Tisícročná včela

Krucifix, já si ještě kvůli Jakubiskovi začnu myslet, že Slováci rozumí magii mnohem víc než Češi. Dobová kruťárna se spoustou krásných detailů i více či méně nápadných nedokonalostí, nicméně raději se budu dívat na syna země kujícího srdce z nalezeného meteoritu, než na většinu toho, co se vyskytuje na televizních obrazovkách dnes. (16.02.2018)

Poetický surrealismus slovenského Felliniho se mísí s drsnými obrazy života přelomu 19.a 20.století. Román Petra Jaroše ani zdaleka nedosahuje takové krásy a podmanivosti jako filmová sága Jakubiska. Život a smrt, láska a zrada, radosti i strasti, válka a mír. Podobenství, snové scény, magie....včelí královna, kulový blesk, roj meteoritů, v břiše velryby. Básnické obrazy i každodenních činností - večerní a noční cesta přes potok s pochodněmi dostává přímo magický rozměr. Silné herecké obsazení zvládá všechny nástrahy scénáře, dokonce i - pro Jakubiska typické - odvážné erotické scény. Josef Kroner je Pan herec, jedno hraje -li vážně či komediálně, zamilovaně či rozzlobeně. Scény, které předchází smrti jeho postavy, mrazí nejen obrazně, ale přímo doslova. (11.03.2011)

„Znášajú med celé tisícročia. Jedna padne, druhá ju nahradí. Všetko ich nivočí. Mráz i my, ľudia. Ale včelstvo je tu stále. Vari večne.“ Zhmotnený magický realizmus. Juraj Jakubisko je úžasný epický filmár. Extravagantný, excentrický a introvertný zároveň. Mnohé scény môžu pôsobiť absurdne, ale v kontexte celkového príbehu napokon pôsobia fascinujúco. Dokáže stvoriť nenapodobiteľnú, až halucinogénnu atmosféru (bohužiaľ niekedy na úkor scenára, čo tiež nie je dobre). Nanešťastie, akonáhle sa pustí do tragikomického príbehu na priestore niekoľkých hodín, začne sa v parádnom karnevale strácať. Tempo stagnuje a atmosférické scény, snáď ani nepochádzajúce z tohto sveta, sa bolestivo striedajú s normálnymi, obyčajnými. To je i prípad - inak úchvatnej - Tisícročnej včely, nakrútenej podľa (výborného a vtipného) románu Petra Jaroša. Spisovateľ sa podieľal na scenári, filmové finále sa však napriek tomu od knižného veľmi líši. O 11 rokov staršie Červené víno (tiež epická rodinná sága odohrávajúca sa naprieč desaťročiami len s tým rozdielom, že včely vymenila za hrozno) je mi predsa len trochu bližšie, lebo o takej atmosfére, akou disponuje Tisícročná včela, síce môže Červené víno len snívať, ale zas má lepší scenár. Napriek tomu stojí štvorhodinový príbeh rodiny Pichandovcov bez debaty za hriech. Určite to najlepšie, čo slovenský národ natočil. Film som nevidel, ale miniséria je geniálna. Mohlo by sa zdať, že po odchode Krónera (ktorý hrá len v prvých dvoch dieloch zo štyroch) výrazne utrpí, ale ono je to umelecký zámer: z magickej prvej polovice sa v druhej stane temná dráma nevyhnutne smerujúca k takému koncu, k akému smeruje. Keď sa vo finále začne realita preplietať s "predstavami", je to úchvatné. Sranda je, že Jakubisko sa s tým fakt nebabral, u mnohých scén chýba základná logická vnútorno-dramaturgická štruktúra (videl som tento seriál stokrát, ale dodnes sa nájdu scény, u ktorých ani len netuším, či sa odohrávajú pár minút po predchádzajúcej, alebo o rok neskôr), no nielenže to nevadí, ale dokonca to má zásadný podiel na skvelej snovej atmosfére. (09.09.2017)

Ať už v seriálovém provedení anebo ve filmovém provedení, tohle je nesmírně zajímavá sága, která ukazuje, že máme v naší filmografii docela blízko i k surrealismu, respektive k magickým prvkům v realitě. A funguje to. Přitom se jedná o příběh, který je velmi realistický a velmi lidský, krásný i krutý. Jakubisko zde ukazuje svou režisérskou sílu a nebojácnost z velkého tématu. (06.08.2015)

Kdyby někdo položil otázku, který titul považuji za vrchol slovenské filmové tvorby, vzhledem k celkově nižší a po Listopadu 89 spíše skomírající produkci by bylo rozhodování poměrně jednoduché a výběr by se záhy zúžil na dva snímky: Obchod na korze a Tisícročnou včelu. Tu natočil Jakubisko na motivy románu Petera Jaroše a líčí v ní osudy jedné rozvětvené vesnické rodiny a na jejím příběhu mapuje emancipaci a vznik moderního slovenského národa. Po experimentech 70. let a následné odmlce způsobené normalizací Jakubisko dozrál a vytvořil svébytný styl magického realismu. "Magické" scény zde zapadají do konceptu filmu, nepůsobí násilně nebo zmateně a spoluvytvářejí atmosféru snímku. Z hlediska hereckého obsazení pracoval režisér s tím nejlepším, co mu tehdejší slovenská scéna nabízela, a vznikl film, který snesl přísné srovnání se světem a obstojí i v opakovaných reprízách. Kvalitám Tisícročné včely se Jakubisko přiblížil už jen v Sedím na konári, poté následoval citelný sestup kvality a tituly, které nesvědčily ani tak o uměleckém vývoji, jako spíš o tápání, vyhořelosti a později i ztrátě soudnosti. Celkový dojem: 95 %. (07.10.2013)