Na konci s dychom

Teda to byla síla! Mám na mysli způsob, jakým režisér obrátil celý film naruby. A scénarista... Et tu, Jean-Luc? Oni ti něčím vyhrožovali? Kdyby to aspoň dávalo smysl, ale tohle je čistá hrůza samo o sobě, nejen ve srovnání s původním filmem. Americkým remakům čehokoli věřím velmi omezeně, ale jednou za čas jsem příjemně překvapena, tak si ve zbývajícím čase vesele rozbíjím nos a iluze. V tomhle případě o "herectví" Richarda Gerea a příběh vyznívající úplně naprázdno. Ale uběhne to a hrají - tedy vyskytují se - tam hezcí lidé, tak to po nějaké době bolet přestane. Mimochodem když ve studiu promítali záběry z původního filmu, vzbudil záběr na Belmonda mírný rozruch. Byl uklidněn tím, že pro film se najde někdo "méně vizuálně komplikovaný." To je asi tak nejzábavnější věc, která se k tomuhle vztahuje. A ať si kdo chce co chce říká, stejně se mi Belmondo líbí mnohem víc. (14.08.2007)

„Znáš Williama Faulknera?“ - „Někdo s kým si spala?“ No nejsou si ti dva souzení..? Bogarta vystřídal Silver Surfer, stěžejní dílo Francouzské nové vlny se změnilo na tuctovou americkou vlnku v plytkém umyvadle. Možná by se dala McBrideova rockabilly romance ohodnotit i lépe, ale to by v ní nesměl křepčit Bláznivý Ríšánek. Do patnácti minut poprvé ukáže svou tradiční grimasu rozrušení (přivření očí, pootočení hlavy, zatnutí lícních svalů), jednou ukáže holou prdel, párkrát zapaří na Jerry Lee Lewise a vy celou dobu jen trpíte, jak se tou afektovaností dostává mimo roli.. P.S.: Součástí soundtracku je i kytarová instrumentálka „Jack the Ripper“ od Linka Wraye, jinak známá z Rodriguezova Desperada.. (10.06.2015)

Americký divák sice v drtivé většině na evropskou resp. světovou kinematografii zvysoka kašle, nicméně americká studia pozorně sledují, co by se dalo zpeněžit, a s oblibou dělají remaky úspěšných, především francouzských, snímků. Jejich verze mají obvykle hodně daleko ke kvalitě svých vzorů, ale americké publikum ocení přítomnost známých tváří a americké angličtiny. Godardovi šlo pochopitelně o něco úplně jiného než jeho americkému protějšku. Označení "krimi" je celkem zavádějící, stejně jako přítomnost členů galerky na plátně, protože režisér točil psychologické drama a šlo mu o charakter jeho hrdinů, nikoliv o nějakou akci. V americké verzi zůstaly sice základní historka i její postavy zachované, ale stal se z toho běžný produkt masové kultury, tuctová záležitost s nádechem romantiky, která nemá s myšlenkovou hloubkou své předlohy téměř nic společného. Pokud se vám líbil původní Godardův snímek, nepokoušejte se o zhlédnutí remaku a platí totéž i naopak. Oba dva filmy mají úplně jiné publikum. Rozdíl je pochopitelně i v přístupu herců, Belmondův grázlík představoval úplně jiný typ hrdinů než byly jeho pozdější sympatičtí dobrodruzi a Gere postrádá jeho charisma i herecký rejstřík. Celkový dojem: 40 %. (06.06.2011)

Osudem remaků obvykle bývá, že nedosáhnou na originál, ale občas jsou i výjimky. V tomto případě nestačilo v tomto filmu ani skvělé herecké duo Richard Gere, Valérie Kapriská. Snaha zopakovat a vsadit na předešlý úspěch originálu se vždy nevydaří, alespoň v mém případě se to nepovedlo. Nic naplat původní dvojici z originálu Paul Belmonda, Jean Seberg nelze prostě nahradit. (11.07.2009)

Rovnako dobré ako Breathless od Godarda. Zachováva si to ten voľnomyšlienkarský feel originálu, ale má to silnejšiu pop-kultúrnu rezonanciu cez citácie z komixov, rockabilly soundtrack a odkazy na filmy. Kaprisky je v porovnaní s Jean Seberg detská liga a hraje hlavne telom. Zato Gere ide v roli excentrického pošuka na plný plyn a dáva spomenúť na svoju podobne ujetú kreáciu z Brooksovho Looking for Mr. Goodbar. (01.09.2020)