdar měl sakra pech, za to Janek slízl smetanu (taky kuriózní obsazení). ()
Tenhle povídkový film si v kontextu doby kladl za cíl hlavně pobavit. Hledat v něm něco víc by byla asi marná činnost. Já si připomenul, když jsem dospíval, jak jsem byl taky s holkami na bramborové brigádě. Film byl natočený v polovině osmdesátých let, a škoda jen, že režisér nenatočil víc podobných, či lepších filmů. ()
Tento slepenec se stejným jmenovatelem jménem vojna byl o trochu lepší, než jsem před sledováním čekal. Čtyři příběhy měly ale co se týče kvality rychle sestupnou tendenci. První dvě povídky byly naprosto normální obyčejné lidské příběhy. Ve třetí už ale zelený mozek postavy Martina Dejdara splakal nad výdělkem a čtvrtá byly čistá propaganda, navíc zneužívající děti. Ani se nedivím, že se recitující soudružka zděsila při štědrovečerním poplachu, protože severoatlantický pakt se svými vojáky, technikou a jadernými hlavicemi stál údajně na naší hranici. Jak ale víme, vlastně tam nepřítel ani nestál, protože se opět nic nestalo. Jednotná je "alespoň" absence point. ()
Jasne, ze melo jit o klasickou vychovnou agitku ala armada. Obavam se ale, ze se tady soudruhum mimodek podarilo mezi radky natocit docela zajimave drama o vztazich v rodine, mezi mladyma atd. Jako, nebylo to spatny, kdyz se na to clovek podiva takhle. Urcite mnohem realnejsi a uveritelnejsi, nez lecjaka cilena vztahova dramata. Dalsim plusem je cela plejada znamych tvari ve veku vojinu... Me to docela pobavilo. ()
Výmluvný normalizační produkt nepochybně určený především kasárenským biografům, jak to napovídá klíčové téma – neukojené tělo vojínovo čelící řádu, znetvořenému jazyku a popkultuře. Usouvztažnění příslušných tělesných nesnází s obětí míru a se stálou hrozbou Západu (zhmotněnou rozhlasovou zpravodajskou relací o cvičení vojsk Severoatlantického paktu) pak ospravedlňuje jakékoliv tuhnutí páchnoucích stojatých vod, zaměňovaných až do Listopadu se Životem. Znesvěcení zelené barvy. ()
Reklama