Misia na Mars

Zhruba pětiminutová "herní" sekvence je vskutku něco nového a pro fandy této kultovní hry bezesporu skvělý zážitek, avšak po celý zbytek filmu se toho vlastne už moc neudá. Záčátek je solidní, s dobrou atmosférou. Avšak postupem času se film dostane do takového stádia, kdy vykrádá všechny své slavnější a lepší kolegy (Predator, Aliens, Resident Evil atd). Atmosféricky celkem zdařilé (temné moderní laboratoře - sázka na jistotu) a herci jakž takž ucházející. Karl Urban je opravdu vynikající, Rock překvapivě nic moc. Akce solidní, sic místy trochu zmatená a nepřehledná. Zaujme tak především výtečné ozvučení, protože ať si namítá kdo chce co chce, Doom je dělaný jen a pouze pro pořádnou zvukovou vatáž. Potom je to opravdu mazec...bezdějový mazec... (10.04.2006)

Jakožto fanda prvních dvou dílů Důma prostě nemůžu být spokojen, protože to s ním nemá společného v podstatě nic kromě Béefgéčka a pár impů. Dokonce i samotná zápletka se vyvine jinak, a tak jsou ve filmu v podstatě jen nějací trapní zombíci namísto hrůzných nestvůr samotného pekla. Cacodemona, Spidera Masterminda ani Cyberdemona se nedočkáme (a kromě Impa bez fireballů a jakousi variací na klasického kousavého démona se nedočkáme ani nikoho jiného). Snad jen motorovka se tu trochu ukáže, ne už ale dvouhlavňovka. Vizuálně se film snaží připodobnit třetímu dílu a to zejména tím, že je po celou dobu kvůli tmě poměrně hovno vidět. Jednou z nejslabších stránek snímku je i hudba Clinta Mansella, která překvapivě vůbec nedokáže v divákovi vzbudit napětí, strach ani podpořit akci. Daleko lépe by vyzněla snad i stařičká midi hudba Bobby Prince z prvních dvou dílů (kterou bych v potřebné úpravě uvítal alespoň v závěrečných titulcích, namísto nepatřičných Nine Inch Nails, kteří jsou spojení spíše se sérii Quake, to už bych spíše chápal samotného Chrise Vrennu). Mimo jiné je filmový DOOM i neúměrně natahovaný a něco se začne dít až v poslední půlhodině, která přichystá dvě nejzajímavější věci celého snímku; Sargův kontroverzní rozkaz a krátce na to herní sekvenci z vlastního pohledu. Někoho jistě může v tu chvíli napadnout klasický syndrom herních adaptací: "koukám, jak někdo jiný hraje", ale myslím, že tahle část byla zvládnuta solidně a je to snad i relativně originální a docela uklidňující (žádné střihy). Celkově je filmový DOOM průměrná akce a podprůměrný film. Štěstí je, že nepříjemné postavy umřou dřív než ty méně nepříjemné, neštěstí je, že je to jen jedna z mála věcí, která se dá na scénáři pochválit... (proč ta bitka na závěr?) (03.05.2009)

Podla mňa dosť podhodnotené, ale tak čo už, ja som si to užil. Hra a aj film sú veľmi podobne filmu Aliens, ale to mne vôbec neprekáža (práve že sa mi to páči). Scenár nie je zas až tak zlý, skôr by som povedal, že by to chcelo iného režiséra. Ak zoberiem najsilnejšiu stránku hry a porovnám to s filmom, tak to má veľmi slabú atmosféru. Inak akcie, herci, dlhé a tmavé koridory, výprava a príbeh, všetko sa mi to ľúbi. Fanúšikov možno poteší aj tzv. First Person scene, ktorá je navyše dobre vygradovaná Mansellovou hudbou. Rozhodne to nie je perfektný film, ale nech si hovorí kto chce čo chce, mňa to bavilo a rád si to dám ešte raz. Jeden s mojich Guilty Pleasure filmov a rozhodne lepší ako séria Resident Evil. Obľúbený soundtrack: Containment Breach, First Person Shooter, Go To Hell. Pridané scény do DC: http://www.movie-censorship.com/report.php?ID=2807 Theatrical Cut 70% - 3* / Unrated Cut 80% - 4* (15.11.2009)

Další promarněná příležitost. Když "adaptujete" videohru tak, že do filmu nedáte žádné z mnoha oblíbených monster, zápletku změníte tak, že úplně vyškrtnete peklo a uděláte z toho úplně obyčejnou variaci na zombie film, těžko můžete čekat, že se to bude fanouškům hry (k nimž se hrdě hlásím) líbit. Herci jsou kromě Rocka nevýrazní, prostředí fádní a jedna podařená sekvence "z vlastního pohledu" to nezachrání. (18.11.2005)

19% - Od Doomu jsem čekal, že bude hodně špatnej. Nakonec si ale aspoň jednu hvězdu zasloužil. Film se snaží být napínavým horrorem, ale to se mu nedaří z několika důvodů, mezi nimiž vévodí absence hudby, jež by uměla vyvolat emocionální odezvu. Vypnete-li si u horroru v napínavých scénach zvuk, nebude to tak strašidelné, a můžete odlehčit nervům. Pustíte-li si ale k němu to, co zní v Doomu, budou vám cukat koutky, a nebo se budete nahlas smát, jak se to logicky stalo v kinosále, ve kterém jsem seděl. Napětí zde ve mně vyvolával pouze můj pomalu mizící popcorn... Celou dobu jsem myslel na Vetřelce (dvojku), coby hlavní zdroj vykradených nápadů. Závěrečná herní sekvence a neskutečně hloupá bitka završily film, jehož jediný klad pro mě byl, že se nevlekl, a že se při něm člověk zasmějě na cizí účet. (15.12.2005)