Réžia:
Ján ChlebíkScenár:
Mária ĎuríčkováKamera:
Juraj HajduHudba:
Igor BázlikHrajú:
Jana Kopsová, Zdena Grúberová, Mária Breinerová-Mačáková, Jozef Adamovič, Igor Šimeg, Jiří Krytinář, Helena Húsková, Dušan KollárObsahy(1)
Príbeh o chudobnom sedliakovi, ktorému zomrie žena a on zostane s jedinou dcérou sám. No po nejakom čase, ako to už chodí, sa opäť ožení a do domu privedie okrem ženy aj jej dcéru Doru. Od tej chvíle je všetko inak. Chudobný sedliak, akoby celkom o rozum prišiel. Iba tak ho mohli macocha s Dorou presvedčiť, aby dievča zanechal v tmavom lese a nechal ju napospas osudu. Dievčinka sa na noc uchúli do drevnej chyže, kde ju však o polnoci prebudí nástojčivé klopanie a volanie o pomoc. Keď dvere otvorí, za nimi stojí malý piadimužík. Ten ju prosí o nocľah a kúsok chleba. Dievčinka sa nad ním zmiluje a pekne ho pohostí. Za odmenu sa jej Loktibrada bohato odmení. A tak sa dievčinka vráti domov ako bohatá nevesta… (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (1)
Hezké zpracování klasického pohádkového motivu: dobro je odměněno, zlo potrestáno. Tak to v pohádkách chodí. Ne všichni trpaslíci však jsou takto spravedliví, např. pohádka o tom, jak děvče muselo uhodnout pidimužovo jméno, je podstatně strašidelnější. Nátura gnómů je různá, někteří jsou lidem nakloněni, jiní jsou vůči nim indiferentní, no a někteří jsou zlomyslní, ne-li vysloveně zlovolní. Přikládám záznam tematicky korespondující snu. - - - Sen o gnómech (17. listopadu 1997 k ránu) - - - Provádíme s Jardou Š. invokaci gnómů. Koná se v místnosti s otevřenými dveřmi (symbol pozvání). Hlavními pomůckami jsou čtyři „kruhy“ ze skládaného fialového papíru nejlepší kvality, které vypadají jako obří košíčky od bonbónů. Ve svícnech hoří čtyři svíčky a vzhledem k tomu, že pracujeme v bytě, je vykuřování omezeno na vonnou tyčinku značky Laksmi dhoop. Jarda začíná invokaci. Rozkládá košíčky, vychvaluje jejich barvu i kvalitu a připomíná, jak obtížně se shánějí. Nakonec do jednoho z nich usedne v jógínské poloze lotosového květu. Tři zbývající košíčky stojí před ním v mírném oblouku a před každým hoří svíčka. Čtvrtou svíčku má Jarda za sebou. Já sedím na stoličce trochu stranou, ale s dobrým výhledem na dveře i na volné košíčky. Mám úlohu pozorovatele a zapisovatele. Jarda začíná pronášet formule. Netrvá to dlouho a najednou mám známý „transformátorový“ pocit. Je patrné, že se operace začíná dařit. Vzápětí do dveří opatrně nakoukne první skřítek. Chvilku se rozhlíží a rozmýšlí, ale pak neodolá a zamíří k prvnímu košíčku. Gnóm vypadá trochu jako Kulihrášek z dětské pohádkové knížky (charakteristická čepička), ale má šikmé oči. Pohybuje se s lehkostí a usmívá se, přičemž si všimnu jeho špičatých a ostrých zubů. Sotva si vleze do košíčku, už je tady druhý, úplně stejný gnóm, a za ním jde i třetí. Pokouším se odhadnout, jak jsou velcí, ale je to obtížné, protože vzhledem k různým předmětům se zdají mít rozdílné proporce. První gnóm je ke mně nejblíže. Nejdřív si mě se zájmem prohlíží a pak dokonce vyleze z košíčku a jde se na mě podívat zblízka. Evidentně mu vrtá hlavou moje živlová podstata, které nerozumí. Pak uchopí svícen a s námahou jej vleče ke mně. Pomalu, aby se nepolekal, natáhnu ke skřítkovi ruku. On mi pod ni postaví svícen. Snad ve mně cítí živel ohně a chce si něco ověřit. Plamen mě hřeje do dlaně, ale nepálí. I ostatní dva gnómové vylézají z košíčků a blíží se ke mně. „Sakra, dávej pozor“, říká Jarda, „už to přestává být legrace“. Pronesu tedy obrannou formuli Fugiat hinc iniquitas atd. Jakmile ji dořeknu, svíčka prskne, zhasne a gnómové zmizí. ()
Galéria (2)
Fotka © Archiv STV / Elena Hronská