Bojovník

"Zasral jsem si gatě. Bylo to dvaceticentimetrový hovno ve tvaru zvonu. Hodně tvrdý, až zbytečně moc." V poslední době tak nějak zjišťuju, že můj mladistvý hlad po nezávislých inteligentních klubových filmech silně vyprchal a můj vkus se tlačí čím dál tím víc k zábavnému béčku, nedej bože dokonce k bezduchému mainstreamu:). Bohužel/bohudík, Johny Depp v roce 1997 zrovna do podobné sorty nezávislých intelektuálů patřil a ve stejném roce také v tomto směru dosáhnul svého vrcholu, když se rozhodnul sám posadit na režisérskou židli. Příběh Bojovníka si pohrává s klasickým faustovským tématem. Zoufalý hrdina (Depp) upíše svou duši (tělo) ďáblu (pracháč Brando) a my sledujeme jak využije lhůtu, která mu do doby splacení dluhu zbývá. Není to sice špatné, ale je to hodně pomalé a taky nudné. Pokud máte podobné nezávislé filmy rádi, klidně si hvězdu nebo dvě přidejte, takhle ty tři ale myslím docela sedí. (17.08.2007)

Film je fakt pěkná Deppka, pan režisér hraje jako o život (tady vlastně doslova), Brando je psyko nevídané a skládka v hlavní roli neuvěřitelně bezútěšná. Kdo mě ale překvapil nejvíc je Iggy Pop. Ve filmu se jen mihne, ale pokud opravdu složil hudbu k tomuhle filmu, tak klobouk dolů, tohle bych od praotce punku nečekal. Bravo. (10.12.2009)

Skoro 20 minut nepadlo ani slovo, pořád se ve filmu chodilo nebo jezdilo busem a statisticky nejčastěji kamera zabírala Johnnyho v riflích a barevné košili. Od chvíle objasnění pracovní náplně bezesporu geniálním Brandem jsem trnula, kdy to přijde. Takže každá další zbytečná minuta chození, tlachání o ničem a prázdných záběrů na odpadkovou riviéru, byla marná, držela mě jen nechutná nevysvětlitelná zvědavost, kam až daleko TO dojde. Nechci řešit nosnou myšlenku, je mi putna jestli šlo o zobrazení rozdílů mezi beznadějným zoufalcem a znuděným boháčem, o proměnu dětinského flákače v dospělého chlapa na pozadí smrti nebo jiné kontrasty. Já to vidím jako pohádku naruby: Naivní Jenýk chvíli loupal pro hodnou Mařenku elitní perníček, ale brzy skončil v nejčernějším pekle a ještě úplně dobrovolně. (26.11.2011)

Je to monotónne, hypnotické a temné ako zaklínadlo medicinmana, ktorý chce svoj kmeň ochrániť pred zlými duchmi. Ale zlí duchovia už obkolesili celý tábor a čo je horšie, mnohým sa stihli votrieť do duše. Smrť je teda neodvratná - a predsa sa s tým čosi dá robiť. Spomenúť si na krv predkov, ktorá nám prúdi v žilách. Napumpovať z nej trochu sily a ísť tej smrti v ústrety aspoň so vztýčenou hlavou. (07.05.2007)

Měl jsem asi zastřené oči a slechy, ale od niterného rozhovoru o smrti v podzemním "pekle" mefistofelského Branda jsem film sledoval v přesvědčení, že Raphael svádí vnitřní boj, zda vykonat zvrácenou choutku řízené vraždy na Brandovi (a stát se nájemným vrahem), nikoliv na umučení jeho samotného. Tak jasné to bylo. Asi mám nemohoucí staříky na kolečkových křeslech spojeny s touhou po vlastní smrti, proto mne to jasné pojmenování celého obětování úplně vyrazilo dech. Depp z režijního pohledu trefil táhlou pomalost americké polopouště jihozápadu. Zrezivělý zmar jen místy probleskne obrázek štěstí. Kultura chudoby. Faustovská volba bez sobeckého cíle. Nenápadný snímek. O to větší plody. (26.12.2007)