Kníže Václav

Zdařile převedená Tylova hra do televizní podoby s výbornými hereckými výkony. Snad jen tu závěrečnou bohoslužbu si mohli tvůrci odpustit - ten nemístný apendix církevního triumfalismu si raději odmyslím, abych mohl inscenaci hodnotit jak ji hodnotím. Při příštím TV uvádění bych doporučoval ho vyříznout, aby po něm nezůstávala zbytečná pachuť. (05.11.2020)

Česká televizní inscenace popisující události od nástupu Václava I. na český knížecí trůn až po jeho smrt, čili první polovinu 10. století. Příběh se zabývá nejen životem českého světce a jeho rodinnými příslušníky, upevňováním české moci v německém obležení, ale také soubojem mezi křesťanstvím, před nedávnem vstoupivším do českých zemí, a tradičním pohanským náboženstvím. Navzdory jednoduchým rekvizitám a nenákladné výpravě, jsem toto televizní drama ohodnotil plným počtem hvězd, neboť co se týká hereckých výkonů nemám, co bych vytknul. Ve snímku se sešla tehdejší herecká elita, a výkony všech zúčastněných jsou vskutku lahůdkové, nejvíce zaujala T. Medvecká v roli Drahomíry, mocichtivé matky Václava, M. Štěpánek jako odbojný šlechtic Hněvsa a také L. Munzar v roli temperamentního kněze Česty urputně vyznávajícího zanikající pohanské náboženství. Vysoké hodnocení si drama dle mého názoru zaslouží i díky mluvě všech účinkujících, neboť tento staročeský jazyk, kterým hovoří, je zkrátka nádherně libozvučný a povznášející. Závěrečné titulky na překrásném zvukovém i vizuálním pozadí staročeské liturgie potvrdili mé maximální hodnocení. Pro mě se jedná o jednu z vynikajících tevizních inscenací s historickým tematem od pana Filipa a každému, kdo nelpí pouze na plytkých filmových efektech a akčních scénách a naopak se zalíbením svým zrakem spočine na historickém dramatu popisující začátky českého státu, v němž jsou všechny herecké výkony hodně nadprůměrné, mohu jen doporučit. (08.04.2014)

Historicky spíš nezajímavé pro svoji předpojatost, jednobarevnost a nepřesnost, ovšem z hlediska jakéhosi vlasteneckého cítění, chytlavosti příběhu v onom klasickém konzervativním a nepřesném pojetí jde o docela působivou záležitost. Chválím použití svatováclavského chorálu a ukázku Čech v době po 1000 letech. (28.07.2019)

Televizní ztvárnění nese všechny znaky raně obrozenské dramatické předlohy, která je zjevně založena na kronikách a svatováclavských legendách. Historický laik, herec spíše ochotnický než profesionální a dramatik zakladatelského rázu moderní české Músy Thálie jsou, měřeno dobovým pohledem, vlastně špičkoví. Františku Filipovi se podařilo postižení autorova vrcholného dramatického vzepětí, prostředkování tehdejší autorské i společenské patiny a navíc - vzhledem k datu vzniku této moderní dramatizace - i zprostředkování sice zákulisní, ale jinak silně působící atmosféry říšského sněmu 1848 - 1849 Tato Tylova dramatická kroměřížská epizoda, u níž nelze vyloučit alespoň zprostředkovanou Palackého participaci, si zaslouží citlivý přístup. Tak jsme začínali. A za předky se stydět znamená plivat sami na sebe. A nezapomeňme: mění se a vyvíjí jazyk. Tyl patří i spolutvůrcům moderní češtiny. (11.10.2023)

Televizní inscenace, tedy vlastně televizně režírovaná divadelní hra, se všemi klady i zápory, které k podobnému typu záznamu patří (kulisy spíše v náznacích, kostýmní benevolence atd.). Co dodat k tématu, no tragedie jak od Shakespeara (uvozovky nepoužívám záměrně), s několika silnými hereckými výkony (Medvecká, Hlaváčová, Munzar...). Nenapsal to ten Tyl špatně :-) Kupodivu ani ta přepálená náboženská hatmatilka mi nijak nevadila - myslím, že církevní pokrytectví k historické látce tohoto typu silně patří, byť na světě není ničeho protivnějšího. 70% (12.01.2021)