Anastázia

Krystalický kýč hollywoodského střihu. Zářivé hvězdy, atraktivní prostředí, kostýmní nádhera, tajemno, částečně "based on a true story"... Celé podáno způsobem, který vybízí k předpokladům, že masy té doby se mohly umlátit, aby se na film dostaly (a že masy dnešní doby o něj ani nezavadí - a pokud ano, zpracováním jim přijde jako z pravěku). Příběh domělé princezny Anastasie je vyprávěn srozumitelně, přímočaře a bez oklik, divák je až do závěrečného The End udržován v mírných (ale ne frustrujících) pochybách. Až na pár výjimek se děj odehrává v naleštěných interiérech, které září barvami technicoloru, ale tak nějak paradoxně působí šedě. Nebudu tak příkrý jako jeden velmi známý filmový kritik té doby, který napsal, že Anastasia je nejhorší role Ingrid Bergman, a který doporučil divákům, aby nechodili na tento film a vrátili Litvakovi jeho pohrdání. I.B. je v tomto filmu to nejlepší, na co se dá koukat, a film sám o sobě aspoň není nudný, když už teda postrádá invenci a přetéká umělou krásou. (25.06.2011)

Nijak neurážlivě zpracované historické drama, jenž si ode mně zasluhuje spíše kladné reference - jak dobře víme, tak Hollywood není ten typ, který by s historickou přesností rád chodil na pivo, ale tady těch (mikro)kopanců jsem si všiml méně než v jiných filmech. Tento film také táhne herecké obsazení, překvapil Yul Brynner, který už těžko bude pouze Chrisem Adamsem, ale největší pozornost na sebe strhla (překvapivě) Ingrid Bergman, pro kterou byl Oscar za tento film asi nejvíce zasloužený v kariéře. Stejně jako např. v Notorious (ačkoli tam byla podle mě lepší) ukázala široké spektrum hereckých poloh (zde to je nejprve těžce zlomená žena, psychická nevyrovnaná, poté seběvědomá a tuhle i dobře společensky naladěná), které uměla výborně předvést. Pro mě další důkaz jejího všestranného talentu. Film jako takový bych hodnotil lepšími třemi hvězdami. (17.05.2009)

Člověk by neřekl jak složité může být najít poměrně známý film, ale zadařilo se a můžu si odškrtnout další klasiku. Anastasia vypráví příběh co by kdyby. Co kdyby princezna Anastázie přežila řádění bolševiků a po 10 letech útrap, amnézií a psychických problémů začala nacházet sama sebe? Výprava, hudba a především herecké výkony jsou fantastické. Plešatý Yul Brynner vtrhl v roce 56 na plátna s obrovskou razancí hned ve třech klasických filmech a je skvělý, ale do kapsy ho strká Ingrid Bergmanová. Obrovská hvězda 40. let, která na roky zmizela, aby se triumfálně vrátila. Další desetiletí k ní milosrdná nebyla, většinou v každé dekádě na ni čekala jedna, max dvě velké role, ale tady je úžasná. Zlomená, pochybující, ale i hrdá, plná citů a vášně. Oscar přišel zaslouženě. Bohužel samotný film tak skvělý není. Začátek připomíná My Fair Lady, později se to místo dramatu mění na romantickou pohádku o hledání rodiny a lásky. Jenže ta romance ( nevyřčená) je naprosto vycucaná z prstu a navíc na konci nedořešená. Stejně jako totožnost hrdinky. Ten utnutý konec rozhodl mezi 3 a 4 a já dávám slušné 3*. (07.09.2020)

Zajimavy pribeh, kdy Anna Andersonova o sobe tvrdila, ze je prezivsi dcerou Mikulase 2., Anastazie Nikolajevna. O tomto pripade jsem do dnesniho dne nemel nejmensi tuseni a film me zaujal. Skutecnou ozdobou filmu jsou vsak skvostne herecke vykony dua Ingrid Bergman-Yul Brynner. Ale i vedlejsi role jsou zvladnute velmi dobre, v cele s Helen Hayes a vybornou hudbou Alfreda Newmana v pozadi. (05.07.2013)

V dobe vydania vzbudil film určite viac záujmu, vzruchu, konšpirácie. Vtedy ešte totiž skutočná Anna žila a naozaj sa špekulovalo, že to môže byť Anastázia, že niekto boľševické besnenie prežil. Dnes už po testoch DNA máme vo všetkom jasno a tak ten opar záhady zmizol. Bergmanová je super, ale naozaj hrať mladicu po štyridsiatke, bolo to trochu vidieť, že 27 nemá. Priviedlo ju to však späť na americké výslnie a je zvláštne, že kým pred 60-70 rokmi vás za mimomanželskú aféru totálne odsúdili, dnes je to v Hollywoode priam povinnosť a najlepšie každý týždeň niekto iný v posteli. (06.05.2023)